Spor o trampská tábořiště stále otřásá Kokořínskem, nyní navíc nabírá celostátní rozměry. Vložil se do něj ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Vytvořil novou pracovní skupinu, která má problém do půl roku vyřešit. Mým zájmem není tramping poškodit, ale nalézt legální řešení, řekl ministr. Změny hlásí i CHKO. V jejím čele skončil Ladislav Pořízek, kterého kritizovali odpůrci trampů.
Fotograf Libor Fojtík se narodil v trampské rodině a od malička jezdil na vandry s usárnou a v kanadách. Není proto divu, že se vše kolem trampingu stalo na dlouhých sedm let jeho tématem, z něhož vznikla fotografická kniha a výstava. Trampy mu už nikdo neodpáře, a to tím spíš, že vybrané postavy této subkultury zároveň i natáčí. Nejen o nich ale mluví v podcastu Za závěrkou.
Trampové z Kokořínska i někteří vědci považují jeho jednání za udavačství. On sám sebe vnímá jako bojovníka za dodržování zákonů. Skrze stížnosti novináře a ekologa Ivana Breziny začala na Kokořínsku demolice trampských kempů. Ty největší už z místa zmizely. Podle Breziny ale mají jít k zemi i ty nejdrobnější. "Pokud neplatí zákon tady, tak nikde. To se můžeme začít zabíjet," říká v rozhovoru.
Bourání kempů Kokořínsku škodí, trampové zdejší přírodě pomáhají, napsali začátkem roku odborníci z Akademie věd. Reagovali tím na vyhrocenou diskusi o likvidaci tábořišť v oblasti. "Rétorika odpůrců trampů je fašizující," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz iniciátorka výzvy Michaela Nohejlová Zemková. Dodává, že za "overtrampismus" mohou turisté, které na místo nahnala mobilní aplikace.
Likvidace trampských tábořišť je v některých případech zbytečná a někdy přírodě i škodí, uvedli ve svém novém stanovisku odborníci z Akademie věd. Reagují na spor o ničení těchto kempů na Kokořínsku. Správa chráněné krajinné oblasti by podle nich měla odstranit nově vzniklé černé stavby, žádají ale ponechání drobných tábořišť. Lidé ke zdejší krajině patří a tramping ji pomáhá udržovat, míní vědci.
Na Kokořínsku likvidují nelegální trampská tábořiště. Šéf správy chráněné krajinné oblasti Ladislav Pořízek se k tomu odhodlal poté, co čelil kritice, že přebujelé černé stavby dlouhodobě neřeší. "Nevěděl jsem, že je kempů tolik. Je iluze, že správa chodí běžně na kontroly do terénu," hájí se. Dodává, že větší nebezpečí než trampové pro přírodu představují turisté, které sem láká aplikace.
Chráněným Kokořínskem už léta hýbe spor o to, zda likvidovat tábořiště, která si zde nelegálně postavili trampové. Nyní šel k zemi kemp Bombastic, který platil za největší a nejvybavenější z místních tábořišť. Nechala jej zlikvidovat správa CHKO. Ta se chce postupně zbavit všech nepovolených kempů v oblasti. Na sociálních sítích mezitím dále zuří vyhrocená výměna názorů.
"Jestli tady umřu, slib mi, že zvířata nedáš do útulku," říkám matce do telefonu a vyčerpáním uléhám na padlý kmen stromu. Mám před sebou poslední tři kilometry, utěšuji se. Brzy zjistím, že to není pravda. Následuje totiž bloudění krajinou a nečekaný návrat na to samé místo. Výsledných 12 kilometrů údolím řeky Bobrůvky by asi nebylo tak náročných, kdyby mě cestou nezchvátila viróza.
"Důležité je mít pevné boty a dlouhé kalhoty," podotýká Tomáš Krákora, přezdívaný Kraken, a vyšlapává cestu vysokou trávou, kopřivami a trním. Redaktor s kraťasy a doškrábanýma nohama mu zpovzdálí dává za pravdu. Údolím nedaleko zámku Trpísty v Plzeňském kraji se kdysi proháněla šlechta, dnes se zde kromě dětských táborů pořádají i kurzy přežití a techniky bushcraftu pod Krákorovým vedením.
Táboří tu trampové a na místní skály se sjíždí lezci. Posázavský lom Doubí považují lidé z okolí za jedno z nejromantičtějších míst v regionu. Teď ale hrozí, že o něj přijdou. Doubí mají těžaři zasypat materiálem z nedalekého aktivního lomu. Místní se tomu snaží zabránit peticí, kterou podepsal i olympionik Adam Ondra. Zodpovědná firma namítá, že jen vykonává plány báňského úřadu.
Českému trampingu je věnován nový muzikál, který v režii Michala Zetela nastudovalo Horácké divadlo Jihlava. "Kdo má ruce nohy, hraje a zpívá. Od banja, kytary po basu je tam opravdu vše, na co se dá hrát," avizuje ředitel divadla Ondrej Remiáš.
Stačí se rozhodnout, sednout do auta nebo do vlaku a vyrazit. Přísná protiepidemická opatření posledních dvou let cestování po Česku nepřála, teď je to ale jinak. Žádné lockdowny ani stres kvůli propadlému testu na koronavirus. Místo toho je možné navštívit české hrady, rozhledny, historická města a další památky. A otestovat si znalosti v kvízech Aktuálně.cz nebo v nich najít inspiraci.
Fotografie z cyklu, který mapoval československý trampingový fenomén, představuje v ostravské galerii Fiducie fotograf Libor Fojtík. Na výstavě Trempové jsou k vidění čtyři desítky snímků a potrvá do 2. března.
