Albánie v regionech, do kterých turisté míří nejčastěji, není levná. V přímořských letoviscích jako Shëngjin, Drač nebo Vlora se ceny u potravin a jídla pohybují na podobných úrovních jako v Česku. A to spíše v Praze než kdekoliv na dědině. Saranda a Ksamil, který platí za dovolenkovou destinaci pro smetánku z celého světa, z pohledu cen připomínají například řecký Mykonos.
Obecně platí, že v albánském vnitrozemí jsou ceny nižší než u moře. Rozdíly ve srovnání s cenami v Česku jsou ale velké. Zatímco za kávu zaplatíte i v letoviscích v přepočtu stále jen kolem dvacet korun a za pizzu zhruba 100 až 150 korun, cena piva české turisty nepotěší.
Ještě před třemi lety se půllitr točeného piva prodával za zhruba 150 leků, tedy 35 korun. Dnes se jeho cena běžně pohybuje kolem 400 leků, zhruba 100 korun za jednu sklenici. A často už i ve "čtyřkách".
Podobný vývoj zklame i vinaře, albánská vína nejsou levná. Vinaři tu jsou zatížení 21procentní daní a hlavně Albánie není ve své produkci soběstačná, i když podmínky by k tomu rozhodně měla. Albánských vinařství je málo, konkurence tedy nestlačuje ceny dolu. Navíc import vín z EU cenovou hladinu vín v průměru zvyšuje a srovnává ji.
V Česku naleznete vzhledem k vyšší produkci a také díky osvobození od spotřební daně cenově přijatelnější vína. Na druhou stranu, sílu albánského slunce pocítíte jen z albánského vína.
Inflace nejen z dovozu
Albánská ekonomika není imunní vůči inflaci. Inflační vlna proběhla Evropou nejdříve kvůli covidu a zdražení logistických služeb při dovozu zboží ze zámoří. Cenová hladina se zvedla i v Albánii. Následně v plné síle udeřila energetická krize. Ta se sice v Albánii nepropsala do faktur za energie tak silně jako v Evropské unii, problém Albánců ale je, že většinu zboží dováží ze zemí EU a inflaci si tak importují.
Albánské ekonomice se v posledních letech daří a dle prognóz tomu tak má být i v dalších letech, kdy se očekává meziroční růst HDP o pět procent. To se odráží i na posilování měny. Zatímco před čtyřmi lety se leky na koruny přepočítávali dělením pěti, dnes je to děleno čtyřmi. Cenová hladina je rázem o dvacet procent výše.
Jan Strouhal
Psavec a milovník roadtripů, během nichž se před deseti lety poprvé dostal do Albánie. A (prozatím jen) jednou nohou už v ní zůstal. Autor účtu @doalbanie na síti X a webu Do-albanie.cz, na kterých se Čechům snaží přiblížit tuto stále trochu tajemnou zemi.
Dalším důvodem prudšího růstu inflace je i tlak na růst mezd Albánců. Průměrná mzda se podle oficiálních údajů albánského statistického úřadu ještě před třemi lety pohybovala na úrovni 500 eur, dnes už pozvolna stoupá k 800 eurům.
I tak mnoho Albánců utíká za vyšším výdělkem do EU a hotely v době boomu turistického zájmu přes léto čelí zásadnímu problému. Nemohou sehnat pracovníky, od kuchařů přes číšníky až po uklízečky. I to je důvod, že Albánci často nejsou schopni dodat služby, které slíbí.
Až budete v Albánii, hlad po zaměstnancích si můžete ověřit sami. Schválně kolikrát uvidíte ve vitrínách hotelů, restaurací a obchodů vylepených papírů s nápisem "kerkoj/më" (hledám/hledáme). Je to přesně ten inzerát, pomocí kterého podnikatelé hledají někoho do svých služeb. Firmy se tedy hlavně mladým lidem musí podbízet, a to zejména výší odměn. A vyšší odměny si nechají zaplatit zákazníkem, který tak platí čím dál více.
Turistický boom
Dalším efektem, který žene ceny vzhůru, je samotný turistický boom. Albánci cítí příležitost, že na turistech mohou vydělat více než dosud. Obzvlášť když se dozvědí o cenách v nedalekém Chorvatsku. Sprchy na plážích i toalety jsou v Albánii zatím běžně k využití zdarma, cena lehátek se slunečníkem ale stoupá. Před čtyřmi lety dvě stě leků (50 korun) na den, dnes běžně tisíc leků (250 korun).
A zatímco ještě před pár lety nebyli Albánci zvyklí na dýška - a když jste jim nějaké dali, byli až v rozpacích - dnes už je to pro ně relativně běžná věc. Dávat dýška v Albánii ale není povinnost, a pokud nedáte nic navíc, nikdo se na vás zlobit nebude. A to ani pohledem.
