Název Záškola zní uličnicky. Neznamená to však, že se v této soukromé brandýské základce žáci zašívají. Její provozovatelé spíš chtěli naznačit cosi v českém vzdělávacím systému dosud neobvyklého. Tady se chodí „za klasickou školu“. Učitelé na děti nekřičí, nedávají jim domácí úkoly a při výuce vládne pohoda. Učeně řečeno wellbeing.
Můžeme tomu říkat ontarijský recept na lepší školství. A z kanadské provincie, kde obstál, se šíří do dalších zemí světa. Rovněž Česko se jím chce nechat inspirovat. Takzvaný střední článek zjednodušuje komunikaci mezi ministerstvem školství a regiony. Zajišťují ho kvalifikovaní prostředníci, kteří pomáhají pedagogům metodicky a školy zbavují zbytečné byrokracie.
Absolventi pedagogických fakult přicházejí do škol jako odborníci na vystudovaný předmět. Nejsou ale experty na práci s dětmi, domnívají se kritici vzdělávacího systému. Řešení nabízí projekt Učitel naživo, zatím jen desítkám pedagogů. Vyvinul pro ně program z poloviny věnovaný praxi. A teorii se učí v lavicích, aby si vyzkoušeli být svými žáky.
Zatímco informační a komunikační technologie prostupují většinou odvětví lidské činnosti a raketově se vyvíjejí, jejich výuka v Česku zamrzla před 15 lety. Právě z roku 2005 pocházejí dosud platné vzdělávací programy, jimiž se školy stále řídí. Řešení je však na obzoru. Ministerstvo školství do roka chystá inovaci vzdělávacích programů. Informatika tak pronikne do mnoha školních předmětů.
Miroslava Federičová a Václav Korbel z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) ve studii o vlivu pandemie covid-19 upozorňují, že uzavření škol kvůli koronaviru a přechod k výuce na dálku mohou ještě více prohloubit již tak značné nerovnosti ve vzdělávání. Ty přitom už nyní v Česku jsou jedny z největších v Evropě.
Základní školu Lužec nad Vltavou vede 56letá ředitelka Pavla Kopeluková. Jelikož je ale strojní inženýrkou a učila programování na inovativní pražské průmyslovce, jde v moderních výukových trendech s dobou. Lépe řečeno ji tak trochu předbíhá. Pro technologie si navíc dokázala získat i starší učitele, kteří se novinek zpočátku obávali. Koronavirová epidemie navíc posunula jejich školu ještě dál.
Na Základní škole Boženy Němcové v Litoměřicích je ředitelem již čtvrt století. S digitalizací výuky tam začali pět let před koronavirovou epidemií, takže on-line režim pro ně nepředstavoval velký problém. Pro ředitele Václava Hanče ostatně není nic problém. Jde podle něj jen o to, obklopit se dobrým týmem.
Několik tisíc dětí zůstalo off-line i v současné době plošné on-line výuky. Někteří nemají potřebné vybavení, jako je počítač a připojení k internetu, jiným zase s výukou nemohou či nechtějí pomáhat rodiče. S řadou rodin se za celé týdny škola vůbec nespojila. Navíc se často jedná o žáky, kteří nestíhali už před nouzovým stavem a současná situace jejich zaostávání ještě prohlubuje.
Náhlé koronavirové opatření jen zvýraznilo, jak propastné rozdíly v některých ohledech mezi školami panují. Zatímco některé okamžitě najely na on-line výuku přes Google Classroom či Microsoft Teams, jinde jen učitelé poslali rodičům či dětem e-mail: Pročíst učebnici str. 38-46, přepsat do sešitu str. 42. I tito učitelé ale zjišťují, že s tím dlouho nevystačí. A tak díky koronaviru studují novinky.
Navštívili jsme „školy v přírodě“ pro učitele a absolvovali s nimi program, který má zlepšit jejich výuku. Zažili jsme napínavé detektivní pokusy pro malé chemiky, nácvik hodnocení bez známek i vášnivé diskuse, jak posunout vzdělávání dětí blíže moderní době.
Klimatické změny, moderní technologie, polarizace společnosti, relativizace hodnot. Vyznat se ve světě bude bez kritického myšlení stále obtížnější. Kdo nedokáže správně analyzovat kvanta informací dostupných jedním kliknutím myši, neuspěje. Školy musí přestat učit postaru, aby mohly do praxe posílat absolventy schopné týmově řešit mezioborové úkoly.
