Skupinka mladíků se ukrývá ve stísněném prostoru a plánuje další kroky. V jejich výrazech se rozhodnost a nadšení mísí s bezelstností, která souvisí s věkem. Skoro připomínají partu Rychlých šípů. Akorát že „dobrodružství“ bratrů Mašínů se odehrává na drsnějším a reálnějším půdorysu, než jsou temné uličky Foglarových Stínadel.
Letos v únoru, v době blížících se pětačtyřicátých narozenin, Jakub König poznamenal na svůj blog, že je to "výbornej čas na první desku vydanou pod vlastním jménem". Respektovaný písničkář, ale také výtvarník a autor několika knih vystupoval od roku 2011 jako maskovaný Kittchen a následně s vlastním projektem Zvíře jménem Podzim. Teď přišel s albem Hvězdy.
Uplynulý víkend se v Polsku rozhodovalo nejen o složení nové vlády, ale také o vítězi Chopinovy klavírní soutěže. Obě napínavé události provázel značný zájem, i když jiného typu. Varšavské klání se konalo teprve podruhé a na rozdíl od své mnohem starší sestry bylo zaměřené na dobové nástroje z 18. a 19. století. Vítěze tento čtvrtek v pražském Rudolfinu doprovodil orchestr Collegium 1704.
Na jaře 2010 přišel britský premiér Gordon Brown na rozhovor do BBC. Televizní interview se točilo okolo migrace, zlatých padáků pro bankéře po ekonomické krizi a přibývajících anglických obětí války v Afghánistánu. Na konci moderátor poděkoval se slovy, že už zbývá čas jen na písničku. Načež před kamerou stanula PJ Harvey.
Hranice, nový snímek Agnieszky Hollandové, způsobil doma v Polsku poprask ještě dříve, než ho tam kdokoli mohl vidět. Před parlamentními volbami ho zkritizovali prezident i premiér, ministr spravedlnosti jej přirovnal k nacistické propagandě a ve vyhrocené kampani režisérka musela mít bodyguarda. Drama, které získalo cenu poroty na prestižním benátském festivalu, teď promítají česká kina.
Existovalo krátké období, kdy se nejbohatším národem světa v přepočtu na hlavu nečekaně stalo seskupení obyvatel kdesi v americké Oklahomě. Když z půdy obývané kmenem Osedžů koncem 19. století vytryskla ropa, učinilo to z místních indiánů zámožné lidi. Ale jak ukazuje Martin Scorsese ve svém nejnovějším opusu Zabijáci rozkvetlého měsíce, šťastnými je to neučinilo.
Když francouzská spisovatelka Annie Ernaux loni přebírala Nobelovu cenu za literaturu, na slavnostním banketu vzpomínala, proč se kdysi rozhodla psát. Zvláštní žánr nobelovské řeči k tomu svádí, reflexe a bilancování jsou něco jako prvky povinné sestavy.
Bez velkých gest a záplavy hostů: zpěvačka Ewa Farna postavila koncertní oslavu svých třicetin hlavně na písních. Silný repertoár, perfektní zvuk, skvělá kapela a střídmá, přitom působivá show. Nebylo pochyb, kdo je královnou českého popu.
Detektiv Tom Nichols sedí za stolem a zlověstná hudba napovídá, že na monitoru má zásadní stopu, která ho dovede k pachateli brutální vraždy. Jenže tentokrát minimalistický temný doprovod klame podobně jako nečitelná tvář Benicia del Tora, jenž ztělesnil protagonistu procedurálního krimi thrilleru Ještěr. Na obrazovce je jen baterie do umyvadla. Hrdinovi učarovala na místě činu.
Letadlo havarovalo u břehu New Orleans. Potápěče sem dopravil vrtulník. Na temném moři jsou čtyři ráno, pár stupňů nad nulou. Ve vzduchu zápach ropy a slaných řas. Pod hladinou muž s řezacím hořákem otevírá zámek, ostatní na palubě člunu foukají do horkého čaje. Až natáhnou ploutve, zapnou neopren a spustí se dolů, překvapivě najdou téměř neporušený vrak. A uvnitř bude jedno tělo chybět.
