Na Venuši byl podle vědců život, oceány a průměrná povrchová teplota 15 °C. Dokonce dříve než na Zemi. Nyní je ale povrch nejbližšího vesmírného souseda modré planety velmi nehostinným místem.
Saturn patří k nejkrásnějším planetám naší soustavy. Po Jupiteru druhá největší, šestá, co do vzdálenosti od Slunce. Pozorovali ji již starověcí astronomové, roku 1612 objevil Galileo Galilei její prstence. Jenže do dnešních dnů se nepodařilo odhalit, jak tyto prstence vznikly ani jak jsou staré. Nyní jsou již vědci na stopě. "Teprve teď se dostáváme k těm podstatným informacím, v našem zkoumání jsme se již dostali téměř pod povrch jednotlivých tělísek," říká astronom Marcel Bělík, ředitel hvězdárny v Úpici.
Astronomové doslova "za humny" sluneční soustavy objevili planetu přibližně o hmotnosti Země, která obíhá kolem své hvězdy Proxima Centauri v takzvané obyvatelné zóně, a tedy by na ní mohla být tekutá voda. Oznámila to ve středu Evropská jižní observatoř (ESO), jejíž dalekohledy, mimo jiných zařízení, vědci při objevu použili. O události podrobně informuje prestižní vědecký časopis Nature. Planeta, o kterou se jedná, Proxima b je podle vědců pravděpodobně kamenným tělesem a na jejím povrchu mohou panovat podmínky vhodné pro přítomnost kapalné vody. Teoreticky je tudíž nejbližším adeptem na existenci života mimo sluneční soustavu.
Rozptýlit záhady kolem největší planety sluneční soustavy pomůže sonda Juno, která se po pěti letech konečně blíží k oběžné dráze Jupiteru. Po dobu 20 měsíců z ní bude zkoumat jeho gravitaci, atmosféru a další důležité znaky. Na Zemi bude informace a snímky zasílat do února 2018. Celá mise, která započala v roce 2011, stojí NASA přes miliardu amerických dolarů. Pozornost vědců se proto v pondělí v noci bude soustředit na půl hodiny dlouhý manévr, při kterém se sonda Juno bude napojovat na Jupiterovu oběžnou dráhu.
Atmosférický jev a světelný úkaz zvaný polární záře ohromuje pozorovatele svou krásou a je vyhledávaným divadlem na obloze. Byly však doby, kdy pozemšťany polární záře naplňovala spíše posvátnou hrůzou. Pokládali ji za předzvěst války. K vidění byla i před Velkou francouzskou revolucí a z našeho území, což není příliš časté, byla pozorována 17. listopadu 1989.
Češi dokázali díky svým moderním kamerám v bolidové síti a výpočtům předpovědět pád meteoritu a přesně určili pádovou oblast jeho úlomků. "Žádný pozemský materiál tak starý není, protože prošel nějakým přetavením do nové horniny. Oproti tomu tento meteorit je nepřeměněný, je tak, jak to ve sluneční soustavě vypadalo před 4,5 miliardy let," pochvaluje si v rozhovoru pro Aktuálně.cz nález meteoritu Stubenberg dr. Pavel Spurný, vedoucí Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR.
Ruský miliardář a mecenáš vědeckého výzkumu Jurij Milner a britský fyzik Stephen Hawking ohlásili revoluční projekt mezihvězdných cest sond, které by těch nejbližších hvězd měly dosáhnout za 20 let. Sonda, kterou Milner označuje jako nanoplavidlo, bude vážit zhruba jako list papíru a součástí jejího pohonu bude plachta o přibližné velikosti dětského draka.
V německém Bavorsku byl v sobotu 12. března nalezen 25. meteorit s rodokmenem. Rozbor ukázal, že meteorit se zatím neoficiálním názvem Stubenberg pochází z doby vzniku sluneční soustavy. K nálezu přispěli čeští vědci z Evropské bolidové sítě, kteří se meteority s rodokmenem, tedy tělesy se známým původem a místem dopadu, zabývají dlouhodobě. V roce 1959 objevili i první z nich, meteorit Příbram.
