Zavření balkánské trasy vyvolává v Evropě rozporuplné reakce. Řecko tvrdí, že jde o jednostranný akt některých států, Italové se bojí obnovení starých migračních tras - například té z Albánie, odkud k ním před válkou prchail lidé v 90. letech. Ministři vnitra členských států EU by měli v Bruselu řešit vznik společné pohraniční stráže.
Hrozby politiků se naplnily a uprchlíkům se s úderem úterní půlnoci zavřela takzvaná balkánská trasa. Od hranic s Makedonií jsou postupně odváženi uprchlíci, a to do záchytných center v Soluni či Aténách. Maďarsko v reakci na zavření trasy vyhlásilo krizový stav a na hranici posílá další vojáky a policisty.
K řeckému Idomeni, vesničce se zhruba dvěma sty obyvatel, přicházejí denně stovky uprchlíků. S nadějí, že se jim podaří překročit hranici do Makedonie a budou moci pokračovat dál do vysněného Německa či Švédska. Skopje ale rozhodlo, že bude pouštět jen pár desítek uprchlíků denně, navíc Syřanů z válečných oblastí. A tak se poblíž přechodu Idomeni-Gevgelija tísní už přes 20 000 lidí. V neděli na místa, kde nyní hrozí humanitární katastrofa, dorazili první čeští dobrovolníci.
Předběžná dohoda lídrů EU a Turecka znamená, že kromě Syřanů ztratí uprchlíci z ostatních zemí právo žádat o azyl v Evropě. Kritici tvrdí, že navracení migrantů do Turecka není legální, protože v této zemi neexistuje jejich spolehlivá právní ochrana. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker považuje Turecko za bezpečnou tranzitní zemi.
Turecký premiér navrhl evropským lídrům plán, podle kterého by Turecko přijímalo zpět na své území všechny migranty a uprchlíky, kteří připlují na řecké ostrovy. Výměnou požaduje Ankara vyšší finanční pomoc, urychlení bezvízového styku s EU a oživení přístupových rozhovorů. Evropští lídři odmítli návrh narychlo schválit, pouze ho "vřele přivítali" a po dojednání konkrétních detailů o něm budou rozhodovat 17. března na dalším summitu v Bruselu.
Do Bruselu se sjely špičky členských zemí Evropské unie, aby na summitu s Tureckem řešily migrační krizi. Měl to být poklidný summit, bez výraznějších zádrhelů v jednání. Turecký premiér ovšem vznesl nové požadavky. Podle diplomatů nové turecké návrhy evropské politiky překvapily. Mnozí z nich dali najevo, že nemají mandát přijmout podobné závazky.
Středisko pro žadatele o azyl ve městě Timraa na východě Švédska se stalo terčem útočníků, kteří vytloukli okna budovy. Rakouský ministr obrany Hans Peter Doskozil uvedl, že jeho země nechce být součástí systému kvót k přerozdělování uprchlíků mezi státy Evropské unie. Makedonské úřady budou na své území nově pouštět jen uprchlíky z těch měst, kde podle nich zuří válka.
Turecko je připraveno z Řecka přijímat zpátky uprchlíky, kteří nejsou ze Sýrie, přislíbil šéf turecké diplomacie. Na řecko-makedonské hranici čeká až 14 000 uprchlíků. Slovinský parlament zároveň v pátek večer schválil zákon, díky kterému potrvá vyřizování žádostí o azyl kratší dobu než dosud. Zatím o něj žádalo pouze 460 uprchlíků, Slovinci se však obávají, že toto číslo vzroste.
Papež František označil současnou migrační krizi za "arabskou invazi". "Je to sociální fakt," řekl v rozhovoru pro francouzský katolický týdeník La Vie papež František. Ačkoliv dodal, že Evropa v minulosti zažila obdobných invazí řadu a vždy ji to změnilo k lepšímu, vyvolal tím pozdvižení. V Řecku kvůli zavřeným hranicím momentálně uvízlo na 32 000 uprchlíků, Makedonie v noci pustila přes hranici 150 lidí.
Řecko vůbec poprvé přiznalo, že se stává pro uprchlíky cílovou zemí. Důvodem jsou zavřené hranice. V zemi v současnosti pobývá na 32 000 běženců a jejich počet každým dnem roste. Na řecko-makedonské hranici pokračují protesty. A Francie použila migranty jako páku na Británii, aby neopouštěla Evropskou unii.
V Řecku se kvůli makedonským regulacím toku běženců v posledním týdnu nahromadilo přes 27 tisíc uprchlíků. Nejhorší situace je v Idomeni, kde se v táboře u hranic tísní na 10 000 z nich.
Francouzské úřady se už druhým dnem pokoušejí postoupit v demolici části uprchlického tábora "Džungle" u Calais. Migranti na demoliční čety házeli kamení a zapalovali některé ze svých příbytků, aby tak zpomalili jejich postup. Policie odpověděla slzným plynem. Neutěšená situace panuje také na řecko-makedonské hranici. V Idomeni se tísní na 900 lidí, mnozí protestují a požadují otevření hranic.
