Učitelé v Česku jsou často přetížení a podhodnocení. V důsledku toho ze škol odcházejí kvalitní lidé. O tom, jak do českého školství přilákat schopné pedagogy a udržet je tam, diskutovali odborníci v debatě Hospodářských novin.
Děti na dánských školách mají jako povinný předmět vedle těch klasických také hodiny empatie. Během nich se učí porozumět problémům ostatních a najít řešení. Model funguje již od roku 1993 a může být jedním z faktorů, proč se Dánové každoročně umísťují mezi nejšťastnějšími zeměmi světa.
Konflikt mezi matkou, která chce všemu vnutit řád, a dcerou toužící po svobodě. To je námět nové knihy Petry Dvořákové Vrány. Spisovatelka se v ní do obou postav vžívá se stejnou empatií, s jakou v románu Dědina nahlédla do myšlení pevně zakořeněných starších obyvatel české vesnice a jejich mladších potomků přejímajících městský životní styl. O generačních propastech mluví i v rozhovoru.
Většina rodičů si podle průzkumů přeje změny ve vzdělávání svých dětí. Málo však není ani těch nenáročných, kteří nemají na školu žádné zvláštní nároky a přejí si hlavně to, aby je ničím nezatěžovala (24 procent), popřípadě těch spořádaných, kterým jde hlavně o školní osnovy, disciplínu a výkon (28 procent). Typy rodičů podle jejich nároků na školu popsal průzkum společnosti School My Project.
Uplynulé desetiletí znamenalo pro české školství z pohledu rodičů žáků a studentů velký zlom. Generaci postkomunisticky "ustrašených" rodičů vystřídala generace sebevědomějších a aktivnějších porevolučních rodičů. Mnozí z nich pochopili, že jestli chtějí pro své děti dobré školy, musí začít jednat. Narovnání jejich vztahu se školou pomáhá i značka Rodiče vítáni.
Svobodné školy jsou přesvědčené, že děti vědí lépe než dospělí, co je pro ně ve vzdělávání dobré, a tudíž si ho mají řídit samy. Učit se to, k čemu právě každé dítě dozrálo, o co má zrovna zájem, co ho posouvá dál, a způsobem, který mu nejvíc vyhovuje. Klasické školy považují za vězení, státem nařízenou výuku za poškozování dětí, poslušnost za sprosté slovo. V Česku zatím stojí mimo zákon.
Mají tu skvěle vybavené počítačové učebny, ale i řemeslné dílny. Místo tu má i klasická tužka a papír. Zásadně neprobírají teorii odtrženou od praxe. V britském Readingu věří, že každý bude brzy pracovat v technologické firmě. Technologie totiž budou všude. Deník Aktuálně.cz nahlédl do školy, z níž vycházejí pro moderní dobu tolik potřební vynálezci a inovátoři. Jen dívek je mezi nimi stále málo.
Zlepšit kvalitu pokulhávajícího českého školství chce ojedinělý pětiletý pilotní projekt Nadačního fondu Eduzměna. Po dlouhé analýze vybral nejvhodnější, tedy co nejprůměrnější oblastí Kutnohorsko. Sem nasměruje velké finanční prostředky do vzdělávání a také znalosti předních odborníků. Z této pokusné laboratoře vzejde know-how pro celé Česko.
Učitelské noviny, které odebírá řada veřejných škol v celém Česku, dávají v posledních týdnech stále častěji prostor kontroverzním názorům i dezinformacím. Naposledy zveřejnily například rozhovor se sociologem a protimuslimským aktivistou Petrem Hamplem nebo článek popírající klimatické změny, který odborník označuje za "souhrn všech nesmyslů". Upozornil na to odborný server o vzdělávání EDUin.cz.
Politikům chybí odvaha, neodhodlali jsme se ke změně zdanění, jsme extrémně zaměření na práci, nedaníme majetek a nesnižujeme nerovnosti, říká sociolog Daniel Prokop, který vydal knihu Slepé skvrny. Vzdělání je hodně závislé na tom, kde se narodíte, ve školství chybí ročně 40 miliard, ztrácíme talenty. V Česku je 140 škol, kde je většina Romů, i v Praze je segregovaných škol pět, upozorňuje.
