Nad divokou řekou se kodrcá lanovka. Nejspíš pamatuje ještě Stalina. Připomíná bytelnou plechovou skříň s mřížkami místo oken upevněnou na ocelovém laně. S mírným pohupováním si to šine na vrchol lesem pohlceného kopce, který shlíží na domy s jasně zřetelnými sovětskými rysy stojící v údolí.
Dvanáctitisícové městečko Čiatura, ležící na severozápadě Gruzie, by mohlo být další turistickou perlou této nádherné kavkazské země proslavené svými horami a magickou přírodou. Návštěvníkům by Čiatura mohla nabídnout adrenalinový zážitek při lezení na místní skály, milovníci industriálních dějin by si dozajista užili pozůstatky dřívější těžby manganu.
Mangan byl a je darem i prokletím Čiatury. Na začátku 20. století se zde těžilo okolo poloviny světové produkce tohoto světlešedého kovu využívajícího se primárně v ocelářství. To se také podepsalo na ekologii a životě lidí ve městě i jeho okolí. Čiaturu trápí otrávená řeka a hroutící se poddolované domy. A k tomu těžební společnost, která své zaměstnance odírá…
Černá voda a zelená Evropa
"Evropa, která dováží gruzínský mangan, je částečně zodpovědná za černé řeky a hroucení domů v okolí Čiatury," říká Giorgi Neparidze, kterého cituje web Politico. Neparidze je bývalý horník, který se stal známým bojovníkem za lidská práva a životní prostředí v Čiatuře. Podle jeho slov v sousední vesničce Šukruti jedovatý prach z těžby způsobuje lidem zdravotní problémy. Ve studnách je špinavá tmavá voda s příměsí těžkých kovů. Domy se hroutí, protože se tunely pod nimi propadají.
Neparidze spolu se svými kolegy si na protest proti situaci v Čiatuře před časem zašil ústa a držel suchou hladovku.
"V těch padajících domech žijeme v neustálém strachu. Jak dlouho bude ten strach trvat? Buď to nevydrží naše nervy, nebo srdce! Když vidíte, že se vám hroutí vlastní majetek, tak to člověka ovlivní. Například u mě doma nemůžete postavit židli tak, abyste si normálně sedl. Na stůl nemůžete položit talíř. Jako kdyby byl dům vzhůru nohama," stěžovala si webu JAM News 64letá Zoja Popchazdeová, která loni s dalšími obyvateli Šukruti protestovala několik dní v kuse před gruzínským parlamentem.
Těžba manganu je přitom klíčová pro přechod Evropy na zelenou energii. Kov se používá jak při výrobě větrných turbín, tak i v bateriích elektromobilů. Obyvatelé Čiatury ale podle serveru Politico tvrdí, že jim mangan ničí život, aby Evropané mohli dýchat čistší vzduch. V roce 2022 Evropská unie importovala z Gruzie na 20 tisíc tun manganu.
Jerevan se dusí, ale hostí ekologickou konferenci
Sousední Arménie, kterou turisté rovněž rádi objevují, na tom není o mnoho lépe. Dá se říct, že se v této malé kavkazské republice problémy jen navrstvily. Arménští ekologové však bijí na poplach. Země čelí kritickému znečištění ovzduší, otravě vodních zdrojů, včetně toho nejvzácnějšího, a znečištění spojenému s těžbou zlata, jež dlouhodobě negativně ovlivňují biologickou rozmanitost v Arménii.
V příštím roce na podzim se přitom v Arménii koná 17. konference smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (COP17). Cílem summitu je sjednotit kroky všech zemí k záchraně přírody a zajistit harmonii mezi ekonomickým rozvojem a ochranou biologické rozmanitosti.
Mezitím se Jerevan doslova dusí. Švýcarská společnost IQAir, specializující se na kontrolu kvality ovzduší, uvádí, že loni byla v arménském hlavním městě koncentrace nebezpečných prachových částic pětkrát vyšší než limit stanovený Světovou zdravotnickou organizací (WHO).
Arménská ekologická nevládní organizace EcoLur navíc zveřejnila výsledky průzkumu mezi obyvateli Jerevanu o kvalitě ovzduší. Naprostá většina se domnívá, že kvalita vzduchu se v posledních letech výrazně zhoršila. Lidé raději nevycházejí ven a mimo své domovy netráví více než tři hodiny denně.
