Praha - Jedenáctého ročníku mezinárodní konference politiků, ekonomů, filozofů a obhájců lidských práv Fórum 2000 se na pražském Žofíně účastní poprvé také host z Íránu.
Pozvání Václava Havla přijala nejznámější iránská disidentka, kritička prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda a nositelka Nobelovy ceny míru za rok 2003 Širín Ebadíová.
Šedesátiletá právnička, která často v procesech hájí politické vězně, bojuje za zrovnoprávění žen a stala se jakousi ikonou íránské demokratické opozice, poskytla v Praze rozhovor Aktuálně.cz.
A: Svět má v současnosti velké obavy z íránského jaderného programu, hlavně Spojené státy a Evropa. Je podle Vás tento strach opodstatněný a oprávněný?
V Íránu jsou všechna rozhodnutí činěna za zavřenými dveřmi. Takže já mohu těžko hovořit o tom, jak to s tímto programem ve skutečnosti vypadá. Právě to je ale problém, na který se snažím spolu dalšími lidmi upozorňovat. Že v Íránu se vše rozhoduje za zavřenými dveřmi. Proto žádáme demokracii, aby všichni měli možnost se vyjádřit a spolurozhodovat.
A: Je podle Vás současný režim schopen se transformovat v demokracii a v systém, který dá všem Íráncům možnost vyjádřit své názory a podílet se na rozhodnutí o jejich zemi ?
Samozřejmě by mohl, ale otázka zní, zda chce, nebo nechce. Bude mít vetší sklon ke změnám, pokud na něj lidé budou tlačit. Pokud bude pod tlakem.
A: Obáváte se, že Spojené státy na Írán zaútočí kvůli jeho jadernému programu a podezření, že usiluje o jadernou bombu ?
Předpokládat, co se v tomto případě stane, je těžké. Záleží to na mnoha faktorech. Například na situaci v Afghánistánu a Iráku, na postoji Organizace spojených národů. Záleží na vývoji vztahů mezi Íránem a dalšími zeměmi.
Ale řeknu vám jako Íránka toto. Íránci mají velmi kritický názor na současnou íránskou vládu a na způsob, jakým vládne. V Íránu není demokracie, nejsou respektována lidská práva. A cenzura je velmi tvrdá, nedá se svobodně hovořit. Situace pro ženy je velmi špatná, nemají rovnoprávné postavení s muži. Írán je bohatá země, ale lidé jsou pořád chudší a chudší.
Ale jakkoliv jsou Íránci kritičtí ke své vládě, není úkolem amerických vojáků, aby to za ně řešili. V Íránu si lidé nepřejí, aby Amerika použila sílu vůči Íránu. Nechceme, aby se naše země stala druhým Irákem.
A:Díváte se tedy kriticky na doktrínu amerického prezidenta George Bushe, který se snaží zvenčí prosazovat na Blízkém východě demokracii?
Svoboda a demokracie se nedají nasypat na hlavu lidí jako bomby. Íránci potřebují demokracii, ale musejí se o to zasadit sami. Nechtějí a nepotřebují na to americkou armádu.
Něco Vám připomenu. Saddám Husajn v roce 1980 zaútočil na Írán a začal osm let trvající válku. V této válce Amerika a její spojenci Saddámovi pomáhali. Dodávali mu moderní zbraně. Bushův bývalý ministr obrany Donald Rumsfeld si tehdy potřásal v Bagdádu rukou se Saddámem a říkal mu, jak ho podporuje. Film i fotografie z tohoto setkání existují, můžete si je najít. Když už Saddáma nepotřebovali, řekli, že má zbraně hromadného ničení a že musí odejít. Když zaútočili na Irák a hledali tyto zbraně, nenašli je a najednou začali říkat, že útočili kvůli zavedení demokracie v Iráku.
Samozřejmě věřím tomu, že v Iráku se uskutečnily demokratické volby. Ale Saddám přece nebyl jediný diktátor. Na světě je jich plno. Ale u Saddáma byla ropa, jiní diktátoři jí nemají.
A: Na Západě se hodně diskutuje o prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi a jeho výrocích. Jaká je ve skutečnosti jeho popularita v Íránu ?
Odpovím Vám statistikou. Volit v posledních volbách mohlo 49 miliónů lidí. Ale hodně jich hlasování bojkotovalo. Ve druhém kole voleb pro něj hlasovalo čtrnáct miliónů lidí.Takže si spočítejte, kolik lidí ho nevolilo. V předchozích volbách pro bývalého prezidenta Chátamího hlasovalo 22 milionů Íránců.
Ahmadínežád toho lidem v předvolební kampani mnoho nasliboval. Že se budou mít lépe, že povedou lepší život. Mnoho z těch, kteří mu dali hlas, jeho slibům uvěřilo. Ale on vůbec tyto sliby nedodržel, ani nemohl, protože byly nerealistické. Místo toho se v Íránu neustále zdražuje. A situace na poli lidských práv se prudce zhoršuje. Stoupá počet poprav, přitvrzuje se cenzura. Zvýšil se počet politických vězňů. To všechno se podílí na tom, že Ahmadínežádova obliba dál klesá.
A: Může se podle Vás ještě předchozí reformně naladěný prezident Chátamí vrátit do vysoké politiky ? (Chátamí byl prezidentem v Íránu v letech 1997 až 2005 a zpočátku svým reformním programem vyvolal zejména mezi mládeží a intelektuály naděje na změny směrem k demokracii a svobodě projevu. Prezidentovi odpůrci ve vedení země však jeho program blokovali - pozn. red.)
Já nikdy nesázím nebo nespoléhám na jednoho člověka. To, co Írán potřebuje, jsou reformy, aby se dostal z nynější krize. Toto století není stoletím revolucí. Revolucí nikdy nikdo nic nezíská
A: Hodnotíte Chátamího éru pozitivně ?
Pozitivní hodnocení je široký pojem. Samozřejmě když ho srovnáme s Ahmadínežádem, tak byl rozhodně lepší. Ale z hlediska změn, které lidé žádali, ho nemohu hodnotit moc pozitivně. Já jsem v době, kdy byl prezidentem, seděla ve vězení. Mnoho dalších lidí bylo ve vězení za to, co říkali. A Chátamí vždy jen tvrdil, že je mu to líto, ale nic neudělal. Jediný rozdíl oproti dnešku je, že Ahmadínežád neříká, že je mu to líto.
