Jak hodnotíte oznámení první fáze dohody mezi Izraelem a Hamásem? Jde opravdu o průlom, jak mnozí naznačují, nebo jde spíše o dočasnou pauzu ve válce?
Podle mě je to první krok, první obrys naděje. Rozhodně nelze říct, že by měla jistý výsledek, protože existuje spousta překážek, na kterých může příměří ztroskotat. Je to velmi křehké. Po dvou letech války je každé příměří určitě lepší než nic. Přináší alespoň nějakou vizi do budoucna.
Následovat by měla druhá fáze dohody, která si klade za cíl vytvořit technokratickou, přechodnou vládu v Pásmu Gazy. Nakolik je tato vize reálná?
Hodně záleží na tom, jaká vláda nakonec skutečně vznikne. Pokud se naplní současný návrh, který počítá jak s účastí dalších arabských či muslimských zemí, tak se vznikem technokratické vlády pod vedením bývalého britského premiéra Tonyho Blaira, může to dočasně fungovat. Otázkou ale zůstává, jak by taková vláda dokázala prosazovat moc přímo na místě.
I kdyby se Hamás skutečně vzdal, nechal se odzbrojit a jeho vedení odešlo do exilu, situace v Gaze by zůstala velmi roztříštěná. Působí tam další radikální organizace i různé pouliční gangy, které se snaží získat vliv. Konsolidace Gazy bude proto mimořádně obtížná. Navíc současný plán počítá s tím, že se na obnově nebude podílet ani palestinská samospráva, tedy dokud neprovede potřebné reformy - ta by nesla velmi těžce, že se na obnově Gazy nemůže podílet.
Válka v Pásmu Gazy
Válka v Gaze vypukla v říjnu 2023, kdy Izrael zahájil vojenskou ofenzivu v reakci na teroristický útok Hamásu a jeho spojenců, při němž ozbrojenci na jihu Izraele zabili na 1200 lidí a dalších 251 unesli jako rukojmí. Na podzim 2023 a letos v lednu a v únoru byla velká část rukojmích propuštěna výměnou za palestinské vězně při dvou příměřích. Nyní je v pásmu 48 rukojmích, z nichž asi jen 20 je stále naživu. Podle údajů tamního ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem bylo od začátku války při izraelských útocích v Pásmu Gazy zabito přes 67 tisíc Palestinců. Tyto statistiky, které nerozlišují mezi civilisty a ozbrojenci, OSN považuje za spolehlivé.
A co postoj běžných obyvatel Gazy? Průzkumy ukazují, že velká část zdejších obyvatel stále podporuje ozbrojený odpor.
Společnost je velmi rozdělená. Část lidí po dvou letech bojů Izrael naprosto nenávidí a přidá se k jakékoli skupině, která jim nabídne možnost pokračovat v boji - ať už je to Hamás, nebo palestinský islámský džihád.
Na druhou stranu je tu i velká část obyvatel, kteří jsou válkou vyčerpaní a chtějí mír. Neřeší, kdo přesně jim bude vládnout, chtějí se vrátit k normálnímu životu - mít kde bydlet, posílat děti do školy a začít fungovat. Tyto společnosti obvykle potřebují čas na zotavení a Gaza nebude výjimkou.
Velkým testem bude poválečná rekonstrukce. Ideálně by měly následovat svobodné volby, aby se ukázalo, co lidé v Gaze skutečně chtějí. Ale ani to zatím není součástí aktuálního mírového plánu - většina diplomatů vidí, že půda pro to ještě není připravená.
Americký prezident Donald Trump mluví o tom, že konečným cílem by měl být trvalý mír, možná i dvoustátní řešení. Je vůbec něco takového reálné? Od roku 1948 se to nikomu nepodařilo…
To je zatím hodně vzdálená vize. Určitě to nebude téma nejbližších let. Nejprve bude potřeba stabilizovat samotnou Gazu a teprve pak se bude řešit, co dál.
Samozřejmě, kdyby se Trumpovi podařilo ukončit desetiletí trvající izraelsko-arabský konflikt, byl by to obrovský úspěch. Ale sporných bodů je příliš mnoho. Otázkou zůstává, zda to bude skutečně dvoustátní řešení a co bude s Jeruzalémem, což je extrémně citlivé z náboženských a politických důvodů.