Docentka katedry hygieny a ekologie Jerevanské státní lékařské univerzity Kristina Vardanjanová varuje, že pokud nedojde k zavedení efektivních opatření k řešení znečištění ovzduší v Jerevanu, vážná situace může přerůst v katastrofální.
Jezero Sevan je největším jezerem v zemi. Je nejen pýchou Arménie, ale také strategickou zásobárnou pitné vody, hlavním zdrojem pro zavlažování půdy. A bez vody ze Sevanu se neobejde ani stejnojmenná kaskáda.
Vodní perla Arménie má však kaz. V srpnu loňského roku arménský hydrobiolog Gerbert Vardanjan upozornil na to, že ekologii jezera poškozují odpadní vody, které znečišťují místní řeky a ústí do jezera. Podle jeho slov úřady před tím zavírají oči.
Sevan ovšem trápí i odpad. V okolních obcích je celkem 27 oficiálních skládek a desítky černých, které nikdo nekontroluje. Na skládkách ve městech sousedících s jezerem se podle odhadů nahromadilo více než 1,32 milionu kubíků odpadu. Tím by se dalo naplnit 530 olympijských bazénů.
Déšť, který jako sítem prostupuje skrz odpadky, absorbuje jedovaté látky i rozkládající se zbytky a stéká do podzemních vod, řek a nakonec do samotného jezera. Následky jsou zjevné. Jezero podle ekologů doslova umírá.
Již před pěti lety tehdejší arménský ministr životního prostředí Romanos Petrosjan varoval, že slavným sevanským pstruhům hrozí vyhynutí. Kvůli špatnému hospodaření s vodou došlo k poklesu hladiny jezera, o zbytek se postaral nadměrný a neregulovaný výlov. "Pstruh už není schopen přirozené reprodukce," konstatoval tehdy Petrosjan.
Přemnožení mikroorganismů v jezeru, znečištění a úhyn ryb nejsou žádná náhoda nebo náhlá přírodní katastrofa. Má to být následek lhostejnosti arménských úřadů.
Zlato a stříbro dostaly přednost
Na jihovýchodě Arménie se nachází hora Amulsar. Je to zvláštní přírodní úkaz, deset let o ni bojují ekologové s vládou. Hora to totiž není ledajaká: má se v ní nacházet zhruba 73 tun čistého zlata a na 294 tisíc tun stříbra. O těžbu usiluje americká společnost Lydian Armenia, které arménská vláda letos v lednu povolila zahájit práce. Podle slov ministra ekonomiky Gevorga Papojana by samotná těžba zlata mohla začít již koncem letošního roku.
Proti tomu se veřejně postavilo 22 nevládních organizací a ekologů z Arménie, kteří nesouhlasí "s nezákonným, krátkozrakým, nezodpovědným a riskantním rozhodnutím vlády". Podle ekologů a tamních obyvatel těžba může vést ke kontaminaci podzemních vod v nedalekém populárním lázeňském městečku Džermuk a jezera Sevan, což by vyvolalo skutečnou ekologickou katastrofu.
Od roku 2019 ochránci životního prostředí opakovaně pořádali protesty a blokovali vjezd k dolu. V roce 2020 došlo k několika střetům mezi policií a odpůrci těžby, při kterých byly zadrženy desítky aktivistů. Arménská vláda však od plánů na rozvoj dolu neustoupila, navzdory nesouhlasu obyvatel a ekologickým rizikům.
Dokonce i Rada Evropy v roce 2023 vyzvala Jerevan, aby zastavil přípravy na těžbu zlata v Amulsaru, a požadovala přehodnocení ekologické posudku. Podle údajů zveřejněných radou těžba povede ke zničení přirozeného prostředí vzácných druhů zvířat a rostlin, což způsobí nenapravitelnou škodu biologické rozmanitosti regionu.
V tomto ohledu mezinárodní konference COP17 o biologické rozmanitosti v Arménii vypadá jako ironie. Zejména když arménská vláda příliš nepečuje o ochranu životního prostředí ve své vlastní zemi.