Vzdělání u nás teď nezachrání ani peníze pro učitele, ani drcení studentů státní maturitou. Prvořadým úkolem dneška je výběrová pomoc žákům v regionech, které se propadají.
Tiimiakatemia neboli Týmová akademie je vzdělávací program, který má kořeny ve finském městě Jyväskylä. Získal řadu národních ocenění za inovativní metody učení, rozvoj podnikání i pokles nezaměstnanosti. Rozšířil se po celém světě a letos dorazil i do Česka, konkrétně na Českou zemědělskou univerzitu. Nenajdete tu učebny, lavice, předměty, učebnice ani učitele. A funguje to.
Národní institut pro další vzdělávání vede třetím rokem projekt Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi. Chce lépe připravit učitele na inkluzi a více informovat veřejnost. "Na inkluzi se nabalila spousta mýtů, za co všechno může, a svádí se na ni většina problémů českého školství," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz manažerka projektu Jana Odstrčilová.
Zná to asi každý - staré, špinavé a rozpadlé učebnice, které se dědí z třídy na třídu, v kolonkách vzadu přibývají další a další jména, často i mimo vyznačené rámečky. Jenže kromě formy velmi rychle zastarává i jejich obsah, tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.cz plzeňský nakladatel Jiří Fraus, který vydává učebnice již od roku 1991.
Jen čtvrtina lidí přijímá zprávy z víc než jednoho zdroje, to je nebezpečné. V mé aplikaci najdete jen zprávy z důvěryhodných českých zdrojů. Příčí se mi zdroje jako MF Dnes a Lidovky vlastněné premiérem. Pracovat na projektech je náročné, dělám to po škole nebo po práci, říká patnáctiletý Matyáš Boháček, který se proti fakenews rozhodl bojovat vlastní mobilní aplikaci Newskit.
Společnosti vládnou digitální technologie a jejich používání se bude dále rozšiřovat. Technologie už ve školách sice často jsou, ale nemá je kdo obsluhovat. Učitelé totiž v digitálních kompetencích mnohdy zaostávají za svými žáky. Na pedagogických fakultách se nic takového neučili a dalšího vzdělávání v této oblasti se trochu obávají - mají strach, že selžou a žáky stejně nedohoní.
Projděte si výsledky mezinárodních srovnávacích testů PISA 2018. Mezinárodní hodnocení 15letých žáků každé tři roky zjišťuje, nakolik získali dovednosti a znalosti klíčové pro plnohodnotné zapojení do společnosti. Šetření se zaměřuje na čtenářskou, matematickou a přírodovědnou gramotnost i na zjišťování spokojenosti žáků. Testy ovládli Estonci, porazili i Finy.
Inkluzivní vzdělávání v Česku funguje už tři roky. Národní institut dalšího vzdělávání proto zmapoval postoje a potřeby 6349 učitelů a 355 ředitelů škol v oblasti inkluze. Jde o školy pracující v obtížnějších vzdělávacích podmínkách, které se ale chtějí dále rozvíjet a zapojily se do projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi. Aktuálně.cz přináší výsledky šetření.
Pedagogicko-psychologické poradny, výchovné poradkyně, individuální plány, asistenti. To vše se točí zejména kolem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Ti mimořádně nadaní mají tak trochu smůlu. V lepším případě jsou odsouzeni k samostudiu, v horším případě k mnohaleté nudě nepodmíněně.
Pedagogická fakulta je pro část uchazečů místem, kde sice studovat nechtějí, ale nejsnadněji se tam dostanou. Podle toho pak často vypadá i jejich motivace. Ještě větší problém je ale u samotných škol – ty se zaměřují hlavně na obsah předmětů, ale už ne na to, jak je správně učit. To se však postupně mění – iniciativa ke změně dokonce vzešla od samotných studentů.
