Ovšem uvařit takové retro pivo, ale tak, aby bylo pitelné i dnes, není jen tak. Originální pivo ve válečné Anglii totiž bylo ke zděšení někdejších československých vojáků teplé, nakyslé, bez pěny - nemělo žádný říz.
"Napadlo mě uvařit pivo, které Gabčík s Kubišem tenkrát v Anglii skutečně mohli pít. To znamená pivní styl mild, což je dnes už téměř vymizelý druh piva, ale tehdy tam tvořil nějakých 80 procent celého výstavu," popisuje Ondřej Soukup vznik myšlenky.
Pro diplomaty přitom nevařil poprvé. Před časem to byl spíš takový pivní vtípek, určený pro 23 diplomatů vyhoštěných z Moskvy. Příslovečně hořké pivo, vyrobené u Soukupa doma z chmelů pocházejících z Ruska, se tehdy jmenovalo Vyhostivar.
Soukup se tak na ministerstvu zahraničí dostal do škatulky "pivovarník". Uvařit pivo v mnohem větší várce a zaměřené na připomínku českých parašutistů a atentátu na říšského protektora Heydricha v roce 1942 byla ovšem výzva.
Pivní styl mild bylo to pravé. Ale zkušenosti s ním nulové. Soukup oslovil tedy Janka Koteckého, sládka z pivovaru Lajka, který takové pivo už v minulosti vařil. A historické styly prý doslova zbožňuje.
"Jenže jsem si také vybavil, že českoslovenští vojáci tenkrát v Anglii tohle pivo, mírně řečeno, dvakrát nemilovali. Byl to takový střet civilizací. Vojáci, zvyklí na český ležák, měli najednou v Anglii všude kolem sebe jen cosi podivného, co pivo podle nich vůbec nepřipomínalo," popisuje Ondřej.
Historii každodennosti tomu pak přidal odborník z Vojenského historického ústavu Jiří Plachý, který se zahraničním odbojem zabývá. Našel v archivech válečné vzpomínky českých vojáků na anglické pivo. Například desátník československého vojska Vilém Toman popisuje, jak krátce po příjezdu do Velké Británie v hrabství Cheshire poprvé s kolegou, rotným Křivánkem přišli do anglického pubu.
"Nejjednodušší angličtinou jsme si každý poručili jednu pintu. Když nám je hostinský nesl, už jsem si všiml, že pivo nemá žádnou pěnu. Myslel jsem si, že nám asi chce dát dobrou míru. Když jsem se ho napil, byl jsem strašlivě zklamán. Pivo bylo teplé a zvětralé. Asi takové, jako kdyby se u nás pilo pivo asi jeden den řádně neuzavřené, s teplotou, jaká je v místnosti," napsal později Toman.
"Kozí moč," prohlásil o britském pivu jeho souputník Křivánek. Proto jedním z pracovních názvů piva uvařeného pro česko-britskou vzpomínkovou akci bylo "Utrpení rotného Křivánka".
Čechoslováci se však v době svého působení v Anglii nenechali od své lásky k dobrému pivu odradit. Snímek ze slavnosti pořádané v lednu 1944 na základně v Lamportu zachycuje, že se zde čepovalo pivo Red Tower Brewery z Manchesteru, což byl pivovar, který vařil ležáky. Československým vojákům zjevně stálo za námahu cestovat přes 200 kilometrů, jen aby si mohli pořídit oblíbený mok.
Historický příběh tedy měli autoři Anthropoidu k dispozici. Zbývalo uvařit tradiční anglické pivo z druhé světové války co nejvěrněji. A pokud možno tak, aby ho dnešní konzumenti nemuseli označovat výrazem kozí moč.
"Udělali jsme s Jankem dvě malé desetilitrové várky na zkoušku. Nezapomeňte, že to bylo válečné pivo. Ječmen byla strategická surovina, takže to bylo lehké pivo, my jsme ho nakonec uvařili jako osmičku, byť historicky přesnější by byla asi šestka, možná pětka," popisuje domovarník Soukup.
Samostatnou kapitolou byl slad, aby byl co nejpodobnější tomu z válečné Anglie. Sládci ho pro pivo Anthropoid našli ve Francii. "Hráli jsme si i s invertovaným cukrem, který se tam tehdy také dával. Vařili jsme si ho. Rozpustí se cukr ve vodě a pak se asi hodinu a půl vaří. Nakonec jsme dospěli k něčemu, co jsme si řekli, že by to mohlo být ono," doplňuje Soukup.
A co na výsledek říkali diplomaté? Jsou to diplomaté, tak prý zachovávali dekorum. A ti britští vzpomínali, že jim otcové o takovém pivu vyprávěli. Když ho správně načepujete a podáváte chlazené, tak si i český pivař, pokud není ležákový tradicionalista, pochutná.
