Se špatnou bytovou situací se potýkají i další evropská města. Například ve Vídni radnice už ve 20. letech minulého století prosadila masivní výstavbu sociálních bytů a dnes žije většina z vídeňských nájemníků právě v nich. Zatímco jeden obecní byt tu, stejně jako například v Kodani, připadá na méně než deset obyvatel, v Praze je to čtyřikrát tolik. V soukromých vídeňských bytech pak město nájemné reguluje. 

Ve španělské Barceloně se tváří boje za dostupnější bydlení stala starostka Ada Colauová, která před čtyřmi lety právě díky tomuto tématu vyhrála se svým hnutím komunální volby. Starostka přestala vydávat licence, kteří místní majitelé realit potřebují pro podnikání na platformě krátkodobých nájmů Airbnb. V červnu letošního roku pak barcelonská radnice přistoupila k prvnímu vyvlastnění nevyužívaného bytu. 

V Amsterdamu má více než polovina bytového fondu regulované nájemné a spravují je bytové asociace. Město se nedostatek bytů snaží řešit také masivní výstavbou, přičemž developerům pozemky pro jejich projekty neprodává, ale pouze na desítky let pronajímá. 

Řešit krizi na trhu s bydlením pomocí regulace nájmů navrhuje také londýnský starosta Sadiq Khan (Labouristická strana). Průměrné nájmy v britské metropoli stouply za posledních 7 let o více než třetinu a místní za bydlení utrácí asi 42 procent svých měsíčních příjmů. 

Regulované nájemné je naopak tradičním opatřením v desítkách francouzských měst, znovu zavedeny po několikaleté pauze by měly být i v Paříži.