V zaplněném krematoriu v pražských Strašnicích se lidé tuto sobotu loučili s hudebníkem Františkem Nedvědem, který zemřel 18. července ve věku 73 let. Kromě tradičně oděných smutečních hostů dorazili také příznivci folkové a trampské muziky v neformálnějším oblečení.
Čtyřiačtyřicetiletý fotograf Libor Fojtík pět let fotil trampy a jejich svět. Ve své knize a následné výstavě zachycuje život trampů v Čechách a na Moravě s cílem zdokumentovat podobu této specifické subkultury, do které sám patřil. "Česko je krásná země a i na malém kousku se dají objevit místa, kde nejsou lidi a člověk si najde divočinu," říká v rozhovoru.
Redaktorka Klára Elšíková se na pět dnů vydala do České Kanady s trampem Lukášem Kurtinem, jenž po českých lesích vandruje už pět let. Jak zvládla spaní pod širákem, vaření si na ohni a toulání se po krajině bez konkrétního plánu a počítání kilometrů?
Staří trampové se bojí, že tramping zemře s nimi. "Já si myslím, že to tak nebude," věří fotograf Libor Fojtík, který tuto unikátní subkulturu dokumentuje už několik let. Jeho snímky zachycující různé podoby českého trampingu nyní vystavuje pražská galerie Leica.
Spaní pod širákem, vaření na ohni, hra na kytaru, toulání se po lese, svoboda a přátelství. To všechno definuje tramping, který se rozhodla poznat i redaktorka Klára Elšíková. Na pět dnů se vydala do České Kanady s Lukášem Kurtinem, který po českých lesích vandruje už pět let.
Vlčnovští prominou. Jízdě králů lze celkem fandit a nikterak neprotestovat proti tomu, aby byla nadále zapsána na kulturním seznamu UNESCO. Podobné lidové slavnosti ale najdeme ve střední Evropě, na Balkáně, kdekoliv. Česko má zato kulturně-společenský fenomén, který je opravdu jedinečný. Pokud můžeme seznam UNESCO obohatit něčím výjimečným, je to tramping.
Z divoké rockerky se během dvou dekád proměnila v éterickou vílu překračující hranice mezi popem a alternativou. Její hudební vývoj navíc odráží, čím si procházela v životě. Nyní zpěvačka Lenka Dusilová vydala album Řeka, které je završením jejího pátrání po rodinných kořenech. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví také o dětství mezi trampy, dospívání bez otce a devadesátkové jízdě s kapelou Lucie.
Na předsádce knihy Trampové děkuje autor Libor Fojtík nejen rodičům, kteří ho od dětství brali na čundry, ale také svým vysokým botám, „starým kanadám“, jež mu „ohlodaly paty do krve“. Tím mu prý pomohly přezout se do pohodlnějších bot a najít si i jiné záliby. Například fotografii.
Trampové jsou největší a nejpočetnější subkulturou v České republice. Fotograf Libor Fojtík je po dobu více než pěti let pečlivě fotografoval na nejrůznějších místech v Čechách i na Moravě. V létě vydal o tomto fenoménu knihu.
Ombudsmanka Anna Šabatová nezjistila pochybení v případu, kdy letos v srpnu náhodou odhalily policejní drony spící trampy v CHKO Brdy. Výletníci porušili lesní zákon. Veřejná ochránkyně však upozornila, že cílené vyhledávání táborníků by neschvalovala.
Byli mladí, obdivovali svobodu Divokého západu, skauting jim byl příliš těsný. Vyráželi do přírody, stavěli sruby, zakládali osady, zpívali písně, sportovali. Začali si říkat trampové. Počátek československého trampingu bývá spojován se založením první klasické trampské osady Ztracená naděje ve Svatojánských proudech v roce 1918. Tramping se postupně stal jednou z nejvýznamnějších subkultur u nás. Zrodil se fenomén, jenž ovlivnil životy desítek tisíc lidí a který nyní představuje výstava Století trampingu. Od začátku července 2018 až do konce března 2020 ji můžete vidět v Národopisném muzeu v pražském Letohrádku Kinských.
Byli mladí, obdivovali svobodu Divokého západu, skauting jim byl příliš těsný. Vyráželi do přírody, stavěli sruby, zakládali osady, zpívali písně, sportovali. Začali si říkat trampové. Počátek československého trampingu bývá spojován se založením první klasické trampské osady Ztracená naděje ve Svatojánských proudech v roce 1918. Tramping se postupně stal jednou z nejvýznamnějších subkultur u nás. Zrodil se fenomén, jenž ovlivnil životy desítek tisíc lidí a který nyní představuje výstava Století trampingu. Od začátku července 2018 až do konce března 2020 ji můžete vidět v Národopisném muzeu v pražském Letohrádku Kinských.
Jako dítě toužil po cestách do vysokých hor, které vídal v televizi. Ve skautském oddíle si vypěstoval dobrodružnou povahu a díky filmu Statečné srdce se rozhodl odjet na první výlet do Skotska. Celoživotní touha po navštěvování neznámých krajin s co nejmenším rozpočtem jej nakonec inspirovala k založení závodu LowCost Race. Jeho cílem je překonat za deset dní co největší vzdálenost bez útraty, zato s co nejvíce zážitky, na které budou účastníci vzpomínat celý život. "Lidé se díky LowCost Race naučí odhadovat a důvěřovat druhým, ale také používat selský rozum," říká Miky Škoda v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
