Sofia - Bulharský parlament přehlasoval veto prezidenta Georgiho Parvanova k zákonu, podle nějž nesmějí bývalí agenti komunistické tajné policie DS zastávat vysoké diplomatické funkce.
Zákon poslanci schválili bez jakékoli změny poměrem 129 hlasů proti 31.
Bulharsko již v květnu odvolalo třináct velvyslanců, kteří za minulého režimu spolupracovali s komunistickou tajnou policií.
Týkalo se to postů v Bělorusku, Bosně, Číně, Gruzii, Litvě, Makedonii, Německu, Srbsku, Rumunsku, Řecku, Švédsku a velvyslanců při OSN i UNESCO. Další odvolání by měla následovat.
Úhrnem se má zákon týkat 33 diplomatů různé úrovně z celkem 192, kteří za celou dobu komunismu s DS spolupracovali. Většina z nich je už ale dávno v penzi nebo po smrti.
Prezident Parvanov však odmítl zákon podepsat s tím, že je diskriminační, a požadoval jeho změny. Ministr zahraničí Nikolaj Mladenov ale v parlamentu jeho argumenty odmítl. Agenti DS-diplomaté podepisovali pracovní smlouvu s tajnou policií nebo prohlášení o spolupráci zcela dobrovolně, proto podle něj nemůže být o diskriminaci řeč.
Socialistická (postkomunistická) strana poté oznámila, že podá odvolání k ústavnímu soudu. Podle ní zákon navozuje princip "kolektivní viny".
Odvolat diplomaty ale stejně může jen prezident
Odvolaní diplomaté mají být podle představ vlády také propuštěni ze státních služeb. Tomu levicový prezident dosud bránil s poukazem na to, že zmínění členové diplomatického sboru po pádu režimu pilně pracovali pro nový stát. Odmítal také na místa odvolávaných jmenovat nové lidi.
Prezident není ústavně vázán žádným termínem, do kdy má žádosti vlády o odvolání velvyslance vyhovět. Vláda proto diplomaty pouze "povolala ke konzultacím" do Sofie, definitivně je může funkcí zbavit až prezident.
Sám Parvanov byl v minulosti označen za informátora komunistických tajných služeb. Ten to ale popírá. Brání se tvrzením, že jako historik jen poskytoval ministerstvu zahraničí své názory na určité věci.
Bulharská Státní bezpečnost (Državna sigurnost, DS), rozpuštěná po pádu režimu v roce 1991, zahrnovala rozvědku, kontrarozvědku a politickou policii. V komunistické éře se těšila pověsti blízkého spojence sovětské KGB a byla zapletena do významných spiknutí.
Pravděpodobně se podílela na zavraždění bulharského disidenta Georgiho Markova v Londýně v roce 1978 (pověstný případ vraždy bodnutím jedovatou špičkou deštníku) či na přípravách atentátu na papeže Jana Pavla II. v roce 1981.