Dalším problémem jsou palestinští uprchlíci, kteří žijí nejen na Západním břehu a v Gaze, ale i v okolních arabských státech a po celém světě - často už čtvrtou generaci. Stejně tak je tu i otázka Západního břehu a izraelských osad.
Současné příměří vnímám spíš jako snahu uklidnit situaci, zastavit válku a alespoň trochu zlepšit životy místních lidí. Ale k opravdové mírové dohodě je stále hodně daleko.
Proč právě Donald Trump? Proč se mu podařilo něco, na co nikdo před ním nedosáhl?
Je to kombinace několika faktorů. Zaprvé načasování - válka trvá už dva roky, Gaza je zničená, Hamás oslabený, Izrael čelí obrovské mezinárodní kritice a roste antisemitismus po celém světě. Obě strany tedy mají důvody k tomu, aby na příměří přistoupily.
Trump navíc od začátku tvrdil, že vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu je jeho prioritou, a věnoval tomu velké úsilí. Používá kombinaci cukru a biče - na jedné straně tvrdí, že má skvělé vztahy s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem i s vůdci Kataru či Saúdské Arábie, ale zároveň ukázal, že se nebojí použít sílu.
Viděli jsme to při americkém útoku na íránská jaderná zařízení - Trump tím vyslal jasný signál, že je ochoten jít dál než jeho předchůdce v Bílém domě Joe Biden.
A právě to se projevilo i v Gaze. Trump do značné míry nechal izraelské armádě volnou ruku a neomezoval ji, což vyslalo jasný vzkaz i arabským státům. Ty nakonec velmi silně tlačily na Hamás, aby (Trumpem navrženou) dohodu přijal - dokud byla ještě přijatelná.
V příštím roce čekají Izrael parlamentní volby. Nakolik mohou zamíchat kartami?
Tyto volby budou klíčové. Ukážou, jestli byl vzestup krajní pravice - lidí jako Itamar Ben Gvir nebo Bezalel Smotrič - jen důsledkem chaosu předchozích pěti voleb během dvou let, nebo jestli jde o trvalý posun izraelské společnosti v důsledku společenských a demografických změn.
Velkou roli bude hrát i to, co bude s Benjaminem Netanjahuem a jeho soudními případy. Stále mu hrozí vězení (izraelský premiér čelí obvinění z korupce, podvodu a zneužití pravomoci, v jehož rámci stále probíhá soudní proces - pozn. red.). Netanjahu se bude snažit současnou situaci prezentovat jako svůj osobní úspěch - že vybojoval válku, dostal zpět rukojmí a uzavřel mír. Otázkou ale je, kolik lidí mu to uvěří.
Myslíte, že pokud by současná izraelská vláda byla nahrazena opozicí, mohlo by to přispět k trvalejšímu míru?
Určitě by to pomohlo, izraelská levice je mnohem nakloněnější vyjednávání a ochotná vzdát se některých území výměnou za mír.
Ale musíme mít na paměti i něco jiného. Izrael byl útoky z 7. října 2023 hluboce traumatizován. Mnoho lidí se z toho dodnes úplně nevzpamatovalo. A i když si dnes většina Izraelců přeje konec války, mnozí Palestincům dlouhodobě nevěří. Myšlenka nezávislého palestinského státu, který by měl vlastní armádu, pro ně představuje bezpečnostní hrozbu.
Takže otázkou zůstává, jestli by i případná levicová vláda byla ochotná jít do skutečného kompromisu a uzavřít konflikt jako takový.
Eva Taterová
Eva Taterová působí na Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Získala titul Ph.D. v oboru Mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě a absolvovala magisterský program Blízkovýchodní studia na Ben Gurion University of the Negev v Izraeli. Ve své odborné práci se zaměřuje na československou diplomacii vůči Blízkému východu během studené války, česko-izraelské vztahy, arabsko-izraelský konflikt, izraelskou politiku, politický vývoj států Blízkého východu ve 20. a 21. století a problematiku antisemitismu v ČR po roce 1989.
