„Dobrý příběh poznáte už od první stránky. Je to podobné, jako kdyby vás někdo pozval do svého obýváku,” říká norský spisovatel Jo Nesbø. „Chci psát věci, o kterých si myslím, že budou zajímat pár mých přátel. Kdybych si představoval, že oslovuji čtenáře ve více než sto zemích, asi bych se zbláznil. Takže se pořád snažím zapůsobit na ty dva chlápky, což není lehké.”
V 19 letech měla závodit na olympiádě ve skocích do vody. Slibnou kariéru Andrey Absolonové ale náhle ukončilo zranění páteře. Překvapivě se tak rozhodla stát pornoherečkou, než v pouhých sedmadvaceti podlehla rakovině. O tragickém osudu nadějné sportovkyně vypráví film Její tělo, který kina uvedou příští rok. Do zákulisí jeho natáčení nechává v rozhovoru nahlédnout režisérka Natálie Císařovská.
Její debut Probudím se na Šibuji se stal překvapením. Japanoložka Anna Cima zaujala čtivým stylem a atraktivním spojením české a japonské kultury. Očekávána je proto i nová kniha Vzpomínky na úhoře. Čtenáře zve opět do Japonska a na více než 700 stranách dokazuje, že úspěch její prvotiny nebyl náhodný. V rozhovoru vysvětluje, proč jí úhoř nechutná a proč by ho neměl jíst ani nikdo jiný.
Fotograf a novinář Tomáš Vocelka působí v Aktuálně šest let. Za tu dobu se mu podařilo stát se historicky prvním českým vítězem v profesionální části soutěže Sony World Photography Awards a dvakrát se umístit na prvních příčkách Czech Press Photo. Rodák z Krnova si cestu k objektivu našel už v dětství. Svou uměleckou cestu shrnuje v expozici, která bude v listopadu součástí festivalu Slunovrat.
Sám sice s opouštěním rodného hnízda problém neměl, v pohádce Princ Mamánek ale hraje zhýčkaného královského synka, kterému se z domu ani trochu nechce. Tentokrát navíc Jan Budař poprvé usedl na režisérské křeslo, a zažil tak podobnou zkoušku, jaká čeká jeho hrdinu, když ho otec pošle do světa. „Po natáčení už si nedovolím být nevrlý, když zrovna na place nebude teplé kafe,“ přiznává v rozhovoru.
Narodila se v Kazani, ale za svůj domov už dávno vnímá Prahu. Po maturitě sice zvažovala studium v Moskvě, vzhledem k politickému vývoji ve své rodné zemi je však ráda, že se tam nakonec nevrátila. V rozhovoru herečka rusko-ukrajinského původu Elizaveta Maximová popisuje, jak vřele ji jako malou přijali v Česku, proč se na DAMU musela naučit zlobit i proč je pro ni těžší odhalovat duši než tělo.
„Musel jsem se učit spíš scénář než italštinu. Mrzí mě to, říkám si, že se do ní zase někdy pustím. Rok jsem poslouchal Myslivečkovu hudbu. Je emotivní, to mě zdvihá. Nebyl to mainstreamový autor,” říká herec a zpěvák Vojtěch Dyk o roli Josefa Myslivečka, českého skladatele žijícího v Neapoli během 18. století. Ztvárnil ho v novém filmu Il Boemo, který ve čtvrtek uvedou kina.
Diabetiků v Česku přibývá. Pokud se životní styl populace výrazně nezlepší, bude u nás v roce 2030 již 1,3 milionu lidí s cukrovkou. Inflace a s ní související snahy ušetřit na jídle však mohou naopak zhoršit zdravotní stav Čechů. "Zdravě se dá jíst i za málo peněz," oponuje předseda České diabetologické společnosti Martin Prázný. Varuje před plýtváním potravinami i kupováním prefabrikátů.
Vica Kerekes nepatří k herečkám, které by si libovaly v lesku showbyznysu. Festival v Benátkách, kam se v září podívala se snímkem Běžná selhání, si ale užila. V dystopickém dramatu ztvárnila ženu, která kvůli očekávání okolí žije v přetvářce, což je její povaze na míle vzdálené. Když v rozhovoru kritizuje politickou situaci v Maďarsku nebo snahu filmařů hladit diváky po srsti, nešetří upřímností.
Když začala ruská invaze na Ukrajinu, šéfdirigent České filharmonie ji odsoudil jako jeden z prvních ruských umělců na světě. „Nositelé smrti a ničení musí být hnáni k odpovědnosti,“ napsal Semjon Byčkov hned 24. února ráno. A ještě ten den na budově Rudolfina zavlála ukrajinská vlajka.
