Jaký je současný stav vzdělávání budoucích učitelů? Jak kvalitně jsou připraveni na profesi? Přípravu učitelů je třeba významně změnit jako odpověď na nové nároky a výzvy profese. Jaké jsou mezinárodní trendy i příklady inspirativní praxe v ČR? Co s tím udělá vzdělávací politika? I na to se snaží najít odpověď Vladimíra Spilková z Univerzity Pardubice a Iva Stuchlíková z Jihočeské univerzity.
Jaká bude budoucnost vzdělávání? Je kvalitní vzdělání pro budoucnost zásadní? Jaké dovednosti budou v budoucnu zásadní? Vychováváme k jedinečnosti nebo k uniformitě? V diskusi vystoupili John Collick, ředitel sekce pro Mezinárodní vzdělávací strategie a Birgit Lao, generální ředitelka Foundation Innove, vzdělávací agentury při estonském ministerstvu vzdělávání a výzkumu.
"Problémem českého školství není jen nedostatek financí a nízké platy učitelů. Je to i pojetí vzdělávání, které v horším případě zamrzlo v minulosti, v lepším připravuje studenty na současná zaměstnání, ale nikoliv na to, co bude za dvacet, třicet let," upozorňuje místopředseda Senátu a dlouholetý ředitel Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička.
Jak funguje inkluze v českých podmínkách? Známe konkrétní dopady a přínosy? V diskusi vystoupily náměstkyně ředitele Národního ústavu pro vzdělávání, vedoucí sekce pro rovné příležitosti a poradenská zařízení Jana Zapletalová, ředitelka školy Open Gate Kateřina Kožnarová a Lenka Felcmanová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.
"Pokud nedokážeme Strategii 2030 dostat mezi 150 tisíc učitelů, tak zase bude jedinou reakcí 'V Praze si zase něco napsali, my to tady nemáme jak dělat!'," upozorňuje ministr školství Robert Plaga.
Už Komenský říkal to, co nyní máme ve vzdělávací Strategii 2030+. Je potřeba zredukovat látku na polovinu, aby učitelé i žáci měli čas na inspirativní vzdělávání. Správný pedagog by měl u dětí podporovat kreativitu a kritické myšlení, aby se nestaly pouhými příjemci velkého množství informací, upozorňuje ředitel inovativní Smíchovské střední průmyslové školy.
Už ve čtvrtek začíná v pražském Průmyslovém paláci unikátní konference The Prague Education Festival. Kromě jiného budou stovky učitelů a dalších odborníků hovořit o zajímavých projektech v českém i zahraničním vzdělávání. Jedním z nich bude i český program Učitel naživo, ve kterém se absolventi vysokých škol připravují pod vedením špičkových pedagogů na dráhu učitele či učitelky.
Ve třídách se žáci a studenti učí nazpaměť letopočty, druhy květenství, sloučeniny či pohoří. Mimo školu však od nich zaměstnavatel a ostatně i sám život vyžaduje spíše kreativitu, umění komunikace, spolupráce či schopnost diskuse, v níž člověk umí naslouchat druhým i vysvětlit a prosadit své stanovisko. Jako by šlo o dva světy, které dělí více než jen těžké dveře od hlavního vchodu do školy.
Jen dvě třetiny českých žáků chodí do školy rády. Je to nejméně ze všech zemí zapojených do mezinárodního srovnání. Kromě samotné podoby výuky to podle odborníků souvisí i s mírou šikany, která na tuzemských školách patří k nejvyšším v Evropě.
Školka a škola jsou velmi účinný nástroj ke stírání sociálních, ekonomických a kulturních rozdílů. Stát má všechny vrstvy společnosti pohromadě a může jim vštěpovat stejné společenské normy, toleranci, respekt, vzájemnou spolupráci. Je to jedinečná šance na překlenování propastí mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Česko ji však podle odborníků dostatečně nevyužívá.
Nedostatek peněz a učitelů, ale také nedotažená inkluze, segregace dětí na školách nebo výrazné regionální rozdíly jsou podle sociologa Daniela Prokopa hlavními důvody zaostávání českého školství. "Jiné evropské země dokážou pomocí školky a školy úspěšně stírat sociální rozdíly mezi dětmi, my je naopak prohlubujeme," varuje v rozhovoru pro projekt Chytré Česko.
České školství má podlomené zdraví a jeho kondice je zvláště v některých krajích alarmující. Výrazně zaostávají hlavně Karlovarský a Ústecký kraj. Podle odborníků za to může nejen horší ekonomická a sociální úroveň, ale i nižší kvalita škol a učitelů.
Školy stojí podle odborníka na vzdělávání společnosti EDUin Bohumila Kartouse před zlomovým okamžikem: hrozí, že tradiční školství pod tlakem technologií zanikne a stát bude dávat lidem vouchery na nákup individuálních vzdělávacích služeb. "Pouze učitelé, kteří budou schopni tuto postupující změnu sledovat, budou schopni udržovat školu jako instituci," říká Kartous.