Samostatnou kapitolou jsou ceny ubytování. Tady jsou naopak Albánci těmi, kteří ceny pronájmů drží poměrně nízko. Do Albánie ale v posledních letech míří zájem soukromých investorů, kteří v ní podobně jako ve Španělsku nebo v Itálii koupí apartmán a snaží se pomocí výnosu z pronájmu umořit splátky hypoték. Jen v Drači má takto byt už přes tisíc Čechů.
Albánie ale nemá celoroční podmínky ke koupání jako Sicílie nebo Tenerife. Majitelům apartmánů se tím zkracuje sezona, která přináší největší výdělek. Kratší čas se proto často snaží dohnat vyšší cenou pronájmu. Konkrétně, za apartmán v Drači 2+kk s ložnicí a balkonem přímo u moře sežene od Albánců i za čtyřicet eur na noc i se snídaní, zahraniční majitelé míří i ke sto eurům. Bez snídaně.
Vnitrozemí je levnější
Zmíněné ceny se zatím dotýkaly hlavně letovisek, kam o letních prázdninách směřuje většina turistů přijíždějících do Albánie. Pokud ale vyjedete z těchto letovisek směrem do vnitrozemí nebo k hranicím se Severní Makedonií, cena za ubytování i jídlo a pití v restauracích se bude rychle snižovat. A to i na polovinu.
Například přímo na historickém hradě Berat stejnojmenného města v osmanském stylu, které je v UNESCO, za oběd či večeři zaplatíte o pětinu méně než v plážové restauraci v Drači nebo v Sarande.
V obchodech ale takový propastný rozdíl nehledejte, ceny základních potravin se drží na podobných úrovních po celé zemi. Nejlepší je nakupovat ve větších supermarketech místo četných večerek, které jsou pro letoviska charakteristické.
Ve vnitrozemí zároveň narazíte na mnoho farem nebo prodejů z domu, kde seženete domácí med, olivy a fíky z místních sadů, marmelády, olej i sýry. Ale pozor, hrozí nebezpečí, že vám k tomu zadarmo nabídnou raki a vaše zastávka se rázem může protáhnout až do rána. U těchto regionálních prodejců tak najdete nejen nižší ceny produktů než v obchodech, ale často i nečekaný zážitek.
Pokud se těšíte, že si v Albánii koupíte levnější elektroniku nebo oblečení, tak vás také budu muset zklamat. Ceny spotřební elektroniky, vozů i nábytku a domácích potřeb jsou i ve velkých obchodech typu Ikea (respektive její místní kopie Megatek) na stejné cenové úrovni jako v Česku, mnohdy i dražší. Stejná situace je i u spotřební elektroniky.
Dražší pohonné hmoty
Cena půjčení vozu se v sezoně pohybuje v rozmezí 35-50 eur za den, mimo ni klesá na polovinu.
Co je v Albánii daleko dražší než v Česku, jsou pohonné hmoty. Pokud do Albánie cestujete autem, natankujte co nejvíce už v okolních zemích. Nejlépe v Severní Makedonii, kde se cena za litr benzínu i nafty pohybuje kolem 30 korun. V Albánii je to dnes zhruba 165 leků (42 korun), tedy až o sedm korun více, než jsou současné ceny na totemech českých čerpacích stanic.
Jde o dlouhodobější stav. Albánci mají vyšší spotřební daň na benzin a naftu, kterou si u předchozí vlády dočasně prosadil jeden z nejvlivnějších albánských rodinných klanů Kastrati, který v zemi vlastní stejnojmennou síť čerpacích stanic.
Výjimka by ale měla za pár let skončit a Albánci by se konečně mohli dočkat příznivějších cen pohonných hmot. Koneckonců, vzhledem k absenci vlaků a nepříliš rozvinuté meziměstské autobusové dopravě je auto často jejich jediným prostředkem pro cestování nejen na delší vzdálenosti, ale i do práce.
Jak takové ceny zvládají Albánci, kteří mají třetinové mzdy než Češi? Jednoduše. Nemají jen jednu práci, ale běžné je, že mají dvě nebo i více. Více než polovina mladých Albánců i přes pozvolný růst mezd stále prchá do zahraničí. O tom ale zase příště.
Na čem v Albánii ušetřit
A na závěr tipy, na čem v Albánii můžete ušetřit. Potěšeni určitě budou milovníci modrého dýmu. Cena cigaret a tabáku je v Albánii poloviční. I to je důvod, proč Albánci hodně kouří a kouří všude. V létě při otevřených zahrádkách si toho ale moc nevšimnete.
Levnější je tu i zelenina, některé sýry, káva, olivy, panenský olivový olej nebo sypaný čaj. Jsou to hlavní potravinové artikly, které si turisté nejvíce odváží zpět do Česka. Najdete zde ale i levné látky či proutěné věci, za kterými stojí opravdu lidská práce. A která je velmi málo zaplacena. Takové zboží včetně místních zemědělských produktů koupíte na místních trzích, kde se scházejí regionální farmáři i řemeslníci.
