"Jde o pravděpodobnost hraničící s jistotou. Možnost, že má někdo stejný profil jako vy, je jedna ku deseti na třicátou pátou. To jsou čísla, která si neumíme představit," říká forenzní genetička Halina Šimková k tomu, jestli se při odhalování zločinů z DNA může stát chyba. Tu podle ní do jisté míry sdílíme, a proto vysvětluje, jak znalost DNA příbuzného může pomoci k usvědčení pachatele.
Během plaveb na výletních lodích zmizí ročně desítky lidí, mnozí z nich beze stopy. Že je paluba plujícího parníku ideálním místem pro spáchání zločinu, věděla už královna detektivek Agatha Christie. Otázkou ale zůstává, jestli za částí zmizení nestojí spíše než vražedné úmysly alkohol a kluzká podlaha. Desítky nevyřešených případů však nabízejí prostor pro nejrůznější spekulace, co se mohlo stát.
Kancelář vypadá jako každá jiná. Liší se snad jen obrazem, na kterém hrají karty známí filmoví kriminálníci. Zločinci ale nejsou jen na obraze, sedí po celé kanceláři. Jde o záběry z razie v jednom z mnoha podvodných callcenter, která působí v Evropě. Několika z nich se podařilo Čechům ukrást miliony korun. Aktuálně.cz popisuje, jak celý podvodný systém funguje.
Na sociální síti Telegram je možné si kromě drog, prostituce či padělků peněz zaplatit i zmlácení či mučení člověka. Násilí mají na svědomí ruskojazyčné gangy, které operují v postsovětských zemích. Některé z telegramových účtů pak nabízí i útoky v Česku. Podle novináře a pedagoga Josefa Šlerky, který se na digitální svět specializuje, právě Telegram pomáhá šíření určitého typu kriminality.
V romantických představách žije jako hrdina a lidový zbojník. Václav Babinský ale nebyl ani jedno. Rodák z Českého středohoří bral bohatým i chudým, neštítil se chladnokrevně vraždit a spravedlnosti unikal vytrvale několik let. Od smrti českého loupežníka, který se na rozdíl od svých obětí dožil vysokého věku 83 let, uplynulo 145 let.
Na sociální síti Telegram si lze objednat únos, mučení i další druhy násilí. Jeden z účtů podle zjištění Aktuálně.cz podobné "služby" nabízí i v Česku. Za zmlácení člověka v Praze požaduje necelých 13 tisíc korun. Kanály, kde násilníci působí, vedou ruskojazyčné skupiny. V postsovětských zemích jde o trend spojený s drogovým byznysem. Při útoku svou oběť natáčí a další lidé pak s videi obchodují.
"Zlomíme končetiny, řešíme i žhářství," zní jeden z rusky psaných inzerátů na síti Telegram. Jeho autoři tvrdí, že sice působí v Moskvě, ale jsou schopni útočit i v Česku. Zločinci a podvodníci jsou aktivní i v českých skupinách. Nabízí zde padělky bankovek, drogy, ofocené pasy či prostituci. Reportéři Aktuálně.cz se s několika prodejci spojili a zmapovali kriminální aktivity na českém Telegramu.
Před dvaceti lety vyhrál v soutěži Chcete být milionářem?. O pouhý rok později na Brněnsku a Kladensku zastřelil tři náhodné kolemjdoucí. K činům se přiznal, své motivy ale policii neprozradil. Jasnou odpověď nenabízí ani film Lesní vrah, který o Viktoru Kalivodovi natočil režisér Radim Špaček. V rozhovoru o něm mluví jako o osamělém vlkovi a srovnává ho se střelcem z pražské filozofické fakulty.
Sedmdesátiletý Japonec, který v lednu před smrtí v nemocnici řekl, že je jedním z nejhledanějších zločinců v zemi, mluvil pravdu. Prokázal to test DNA. Na případ upozornil deník The Guardian. Satoši Kirišima byl v 70. letech členem militantní levicové skupiny zvané Východoasijská protijaponská ozbrojená fronta, která podle policie stála za několika pumovými útoky proti firmám v Tokiu.