Slovenka Jana Karšaiová napsala svůj krátký román Sametový rozvod v italštině, jíž se věnuje přes dvě desítky let. V Itálii se s textem dostala mezi finalisty prestižního literárního ocenění Strega, což zájem o debutantku zvýšilo. Vazba velkých a malých lidských dějin však není tak propracovaná, aby kniha, kterou letos v českém překladu Moniky Štefkové vydal Odeon, nevzbuzovala rozpaky.
Festival ve francouzském Cannes je nejdůležitější a nejvlivnější filmová přehlídka na světě. Anebo také obrovská "konzerva", která místo hledání a určování trendů jen archivuje další díla starých mistrů? Když letošní ročník otevíralo dobové drama Jeanne du Barry – Králova milenka, které teď hrají česká kina, byl to pro mnohé pohled do pravěku. Přesto tuto konzervu stojí za to otevřít.
Jak se žije člověku, který má svůj domov tam a ne tady, je tématem čerstvě vydaného alba altistky Belly Adamové nazvaného There Is Home. S klavíristou Michaelem Geesem ho představila na čtvrtečním zahájení festivalu, který se 18 let jmenoval Americké jaro. Do letošního roku vstoupil pod novým názvem Music Is.
V podhůří Tater před válkou vyrůstá městečko, které na povrchu připomíná rodící se utopii. V baťovském Svitu, dějišti nového filmového dramatu Úsvit, lidé vyhlížejí lepší zítřky. Jenže se píše rok 1937 a za dveřmi čekají trochu temnější „dějiny“.
Klement Lukeš byl osobností, která přečuhovala. Zanícený bolševik, reformní komunista, disident. Pavel Kosatík teď o něm napsal knihu nazvanou Zápasy slepého muže. Jde o jednu z jeho nejlepších prací.
Iveta je typická dívka z východního Slovenska. Postavu má jako modelka, s chlapy v hospodě umí popít, stejně jako se s nimi pobít. A jejím jediným cílem je zmizet z rodného Trebišova. V seriálu Iveta, který vysílá Česká televize, scenárista Petr Kolečko tak jako ve svém nejslavnějším počinu Most tančí kolem stereotypů. Občas do nich ale zapadne až po kolena.
Poprvé od roku 2009, kdy natočil animovaný film podle jeho Fantastického pana Lišáka, se Wes Anderson vrací k příběhům Roalda Dahla. Podle povídek britského spisovatele teď pro Netflix vytvořil čtveřici krátkých hraných snímků. Ukazují, že oscarový režisér dokáže pozoruhodně vynalézavě převést knižní vyprávění do filmu. A bohužel také to, jak v tomto odvážném, až umanutém počínání umí selhat.
"Pervitin, to už je taková naše kultura," směje se bezelstně mladík v plzeňské dílně, kde pracují vězni. Videotéka Netflix se vydala natáčet do Česka. Nezlákaly ji ale kontury místní malebné krajiny. Aktérem druhé epizody sedmé řady dokusérie Nejdrsnější věznice světa se stalo nápravné zařízení známé jako Bory.
Antonín Dvořák miloval přírodu. "V nejkrásnějším lese trávím nejnádhernější dny za krásného počasí a neustále se obdivuji okouzlujícímu ptačímu zpěvu," napsal roku 1884 z letního sídla ve Vysoké u Příbrami. Osm let nato z New Yorku vzkázal, že příroda potřebuje "své diminuendo a morendo, aby se opět oživila a vzepnula ku velkému crescendu a dosáhla opět své síly a výše v mohutném ff".
Rozmohl se nám tady na podzim takový nešvar. Ambiciózní tvůrci posílají do kin vážná, pečlivě „vysoustružená“ sci-fi, na nichž je vidět láska k žánru. Pod povrchem atmosférických obrazů však zůstává prázdno. Po českém snímku Bod obnovy nyní přichází americký Stvořitel. Film, který lze v biografech vidět od čtvrtka, překypuje zasmušilými výjevy z budoucnosti. Smutno je ale hlavně z jeho scénáře.