Francouzští vědci se přiblížili k určení polohy deváté planety sluneční soustavy. Pomocí matematických výpočtů došli k závěru, jak by planeta s desetkrát větší hmotností, než je hmotnost Země, ovlivňovala pomocí svého gravitačního pole okolní vesmírná tělesa. Výpočty pak porovnali s realitou a vyloučili dvě zóny, ve kterých se planeta Devět nacházet nemůže. Pokud ovšem skutečně existuje.
O vzdálené planetě 2MASS J2126 si astronomové dlouho mysleli, že "pluje" vesmírem sama. Teprve nyní zjistili, že ve skutečnosti obíhá svou hvězdu na nejdelší oběžné dráze, jaká byla doposud objevena. Je 7000krát delší než ta, po níž Země obíhá Slunce. Svoji hvězdu oběhne za bezmála milion let.
Američtí vědci prohlašují, že objevili ve sluneční soustavě novou planetu. Měla by být dvakrát těžší než Země a okolo Slunce obíhat ve vzdálenosti dvacetkrát větší než Neptun. K jeho oběhnutí prý potřebuje až 20 000 let. Planetu zatím pracovně pojmenovali Devět, neboť by se jednalo o devátou planetu naší soustavy poté, co bylo vyřazeno Pluto.
Nově objevená planeta, na které by se teoreticky mohl nacházet život, se nachází jen 14 světelných let daleko od Země. Vědci proto doufají, že budou schopni prozkoumat blíže její atmosféru a zjistit, zda by opravdu mohla podporovat existenci života.
Až dosud platila za nejvzdálenější těleso ve Sluneční soustavě trpasličí planeta Eris. Nyní ale astronomové identifikovali objekt ještě vzdálenější. Ledové těleso s označením V774104 se nachází asi 15,5 miliardy kilometrů od Slunce, tedy třikrát dál než Pluto. Důležité bude podle vědců zjistit, kam se objekt z tohoto bodu vydá. Podle pozorování japonského teleskopu Subaru měří objekt napříč asi 500 až 1000 kilometrů.
Překvapivý objev molekul kyslíku na kometě Čurjumov-Gerasimenko může zpochybnit některé teorie o vzniku vesmíru. Látka, která za normálních okolností rychle reaguje s okolními prvky, přežila pravděpodobně zmražená v jádru komety už od počátku vzniku sluneční soustavy. Doposud vědci našli molekuly kyslíku jen na ledových měsících Jupiteru a Saturnu.
Vědci objevili ve vzdáleném vesmíru bílého trpaslíka, který svou gravitací ničí planetku, která kolem něj obíhá. Dokázali tak, že mrtvé hvězdy mají sílu živit se okolními planetárními tělesy. Podle odhadů by na to naše sluneční soustava mohla doplatit asi tak za pět miliard let. To je doba, během které se naše Slunce dostane do pozdní fáze svého vývoje a promění se v bílého trpaslíka.
Vědci si oddechli. Alespoň jedna z komunikačních jednotek sondy je v provozu a přijímá jejich povely.
Angličan během své stáže na prestižní univerzitě objevil exoplanetu, kterou vědci dva roky studovali, než potvrdili chlapcův objev. Ve svých 15 letech se tak stal nejmladším objevitelem planety.
Podle nastupujícího šéfa Evropské vesmírné agentury Johanna-Dietricha Wörnera je vybudování nepřetržitě obývané lunární stanice logickým a nezbytným krokem kupředu.
Nepravidelnosti v oběžných drahách těles za dráhou Neptunu se podle astronomů dají vysvětlit jen gravitačním působením poměrně velkých a dosud neznámých planet.
Rusové staví novou raketu, první pilotovaný let na Měsíc plánují na rok 2028. Postupně tam má vzniknout měsíční osada s obytným i laboratorním modulem a speciálními dopravními prostředky.
