Gerasimov je považován za jednoho z nejvěrnějších spolupracovníků ruského prezidenta Vladimira Putina a v minulosti se angažoval v druhé rusko-čečenské válce, v počátcích konfliktu na Donbase v roce 2014 nebo v Sýrii. Na Gerasimova, který 8. září slaví sedmdesátiny, vydal loni v červnu Mezinárodní trestní soud (ICC) zatykač kvůli obvinění z útoků proti civilistům během ruské války proti Ukrajině.
Přístup k jaderným zbraním
Gerasimov je podle agentury Reuters jedním ze tří lidí, kteří mají přístup k ruským jaderným zbraním, vedle Putina a ministra obrany Andreje Bělousova. Do funkce náčelníka generálního štábu si ho vybral v roce 2012 tehdejší ministr obrany Sergej Šojgu, který ve funkci skončil loni v květnu a na kterého ICC také vydal zatykač. "Je to voják skrz naskrz, někdo, kdo strávil svou kariéru v ozbrojených silách a je tam respektován, a má bohaté zkušenosti jak v samotném generálním štábu, tak i v terénu," řekl tehdy Šojgu o Gerasimovovi.
I Putin tehdy uznale hovořil o zkušenostech Gerasimova, kterého později proslavil článek o nutnosti hybridní války. "Samotná pravidla války se změnila. Role nevojenských prostředků k dosažení politických a strategických cílů vzrostla a v mnoha případech přesáhly svou účinností sílu zbraní". V médiích se od té doby objevuje výraz Gerasimovova doktrína.
Spoluodpovědný za masakr
Gerasimov se narodil se 8. září 1955 ve městě Kazaň, metropoli Tatarstánu. V roce 1977 absolvoval Kazaňskou vyšší tankovou velitelskou školu. Poté byl velitelem v Severní skupině vojsk a Dálněvýchodním vojenském okruhu. Po absolvování Vojenské akademie obrněných vojsk v roce 1987 působil ve velitelských funkcích v Pobaltském vojenském okruhu. V letech 1993 až 1995 byl velitelem motostřelecké divize v Severozápadní skupině vojsk.
V roce 1997 po absolvování Vojenské akademie Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace zastával funkci prvního zástupce velitele armády v Moskevském vojenském okruhu, zástupce velitele, náčelníka štábu a během druhé rusko-čečenské války byl velitelem 58. armády v Severokavkazském vojenském okruhu.
V letech 2003 až 2005 byl náčelníkem štábu Dálněvýchodního vojenského okruhu. Od roku 2005 byl náčelníkem Hlavní správy bojové přípravy a služby vojsk ruských ozbrojených sil a od prosince 2006 náčelníkem štábu Severokavkazského vojenského okruhu.
V roce 2014 osobně velel Ilovajské operaci, která byla jednou ze zlomových událostí donbaské války. V srpnu 2014 se ve městě ležícím asi sto kilometrů severovýchodně od Doněcku ocitl v obklíčení ukrajinský sbor. Přestože obě bojující strany dosáhly dohody o tom, že Ukrajinci obležené město vyklidí, vyhrazený ústupový koridor byl vystaven povstaleckému ostřelování. Celkové ztráty Kyjev nepřiznal, podle nepotvrzených informací zahynulo 500 až 1000 ukrajinských vojáků. Ukrajinská justice ho poté obvinila z odpovědnosti za masakr a zařadila ho společně s deseti dalšími důstojníky na seznam mezinárodně hledaných osob.
Vzpoura Wagnerovců
Proti Gerasimovovi (společně se Šojguem) byla také namířena vzpoura paramilitantní Wagnerovy skupiny vedené Jevgenijem Prigožinem. V noci z 23. na 24. června 2023 Prigožin obvinil ruské vojenské velení z útoku na své muže a oznámil, že jich ruská armáda mnoho zabila. Vyzval proto k odstranění armádních špiček. Jeho muži následně překročili hranice z Ukrajiny a obsadili veškerá armádní stanoviště a také letiště ve strategicky významném Rostově na Donu. Vzpoura skončila po několika dnech, Prigožin zahynul v srpnu téhož roku při dosud ne zcela objasněném leteckém neštěstí v ruské Tverské oblasti severně od Moskvy.
Loni v květnu ruské úřady zadržely jeho zástupce Vadima Šamarina a ruský tisk začal spekulovat o osudu Gerasimova. Spolu s Šamarinem bylo zatčeno i několik dalších armádních představitelů, Gerasimovovu pozici ale skandál neohrozil.
