Ukrajinci Jaroslavovi je devatenáct let a podle tamních zákonů může být na frontu odveden až za šest let – v 25 letech. On se ale rozhodl jinak. V rozhovoru s Matyášem Zrnem pro pořad Spotlight - Hlasy z fronty popisuje svou první bojovou zkušenost i to, zda svého kroku nelituje.
Bydlí ve Slovjansku na Donbase v paneláku, odkud odjíždí každé dva tři dny "do práce" - na pozice, kde je vždy několik dní. Hlavu si čistí jízdou na kole, už ji u toho honil nepřátelský dron. Stará se o nalezené kočky a přítele - vojáka. Má přezdívku Radouch, v civilu trávila půlku roku v Alpách, vydělávala si na výškových pracích a dodělávala si doktorát.
S bratrem na začátku války viděli v televizi záběry z Ukrajiny a bylo jim hned jasné, že se musí přidat. O válčení nevěděl nic, ale vydal se i s ním přes Polsko na Ukrajinu. Po několikadenním symbolickém výcviku se dostal na frontu, kde byl za týden těžce zraněn. Přesto se vrátil zpět.
S důstojníkem Národní gardy, nacionalistou, cestovatelem, striptérem a málem i gigolem Andrejem Otčenášem jsem se potkal na Donbase. Vojenské poslání bývalého velitele jednotky Boží trest je nyní tajné.
Major Jablonský je zkušený velitel. Vyjadřuje se jasně, originálně a často kriticky. Může si to dovolit, protože jeho bojová cesta začala v roce 2022. Tehdy byl velitelem družstva bezpilotních letounů (BPL), poté se stal velitelem pěchotní čety, následně velitelem čety BPL, pak velitelem pěchotní roty a nyní je zástupcem velitele praporu.
V zákopech záložní obranné linie v Sumské oblasti jsem se potkal se svým kamarádem Ivanem, který dobrovolně vstoupil do armády na začátku války. Začínal u rozvědky, dnes je pilotem dronů. Ivan mi ukázal trofejní ruské drony, které s nasazením života ukořistil na frontové linii.
Ruslanovi je 49 let, z toho jedenáct let žil a pracoval v Česku. Vrátil se na Ukrajinu, aby mohl bojovat. Stejně jako jeho dva synové, z nichž jeden mu dokonce velí. Aby ho vzali do armády, zaplatil si operaci očí, protože měl deset dioptrií. V zemi, kde mnozí před mobilizací utíkají, se do armády doslova prodral. Nyní bojuje na Donbase v řadách 10. horské brigády Edelweiss.
Major Jevhen Karas je legendárním velitelem 413. samostatného praporu bezpilotních systémů "Rejd". Svou vojenskou kariéru odstartoval v roce 2014 v Doněcké oblasti, kde působil v policejním pluku Kyjev-2. Následně pracoval v jednotce zaměřené na rozvědnou a antidiverzní činnost.
Vojáka s volacím znakem Fotograf jsem potkal na frontě v oblasti Huljajpole. Slouží u Sil bezpilotních prostředků. Kromě toho, že je řidič, má také na starost bezpečnost družstva obsluhujícího průzkumný dron Vektor. Proto jsem se ho ptal na to, jaká nebezpečí nám teď a tady hrozí a jak se proti nim můžeme bránit.
Ve sklepě proměněném na velitelské stanoviště, nedaleko fronty, jsem si u kávy povídal s velitelkou Viktorijí Kovbasjukovou, známou pod volacím znakem Runa. Viktorie slouží u protivzdušné dělostřelecké obrany 56. samostatné motostřelecké brigády.
Při cestě na východní frontu jsem se zastavil v městě Kremenčuk. Tady, na břehu mohutné řeky Dněpr, jsem se před nemocnicí potkal s vojákem Andrejem, původem ze zakarpatské Jasyně.
Ukrajinští operátoři dronů, kteří jsou nasazeni v ruské Kurské oblasti, si pochvalují spolupráci s českými dobrovolníky. Ti jim dodávají drony, nabíječky a notebooky. Ukrajinci na pomoci oceňují, že dorazí vždy, když ji potřebují.
Ukrajinský voják Ivan svou zemi brání na frontové linii už třetím rokem. Sám cítí vyčerpání a frustraci, stejně jako mnoho jeho kamarádů v zákopech, kteří urputně brání ruským jednotkám v postupu. "Teď nemůžeme odejít, i když jsme unavení. Když bychom šli domů, tak oni přijdou za námi," říká v pořadu Spotlight - Hlasy z fronty.
"Mladá dívčina Runa bojuje od svých 18 let. Dnes jí je 26 let a je to velitelka čety dělostřeleckého oddílu, který operuje s šedesátimilimetrovým kanonem," popisuje netradičního "vojáka" český dobrovolník Mac, který na Ukrajinu vozí potřebnou pomoc, jako jsou třeba drony.
V České republice si vydělávala na výškových pracích, dodělávala si doktorát. Maximum času trávila v horách. Teď ovládá drony v zákopech na Donbase. S Češkou přezdívanou Radouch jsme mluvili během jejího volna ve východoukrajinském městě Slavjansk o její cestě od rozdávání humanitární pomoci k zabíjení Rusů.
Muž s přezdívkou Mac jezdí na Ukrajinu od začátku války. S pomocí vojákům i civilistům, ale jako zdravotník pomáhal i přímo na frontě - během bitvy o Bachmut spolu s padlým českým dobrovolníkem Taylorem.