Královéhradecký festival Jazz Goes To Town, jehož 28. ročník začal toto úterý a potrvá do soboty 15. října, patří k nejvýznamnějším podnikům pro jazz v dnešním Česku. Dováží čerstvou hudbu ze světa, obecně přeje mladým, ví, kde existují silné a relevantní scény.
„Světlonoc má moc dát hlas lidem, kteří ho jinak nemají, a schopnost hovořit k těm, kteří by jinak neposlouchali. To nám dnes chybí. Všichni máme nějaký názor a svoji pravdu a navzájem se neposloucháme,” říká režisérka Tereza Nvotová. „Když někdo nežije tradičně a “tak, jak se má”, objevují se hony na čarodějnice. Na vesnicích na bosorky někteří lidé pořád ještě věří” dodává.
Zprávy z ukrajinské fronty už na řadu lidí nepůsobí tak silně, jako když ruská invaze začala. Otupělosti vůči válce si všímá i spisovatel Jan Němec. Ve své nové knize Liliputin přináší povídky, které se odehrávají na pozadí konfliktu a rozvíjejí útržky z médií. V rozhovoru popisuje, proč by si rád zkusil práci válečného reportéra i proč se stírají hranice mezi politickými událostmi a reality show.
Nejhezčí fotografickou knihou roku se stala publikace nazvaná Circles, kterou vydala Bára Prášilová v nakladatelství PositiF. Ocenění knize udělila v polovině dubna Asociace profesionálních fotografů. Fotografka v rozhovoru vysvětluje, jak kniha vznikala, proč ráda vytváří své vlastní světy, a popisuje, že má raději realitu než Photoshop.
Minulý týden policie zadržela 12 tisíc migrantů a 125 převaděčů. Kvůli zhoršené situaci vláda zavedla kontroly na hranicích se Slovenskem. Analytik z Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček v rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdí, že Češi Syřany vnímají hůře než Ukrajince, protože jim je dění na Blízkém východě vzdálené. Bezpečnostní riziko podle něj ale syrští uprchlíci představují.
„Z tématu jsem měl velký respekt. Pojmout ho rovnocenně z obou perspektiv mi přišlo troufalé, ale zároveň velmi zajímavé,” říká Damián Vondrášek, režisér webového seriálu České televize nazvaného Pět let. Jeho hrdinka Tereza má společně strávenou noc spojenou se znásilněním. David si ji pamatuje úplně jinak.
Píše zejména o politice, okruh jeho zájmů je ale mnohem širší. Sleduje dění v Česku a také na svém rodném "tradičním" Slovácku. Radek Bartoníček rád fotí a natáčí, svá videa dává na Twitter, kde má přes 40 tisíc sledujících. Přiznává, že často pochybuje o smyslu své práce, ale nakonec vždycky dojde k přesvědčení, že novinařina má svůj smysl a užitek. "Je pro mě mnohem víc než zaměstnání," říká.
Obránce jihoukrajinského Mariupolu Mychajlo Djanov, kterého Rusové na konci září propustili, promluvil o nelidských podmínkách v ruském zajetí. Dozorci podle jeho slov ukrajinské zajatce týrali hladem a zacházeli s nimi jako se zvířaty. "V Olenivce jsme jedli krmné směsi bez soli. Ta byla totiž zakázána, abychom nezískali minerály," uvedl v rozhovoru pro ukrajinský server Front 18.
"Je spousta podob úspěchu. Někdo chce být na plakátech ve velkých městech, já si přeju s muzikou expandovat. Baví mě cestovat. Nelituju ani koruny, kterou jsem do hudby investovala," říká zpěvačka Lenny, vlastním jménem Lenka Filipová, která nedávno vydala nové album Heartbreak Culture. "Je to trochu generační výpověď. Umíme mluvit o emocích, ale zároveň jsou někteří z nás křehčí," míní.
Když hlavní hrdinka nového filmu Buko zdědí starého cirkusového bělouše, bere ho nejdřív jako danajský dar. Nakonec ji ale zvíře přiměje, aby v důchodovém věku vykročila z komfortní zóny. Režisérka Alice Nellis se koňů nebojí, dokonce si už dva pořídila. V rozhovoru vysvětluje, proč se během natáčení rozhodla odstěhovat na venkov i proč ji tak těší, když může od duševní práce odběhnout k manuální.