Jejich sousedi je považovali za běžný manželský pár. Jaroslav a Dana Stodolovi přitom začátkem milénia zavraždili osm seniorů. Film Manželé Stodolovi inspirovaný jejich příběhem míří do kin jen dva měsíce po střelbě na pražské filozofické fakultě. Režisér Petr Hátle v rozhovoru vysvětluje, proč se o sériových vrazích rozhodl vyprávět a kdy se tolik oblíbený žánr true crime stává pouhou senzací.
Ladislav Hojer. Podivín, sadista, kanibal a vrah. Jeden z posledních lidí popravených v Československu. V rozmezí tří let - od listopadu 1978 do října 1981 zavraždil minimálně pět žen. Oběšen byl v pankrácké věznici 7. srpna 1986. Policejní hon na něj líčí nový seriál nazvaný Metoda Markovič: Hojer.
Když její organizace loni získala Nobelovu cenu míru, myslela si, že je to vtip. Právnička Oleksandra Matvijčuková se chtěla stát divadelní režisérkou, místo toho svůj život zasvětila boji za lidská práva a spravedlnost. Stojí v čele centra, které dokumentuje ruské válečné zločiny na Ukrajině, a usiluje o to, aby byly jeden po druhém potrestány. "Až teprve potom bude v naší zemi mír," říká.
Propuštěná ukrajinská válečná zajatkyně a armádní kuchařka Taťána El Diabová poskytla svědectví o místě, kde se odehrál jeden z nejkrvavějších ruských útoků. Loni na jaře ji okupanti zajali a odvezli do věznice nedaleko Doněcku, v níž loni v červenci výbuch zabil 53 ukrajinských zajatců. "Když vstoupíte do Olenivky, všechno se změní. Najednou nejste lidé a nejste hodni žít," říká.
„Anka, ty jsi ku*va.“ – tak ve zkratce vypadal příklad typického zločinu v době baroka. Šlo o takzvané zhanění cti. Docházelo i k vraždám, které se někdy řešily trochu komickým způsobem. Nejzávažněji se v 17. století trestala vražda novorozeněte – pachateli se kůlem prorazilo srdce. Proč ve vězení chyběly pevné mříže a proč byli dříve lidé surovější? Dozvíte se v prvním díle minisérie My, kdysi.
Úterý 23. května 1978. Československo si prožije dosud nepoznané drama. Tři bratranci, Robert, Milan a Václav Barešovi, unesou autobus plný dětí a pokusí se přejet přes střeženou státní hranici železné opony do západního Německa. Útěk má mladíkům přinést svobodu. A to doslova. Milana totiž po necelých čtyřech měsících čeká opět vězení. Za vykrádání chat dostal půldruhého roku.
Neděle 1. května 1949. O třetí hodině ranní centrem Liberce v severních Čechách otřásl mohutný výbuch. Značná část třípodlažního činžovního domu v ulici U Novostavby se zbortila, explozí vymrštěné trosky poničily sousední domy a tlaková vlna vytloukla okna. Ze sutin posléze lidé vyhrabali torza čtyř mužských těl.
Organizace Save Ukraine jako jediná zachraňuje unesené děti z Ruska. Vede ji bývalý prezidentský komisař pro práva dětí Mykola Kuleba. Mise do nepřátelské země, na kterých se podílí až čtyřicet lidí, popsal deníku Aktuálně.cz. Rusové podle něj cesty blokují, dohodnout se s nimi nejde. Organizaci se povedlo zachránit 176 dětí, po návratu jsou často traumatizované. Některé už ani zpátky nechtějí.
Čtvrtek 15. února 1951. Krajem rozprostírajícím se podél hlubokého údolí Vltavy později zaplaveného vodou Orlické přehrady otřásla vražda komunisty Vladimíra Mandíka, předsedy místního národního výboru v Koubalově Lhotě. Jeho tělo, nalezené na polní cestě za vesnicí, neslo stopy brutálního útoku.
Neděle 1. června 1980. Vojenský zběh se k ránu vloupal do motorestu, který stával na křižovatce cest v lesích na Tachovsku. Překvapil ho však personál, který se připravoval na každodenní provoz. Voják ozbrojený samopalem rozpoutal nebývalý masakr.
