Operace Epic Fury, tedy společná vojenská akce USA a jejich spojenců zaměřená na ochranu sil na Blízkém východě před útoky Íránu a jeho partnerů, byla z operativního hlediska považována za úspěšnou. Zároveň však odkryla zásadní slabiny v přístupu Západu k vedení moderních konfliktů.
Koaliční síly sice dokázaly odrazit hrozby a zabránit širší eskalaci, některé ztráty však podle amerických představitelů nemusely nastat, pokud by politické vedení přistupovalo flexibilněji k vojenské spolupráci a inovacím.
Jedním z nejvýraznějších problémů bylo podle analytika Colbyho Badhwara odmítnutí hlubší spolupráce s Ukrajinou. Ta už v srpnu nabídla Spojeným státům komplexní partnerství v oblasti bezpilotních systémů (UAS) a obrany proti nim (cUAS), přičemž upozorňovala i na rostoucí hrozbu ze strany Íránu, napsal web Axios. Přestože prezident Donald Trump po jednání s Volodymyrem Zelenským nařídil svému týmu návrh řešit, k jeho realizaci nedošlo. Někteří američtí činitelé to zpětně označili za zásadní chybu.
Američané by se mohli od Ukrajinců učit
Ukrajina se přitom během války s Ruskem proměnila v klíčového hráče s praktickými vojenskými zkušenostmi. Američtí vojáci sami přiznávali, že by se chtěli přímo na místě učit ukrajinské taktice i technologiím. Ukrajinské jednotky si navíc rychle osvojily i složité systémy, jako je protivzdušná obrana Patriot, a dosáhly takové úrovně, že se od nich dnes učí i americká armáda.
Zcela zásadní proměnou prochází oblast boje proti dronům. Bezpilotní prostředky se staly všudypřítomnou hrozbou, která zasahuje všechny úrovně bojiště. Ukazuje se, že obrana proti nim nemůže zůstat výhradně v rukou specializovaných jednotek. Naopak, schopnost reagovat na tuto hrozbu musí mít v určité míře každá jednotka – včetně těch, které se protivzdušnou obranou běžně nezabývají.
Podcenění této reality mělo i konkrétní následky. Nedostatečné kapacity pro boj proti dronům vedly v kuvajtském přístavu Šaíba ke smrti šesti amerických vojáků. Armáda přitom o této slabině věděla, ale zavádění potřebných opatření postupovalo pomalu.
V čem spočívá efektivní obrana?
Důležitou lekcí je také nutnost šetřit zdroje. Ukrajinská zkušenost ukazuje, že klíčové není jen kdy zasáhnout, ale i kdy nezasáhnout. Nadměrné využívání protiletadlových střel může ohrozit schopnost reagovat na další útoky. Stejně zásadní je mobilita, k čemuž došel ve své analýze think-tank Carnegie Endowment for International Peace. Jednotky, které zůstávají dlouho na jednom místě nebo vysílají signály, se rychle stávají cílem. Ukrajinská praxe proto zdůrazňuje pohyb, maskování a rozptýlení sil jako základní prvky přežití.
Navzdory těmto nedostatkům byla letecká kampaň proti Íránu mimořádně efektivní a zabránila využití slabin obrany. Zároveň se ale ukazuje, že v konfliktu s protivníkem srovnatelné síly by situace mohla být výrazně složitější. Vzdušná převaha totiž není samozřejmostí, ale výsledek konkrétních podmínek a rozhodnutí.
Zkušenost z Ukrajiny zároveň ukazuje limity samotné protivzdušné obrany. Ta sice dokáže chránit území, ale sama o sobě nevede k vítězství. Bez schopnosti zasahovat nepřátelské cíle na větší vzdálenost zůstává konflikt dlouhodobě nevyvážený. Právě nedostatek politické vůle dodat Ukrajině zbraně dlouhého dosahu patří mezi zásadní faktory, které ovlivňují průběh války.
Ukrajina mezitím nabízí Západu partnerství založené na sdílení know-how v oblasti obrany proti dronům, které patří k nejpokročilejším na světě. Výměnou požaduje finanční podporu a přístup k moderním zbraňovým systémům. V kontextu rostoucích bezpečnostních hrozeb tak nejde jen o pomoc jedné zemi, ale o investici do schopnosti Západu obstát v konfliktech budoucnosti.
Sdílet
