Vydrží příměří na Blízkém východě?
Obě strany mají dost důvodů k ukončení konfliktu. Íránský teokratický režim sice tradičně hlásá "smrt Americe", ale dlouhodobě se přímému konfliktu vyhýbá. Spoléhá spíš na nepřímý boj skrze své spojence Hamás, Hizballáh nebo jemenské Hútíe. Ti jsou ale v posledních měsících zásadně oslabeni a spolu s nimi i vliv Íránu v regionu. Samotná íránská armáda pak působila v posledních týdnech spíš neakceschopně.
Izrael může aktuální situaci vnímat jako splněnou misi, píše The Economist. Podle izraelských vojenských zdrojů byly pravděpodobně zničeny téměř všechny klíčové cíle. Izrael ale zároveň naráží na lidské i materiální limity. Posílat denně desítky letadel do Íránu vzdáleného přes 1500 kilometrů je logisticky i finančně dlouhodobě neudržitelné.
Prodlužování konfliktu rozhodně není ani v zájmu Donalda Trumpa. Ten Američany ujišťoval, že je nezavleče do další "věčné války", jaké pamatují z Iráku nebo Afghánistánu.
Bude uzavřena dohoda o omezení íránského jaderného programu?
Otázka jaderného programu zůstává klíčová. Írán totiž o získané know-how nepřijde. Po drtivých útocích Izraele a Spojených států by si nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí mohl vyhodnotit, že pro přežití jeho režimu jsou jaderné zbraně nezbytné.
I pokud byla většina jaderných technologií zničena, program by se mohl v tajnosti obnovit. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) netuší, kde Írán schovává zhruba 400 kilogramů vysoce obohaceného uranu. Pokud má k dispozici skryté obohacovací centrifugy, mohl by relativně rychle vyrobit štěpný materiál až na deset jaderných bomb.
Při nedávných jednáních s Íránem Donald Trump požadoval něco, co by se blížilo "nulovému obohacování uranu". Zvláštní vyslanec Steve Witkoff navrhl dohodu, která by Íránu umožnila obohacovat uran v rámci regionálního konsorcia mimo zemi. Zda je ovšem tento návrh vůbec na stole a jestli by ho obě země akceptovaly, není známé.
Bude Blízký východ po válce stabilnější?
Pokud Izrael v budoucnu zjistí, že Írán svůj jaderný program neukončil, jen těžko zůstane stranou, a ať už s americkou pomocí, nebo bez ní se vrátí. Bude také nucen omezit íránské konvenční zbraně a jeho podporu proxy spojencům. V Tel Avivu i ve Washingtonu zaznívají také hlasy, že klid může být zaručen pouze pádem Chameneího režimu.
I proto se Izraelci během náletů zaměřili na nechvalně proslulou věznici Evin, která zadržovala protirežimní odpůrce. Zároveň ale marně vyzývali Íránce, aby povstali proti stárnoucím mulláhům. Pokud však boje utichnou a íránská veřejnost začne bilancovat ztráty a zvažovat Chameneího selhání, může dojít i k vnitřním změnám.
Ale do té doby budou Izrael a arabští spojenci spoléhat na Spojené státy. Operace Půlnoční kladivo, jak Američané nazvali svůj úder na íránské cíle, jasně ukázala, že Spojené státy stále hrají v regionu klíčovou roli. Mnozí členové Trumpovy administrativy si ale přejí, aby Amerika ustoupila z role "světového policisty" a přesunula svou pozornost k Pacifiku, kde narůstá hrozba ze strany Číny.
