Meloniová označuje toto období za čas konsolidace a růstu, její kritici upozorňují na nenaplněné sliby, především v oblasti ekonomických reforem a demografické politiky.
Italská premiérka převzala vládu na podzim roku 2022 po předčasných volbách, kdy její strana Bratři Itálie zvítězila s jasným mandátem. V koalici s Ligou severu (Lega Nord) a Vzhůru Itálie (Forza Italia) vytvořila většinovou vládu, což je v zemi zvyklé na časté politické otřesy a technokratické kabinety výjimečné. Po třech letech je její kabinet třetím nejdéle sloužícím od roku 1946 - a premiérka otevřeně říká, že jejím cílem je rekord překonat a dovládnout celé pětileté období až do roku 2027.
Stabilní rozpočet, ale žádná šoková terapie
Jedním z hlavních slibů, s nimiž Meloniová nastupovala do úřadu, bylo snížení daňového zatížení a odstranění byrokratických překážek, které dusí italskou ekonomiku. To se jí zatím příliš nedaří.
"Chybí zásadní reforma, která by odblokovala italský systém, který je stále svázán svěrací kazajkou daní. Daňové zatížení je téměř 43 procent, jedno z nejvyšších v Evropě. Potřebovali bychom šokovou terapii: výrazné snížení daní, možná dokonce zavedení paušální daně, nebo alespoň zrušení většiny daňových sazeb a především razantní deregulaci," komentuje situaci novinář Stefano Magni v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Místo toho se Itálie dostala do ještě vyššího daňového zatížení než v roce 2022.
Vláda sice skutečně prodloužila daňové úlevy pro pracovníky a některé sektory, ale růst zaměstnanosti způsobil, že více lidí platí vyšší sazby progresivní daně z příjmu. To podle Magniho vedlo k růstu daňových příjmů, ale nikoli ke skutečnému uvolnění ekonomického prostředí.
Tvrdá linie s konkrétními výsledky
Od počátku svého mandátu Meloniová slibovala razantní omezení nelegální migrace přes Středozemní moře. A právě zde patří mezi málo oblastí, kde může doložit jasné výsledky. "V roce 2023 bylo v Itálii zaznamenáno téměř 160 tisíc nelegálních imigrantů a v následujícím roce něco přes 60 tisíc. V roce 2025 jich bylo k 30. září zaznamenáno přibližně 50 tisíc," konstatuje Magni. Pokles je spojen s dohodami, které Itálie uzavřela se zeměmi původu a tranzitu, a s posílením pobřežní kontroly mimo vlastní území.
Pokus přesunout část azylového řízení do Albánie však zatím naráží na soudní blokace a právní překážky. Italská strategie tak funguje v omezené podobě. Pro Meloniovou je přitom migrace nejen praktickou, ale i ideologickou otázkou - premiérka opakovaně hovoří o "ochraně evropské identity" a odmítá masovou migraci coby řešení demografického úpadku.
Demografická krize, pragmatismus i diplomatický styl
Itálie se potýká s dramatickým poklesem porodnosti. V roce 2024 se narodilo jen 367 tisíc dětí, meziročně o 2,6 procenta méně. Plodnost dosáhla 1,2 dítěte na ženu, což je jeden z nejnižších průměrů z celé EU. Meloniová sice zavedla daňové bonusy pro rodiny s více dětmi, ale trend nezvrátila.
"Je to však jako vylévat moře lžičkou: mnoho základních služeb stále chybí (i samotné školky jsou těžko dostupné) a zdanění je pro ty, kteří zakládají rodinu, stále represivní… Problém je především kulturní," míní Magni.
Meloniová si během tří let vybudovala pověst pragmatické političky, která umí vyvažovat své ideologické ukotvení s diplomatickou pružností. Udržovala dobré vztahy s americkým prezidentem Joem Bidenem a má dobré vztahy i s jeho kontroverzním nástupcem Donaldem Trumpem.
Meloniová také pevně podporuje Ukrajinu, přestože část italské veřejnosti a velká část politického spektra sympatizuje s Ruskem. "Giorgia Meloniová se svou neochvějnou podporou Ukrajiny, kterou považuje za povinnost vůči svým spojencům a samotné Itálii, je prakticky jedinečná a odlišuje se od všech ostatních politických hlasů. Je neuvěřitelné, že neztratila podporu," podotýká Magni.
"Dobrou zprávou je to, že bez ohledu na své osobní názory, byť jen z disciplíny, členové její většiny v parlamentu nadále hlasují pro rezoluce a balíčky pomoci ve prospěch Ukrajiny - a to jak v Itálii, tak v EU. Špatnou zprávou je, že politika Meloniové na podporu Ukrajiny má malou podporu veřejnosti. Dosud neztratila u lidí podporu jen proto, že Italové se o Ukrajinu obecně nezajímají," vysvětluje Magni.
Vztahy s Ruskem
Itálie od ruské invaze na Ukrajinu výrazně snížila svou závislost na ruském plynu, také italské investice v Rusku poklesly. Podle Magniho ale Itálie pořád zůstává západoevropskou zemí, kde jsou proputinovské politické síly silnější než jinde Jsou nadstranické, přítomné v obou táborech a čekají, až válka skončí, aby mohly znova obnovit kontakty s Moskvou.
"Jedná se však o nebezpečný scénář, zejména pokud se Rusku podaří vytvořit stejný vztah energetické závislosti, jaký s námi navázalo před válkou na Ukrajině," dodává italský žurnalista.
Vláda Giorgie Meloniové může být v budoucnu hodnocena dvojím prizmatem: jako éra stability a konsolidace, nebo jako promarněná příležitost k modernizaci země. Rozhodující budou následující dva roky - zda se Meloniová zapíše do dějin jako rekordně dlouho vládnoucí premiérka, která Itálii posunula vpřed, nebo jako politička, která se sice udržela u moci, ale nezměnila směr.