Nedostatečná mezinárodní pomoc i diskriminační politika Bejrútu. To jsou podle organizace Amnesty International hlavní důvody, kvůli nimž hrozí Syřankám v Libanonu násilí a zneužívání. Do pětimilionového Libanonu odešlo zhruba 1,2 milionu Syřanů. Země loni rozhodla, že úřad OSN pro uprchlíky už nebude registrovat další příchozí, a změnila také podmínky pro obnovu povolení k pobytu. Bez legálních dokladů uprchlíkům hrozí zatčení i deportace. Mnozí proto nemají zájem ohlašovat policii případy, kdy jsou vystaveni násilí.
Zatímco mezi Syřany, Iráčany a Afghánci je žen a dětí hodně a nerovnováha mezi pohlavími tam není výrazně vychýlená ve prospěch mužů, u Alžířanů, Maročanů nebo Pákistánců jasně převládají muži.
Řecko je často kritizováno, že v době migrační krize nedokáže úspěšně bránit svou hranici, která je zároveň i hranicí Schengenu. Řecké záchranné čluny pobřežní hlídky ale musí především zachraňovat životy, píše agentura AP, podle níž je ilegální a nebezpečné vracet lodě s uprchlíky zpět a uzavřít námořní hranici Řecka je prakticky nemožné. Řecké čluny posílené loděmi evropské pohraniční agentury Frontex brázdí vody a hledají lidi, které pašeráci dopravují na břehy řeckých ostrovů, které jsou frontovou linií ohromné evropské migrační krize.
Třicetiletá Syřanka Ahlam Alzajídová se na nebezpečnou cestu vydala pouhých 11 dní před porodem. "Na cestu jsem se vydala, protože jsem byla svědkem mnoha strašných věcí. Zažila jsem mnoho hrozných dní a rozhodla jsem se zariskovat, abych se ujistila, že už další takové nebudou," vypráví dnes z nemocničního lůžka. Právě v lodi, na níž dorazila ve vysokém stádiu těhotenství, se podle UNHCR mohl nacházet milióntý uprchlík, který si přes moře našel cestu do Evropy. Ahlam porodila jen několik hodin po příjezdu. Její manžel Wasim byl zraněn v Sýrii ve válce, nedokázal získat dostatek peněz, aby mohl na cestu s manželkou.
Agentura Evropské unie na ochranu vnějších hranic Frontex vyslyšela žádost Řecka o pomoc. Téměř tři stovky příslušníků pohraniční stráže a 15 lodí bude pomáhat v kontrole oblasti, přes kterou se denně dostávají do Unie tisíce běženců zejména ze Sýrie, Iráku a z Afghánistánu. "Počet nasazených pohraničníků se postupně zvýší na více než 400, stejně tak se zvýší počet lodí, vozidel a dalšího technického vybavení na pomoc vnitrostátním orgánům, aby zvládly bezprecedentní migrační tlak na vnější hranici Řecka," oznámil dále Frontex.
Před válkami, násilím a pronásledováním utíká rekordní počet lidí. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) jich v roce 2015 bylo přes 60 milionů. Více než polovina z nich jsou takzvaní vnitřní uprchlíci - lidé, kteří opustili svůj domov, ale zůstali ve vlasti. Konečná čísla přitom budou ještě vyšší. Statistika UNHCR, kterou vám nabízíme, se totiž týká prvního pololetí 2015. Migrační krize v Evropě, která je nejhorší od druhé světové války, se v ní odráží jen částečně; počet migrantů proudících do Evropy se totiž výrazně zvýšil hlavně ve druhé půlce roku.
Ve světě kvůli válkám a násilí prchá přes 60 milionů lidí. Víc než kdykoliv předtím. Nově vydaná zpráva Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) uvádí, že jen v Německu, Rusku a USA podalo žádost o azyl 2,5 milionu běženců. Miliony lidí dala do pohybu zejména občanská válka v Sýrii, která trvá už téměř pět let. Kvůli bojům ze země odešly více než 4 miliony Syřanů. Dalších 7,6 milionu prchá v rámci území tohoto blízkovýchodního státu. UNHCR rovněž varuje před odporem vůči běžencům a politizací tématu uprchlictví. Připomíná, že nejvíc uprchlíků přijímají často rozvojové země, které sousedí s válečnými oblastmi.
Nejvíce "skloňovanými" uprchlíky, kteří přicházejí do Evropy, jsou Syřané. Mnohem méně se mluví o Afgháncích, kteří jsou - co do počtu - hned za nimi. Novou uprchlickou vlnu zvedla letošní ofenziva Tálibánu. V zahraničí žije okolo 2,6 milionu Afghánců. Prchat začali už na konci 70. let minulého století a od té doby v podstatě nepřestali, přestože miliony se jich domů zase vrátily. Pákistán a Írán už Afghánce přijímat nechtějí. Odmítají je ale i některé evropské státy, které si Afghánci stále častěji volí za svou cílovou destinaci. Německo nechalo v Kábulu rozvěsit odrazující billboardy, Norsko zareagovalo inzeráty v novinách.
