Další otec dětí Nabil popisuje především obrovskou bezmoc. "Moje děti jsou tím konfliktem zdrceny. Syn brečí, aniž by dokázal vysvětlit proč. Navíc začal být náměsíčný. Další dítě začalo koktat a to nejmladší pláče, kdykoliv kolem proletí letadlo nebo nám upadne hrnec. Mluvil jsem o tom s rodiči ostatních dětí a všem se děje to samé. V Sýrii jsem vlastnoručně pohřbil dvě malé děti, které popravili noži před jejich rodiči. Viděl jsem, jak do naší vesnice přijely tanky a na nich byly přivázány děti. Nikdo jim nebránil v průjezdu, protože bychom tím popravili vlastní děti. Ještě nikdy jsem necítil takový vztek a bezmoc. Ta vesnice se jmenovala Sajdéh. Ať každý ví, kde k tak strašným věcem docházelo."
