Matka, která se v domácnosti cítí jako v kleci. Děkanka, která potírá sexismus na univerzitě. Nebo policistka, která zakládá rodinu s partnerkou. Režisér Jan Hřebejk pro Českou televizi natočil minisérii Pozadí událostí, která zkoumá ženskou emancipaci a krizi mužství. V rozhovoru popisuje, proč se nepovažuje za zastánce starých pořádků i proč je debata o manželství pro všechny plná nedorozumění.
Výtvarnice za své obrazy i v současnosti dostávají jen desetinu ceny, kterou sběratelé platí mužským autorům. Nelze přitom říct, že by ženy byly nedostatečně talentované a tvořily méně hodnotná díla. Za rozdílné oceňování děl může spíš skutečnost, že měli muži v uměleckém světě dlouho výsadní postavení.
Přály si mít děti, otěhotněly, ale pak potratily. Kromě osobní tragédie se nyní ženy v řadě amerických států musí vypořádat i s tím, že v některých případech jim lékaři odmítají poskytnout péči, protože se podobá té při umělém přerušení těhotenství. Kvůli nedávným změnám v USA si někteří zdravotníci nejsou jistí tím, co smějí, a tak se množí příběhy žen, které musely potratit doma a v bolestech.
Na konci 60. let minulého století se dvě mladé právničky rozhodly, že poukážou na neférovost potratových zákonů ve Spojených státech. Přijaly proto případ ženy, která neměla peníze ani vhodné prostředí pro výchovu dítěte, avšak legální interrupci její stát nepovoloval. Později, před 50 lety, případ Roeová versus Wade změnil potratové zákony v zemi. Dokud soud loni zlomový rozsudek nezrušil.
V Praze pochodovalo ve čtvrtek několik set lidí před ambasádu USA, aby vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím tamního Nejvyššího soudu. Ten zrušil půlstoletí staré rozhodnutí, že každá žena má právo na ukončení těhotenství. Nyní o tom budou rozhodovat politici a čeká se, že asi dvacítka konzervativních států interrupce zakáže nebo velmi zpřísní. Lidé skandovali: "Moje tělo, moje práva!"
Role výčepního Edy v seriálu Most! ho před pár lety z brněnské divadelní scény katapultovala mezi nejvýraznější tváře domácí kinematografie. O svém komediálním talentu přesvědčuje také ve filmu Kdyby radši hořelo, který zachycuje svéráz českého venkova v době dezinformačních webů. V rozhovoru herec Michal Isteník mluví o nesmyslnosti genderových a rasových kvót, očistné síle humoru i lásce k Brnu.
Když v neděli finská hokejová reprezentace vyhrála na domácím mistrovství světa, slavila přímo na stadionu ve svém rodném Tampere se skleničkou v ruce. Jen týden předtím navštívila na Ukrajině prezidenta Volodymyra Zelenského. Sanna Marinová, v době svého zvolení nejmladší premiérka na světě, po desetiletích neutrality přivádí Finsko do NATO.
Radikální islamistické hnutí Tálibán nařídilo ženám v Afghánistánu, aby na veřejnosti nosily burku, tedy oděv, který je zahaluje od hlavy k patě. Je to podle něj "tradiční a uctivé". Informuje o tom agentura AFP, podle níž je opatření nejvýraznějším omezením ženských práv od loňského srpna, kdy se Tálibán vrátil k moci.
Soudci Nejvyššího soudu USA chtějí zrušit právo na potraty. Očekává se, že ženy například v Texasu, Mississippi a dalších konzervativních státech by tak přišly o možnost ukončit těhotenství. V rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje amerikanista z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jiří Pondělíček, jak rozhodnutí změní život Američanů i jak může ovlivnit nadcházející volby.
Spisovatelka Kateřina Tučková strávila deset let s osudy řádových sester, které v internačních klášterech a vězeních vzdorovaly nejen komunistickému režimu, ale i církevní hierarchii. Koncem dubna vydává dlouho očekávaný román Bílá Voda a těší se, že si dá od psaní aspoň do září pohov. V rozhovoru popisuje, za jakých okolností se za totality ženy světily na kněze i proč se sama nestala katoličkou.
Australská vláda v čele s premiérem Scottem Morrisonem nechala vytvořit nové logo pro svou ženskoprávní organizaci Women's Network a na sociálních sítích za to schytala vlnu posměšných i kritických reakcí. Vizuál s písmenem W a vypouklým obloučkem totiž nápadně připomíná mužský pohlavní orgán.
„Zjistila jsem, že ze znásilnění si nejde udělat srandu. My tam ten humor nedostaneme, ale ti pras*ci to většinou udělají za nás. Je jich dost a jsou to pořád ti stejní, někteří to ale dělají chytře,” říká Brigita Zemen, jedna ze scenáristek satirického pořadu Branky, body, kokoti, který za pár dní vyjde v knižní podobě. „Nálada ve společnosti se mění, možná to ani není naše zásluha," dodává.
Organizace Ciocia Czesia, která polským ženám pomáhá se zařízením potratu v Česku, oslavila rok své existence. "Na odmítání českými klinikami narážíme čím dál méně i přesto, že výklad českého práva není vždy jasný," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz jedna ze zakladatelek organizace Katarzyna Byrteková. "V začátcích mě motivovalo ohromné naštvání, u ostatních to ale byla beznaděj," dodává.
Když pracovala jako zpravodajka v Afghánistánu a poslouchala, jak se žije místním ženám, řekla si, že by jejich osudy vydaly na román. Nakonec podle její knihy Frišta vznikl také animovaný film Moje slunce Mad, který jde do kin 21. října. V rozhovoru pro Aktuálně.cz novinářka Petra Procházková vysvětluje, čím ji okouzlil její afghánský manžel a v čem mají Afghánky jednodušší život než Evropanky.
Ještě v srpnu dobývali bojovníci Tálibánu afghánské hlavní město Kábul. Teď odkládají tradiční oděv islámských partyzánů a navlékají uniformu. Mění se v policejní jednotky udržující v ulicích pořádek. Kromě vysoké kriminality situaci komplikují stovky uprchlíků, kteří se přijeli do města schovat kvůli bojům v dalších provinciích. Podívejte se na snímky zachycující, jak nový život v Kábulu vypadá.
Isabella Vošmiková v polovině 80. let opouštěla komunistické Československo s jedním kufrem, do kterého si sbalila několik triček a dva páry džínů. Maminka jí říkala, že to bude jen výlet za strýčkem do Kanady. Nakonec se do Prahy už nikdy natrvalo nevrátila a místo toho uspěla jako fotografka hollywoodských hvězd. Před objektivem jí pózovali Kiefer Sutherland, Scarlett Johanssonová i Colin Firth.
Komedie plné sexistického humoru nejsou nic pro ni a vadí jí, když má být před kamerou jen hezká. Naopak si ráda vybírá role, které vyžadují hlubší psychologický ponor, a to přesto, že bývají hůř placené. V rozhovoru pro Aktuálně.cz herečka Eliška Křenková mluví o nových filmech Atlas ptáků a Marťanské lodě, ale i o potřebě věnovat se duševní hygieně, kterou podle ní západní společnost zanedbává.
