Uprostřed nekonečné saharské krajiny se odehrává netradiční forma boje proti radikalismu. Vojáci Mauritánské národní gardy, známí jako Meharisté, brázdí písečné pláně na velbloudech. V turbanech a tradičních oděvech hlídkují v nehostinných oblastech, kam se moderní technika jen těžko dostane.
Saharská poušť je jedním z nejvyprahlejších a nejpustších míst na Zemi. Táhne se od východního pobřeží Severní Afriky k jejím západním břehům, a toto území, které lze svou velikostí přirovnat k Číně nebo Spojeným státům, pojme 11 zemí. V dávných dobách však nebývalo tak nehostinné jako dnes, napsala agentura Reuters.
Saúdská Arábie se turistům otevřela teprve před pěti lety, na cestovatele tam tak ještě moc zvyklí nejsou. Přesto se šumperský rodák Matěj Krč rozhodl tuto tajemnou zemi poznat na vlastní pěst. Z cesty dlouhé 5700 kilometrů se vrátil plný dojmů z nekonečné pouště mnoha tváří, úchvatných hor, silné energie svatých měst Mekka a Medina a neuvěřitelně přátelských a pohostinných místních obyvatel.
Žlutý cirkus uvízl s autem, které nejde ani řídit, ani táhnout, v Gobi a čeká, jestli a jak se k nim dostanou náhradní díly! Stávají se z nich Robinsoni pouště, kterým nejvíce lezou krkem rybičky. A jestli se jim povede vyrazit, musí se nějak dostat na druhou stranu pískové hradby!
Český fotograf Jaroslav Hora zvítězil se svými snímky Namibské pouště v uznávané mezinárodní soutěži Travel Photographer of the Year. Bylo to přitom jeho první fotografování z vrtulníku. O tom, jak vítězné záběry vznikaly i jak se vyvíjí současné cestování, ceny letenek a ubytování, vypráví v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Mají za sebou desítky bojových operací v těch nejdrsnějších klimatických podmínkách. Kromě bojů s islamisty byli ale stejně dobří v pomoci tamním lidem dodávkami potravin či poskytnutím léčby. Velmi si jich cení i američtí velitelé speciálních sil. A přesto čeští speciálové zůstávají pro veřejnost přísně uzavřeným světem. Mlčení prolomil až nyní jeden z nich. Petr Matouš.
Když se kytarista Mdou Moctar vrací ze světového turné, přiletí do hlavního města západoafrického státu Niger. A dalších šestatřicet hodin stráví v autobuse křižujícím poušť. O jedno sedadlo se dělí i tři lidé, okolo polehávají zvířata. Kufry se dávají na střechu.
Festival v tuniském městě Douz je gigantickou oslavou pouštní kultury. Jeho 53. ročník přilákal ve druhé polovině prosince přes 70 tisíc návštěvníků z celého světa i z regionu. Tradice festivalů je pokračováním pravidelného beduínského svatebního veletrhu a její počátky spadají do roku 1910. Fotografka Lucie Steinzová zachytila jejich okouzlující atmosféru.
V říjnu 1941 z Alexandrie vypluli příslušníci Československého praporu 11 - Východního do libyjského přístavu Tobruk, který za druhé světové války bránili proti nacistům. Ti jim posměšně říkali "pouštní krysy". V německo-italském obklíčení vydrželi Čechoslováci spolu s Brity, Australany a Poláky až do 10. prosince 1941, kdy prolomili pozice nepřítele. Nakonec však Tobruk 21. června 1942 padl.
Jemenem už přes šest let zmítá občanská válka. O život při ní přišly desítky tisíc lidí. Dalšími oběťmi mohou být i jemenské stromy. Kvůli nedostatku zdrojů stoupla poptávka po dřevě, které rychle ubývá. Místní se obávají, aby odlesňování nevedlo k rozšíření pouště. Podívejte se ve fotogalerii, jak velkému problému jemenské stromy čelí.
Obyvatele Senegalu ohrožuje rozšiřující se poušť, která znemožňuje zemědělství. Místní proti dezertifikaci bojují stavěním kruhových zahrad zvaných Tolou Keur. Umožňují lépe zadržovat vodu a chudí Senegalci v nich mohou pěstovat mnoho různých plodin a bylin, aby byli soběstačnější.
Sázení stromů je v Číně už dlouho jedním z klíčových environmentálních cílů. Země i jednotliví farmáři se tak snaží bojovat proti stále se rozšiřující poušti. Písek z rozsáhlé Gobi se do Pekingu dostává skoro každé jaro. Pomoci by měl dlouhý pás zeleně.
Bývají tady více než čtyřicetistupňová vedra, polopoušť uprostřed Austrálie rozhodně není vhodné místo k životu. Silný déšť ale způsobil, že někteří návštěvníci mohli natočit neobvyklý úkaz. Z hory Uluru, posvátného místa australských domorodců a turistického lákadla země, se valily vodopády, na turistických chodníčcích bylo po kolena vody.
Uprostřed pouště Karakum v Turkmenistánu leží tzv. Brána do pekla. Stále planoucí ohně v díře o průměru 70 metrů a hloubce 30 metrů živí metan. Jak přesně kráter Darvaza vznikl a jak došlo k zapálení plynu, je dosud záhada.
Step v ruském Dagestánu se mění na neúrodnou písečnou poušť. Proces tzv. dezertifikace v nogajské oblasti pozorují místní farmáři v posledních 20 letech. Pastviny zde postupně zakrývá písek, který je připravuje o živnost.
Při sčítání divokých ovcí v americkém Utahu upoutal pozornost posádky vrtulníku neobvyklý stříbrný kovový předmět, který nezapadal do okolního prostředí pouště. Biologové se proto rozhodli přistát a objekt prozkoumat. Trojhranný vysoký monolit, který později zmizel a následně se objevil i na dvou dalších místech, se ihned stal předmětem debat o mimozemském životě na Zemi.
Posádka vrtulníku objevila v poušti v americkém Utahu záhadný kovový monolit. Biolog počítal ze vzduchu ovce tlustorohé, když uviděl podivný předmět mezi červenými skálami. Útvar je vysoký 3,6 metru.
Mrtvé srdce Afriky. Nepříliš lichotivé přízvisko patří Čadu hlavně pro jeho pouštní klima a velkou vzdálenost od oceánu. Název státu přitom pochází z jazyka místního etnika Kanurijů a paradoxně ho lze přeložit jako "velká vodní plocha".
Američtí indiáni kmene Navaho posledních dvacet let sledují, jak se rozšiřují pouště, vysychají řeky a pociťují zvyšující se teplotu. Sucho a méně srážek, tedy jevy spojené s klimatickou změnou, mění jejich tradiční způsob života. Místní se bojí, že nepříznivé podmínky nakonec způsobí i odliv lidí do měst a konec jejich jedinečné kultury.
V oblasti sahelu na jižní hranici pouště Sahara začalo být větší sucho už v 70. letech minulého století. Ubylo deště, lidé přicházeli o úrodu a práci a propadali se do chudoby. Brzy se začalo mluvit o řešení, které by jev zastavilo nebo aspoň zpomalilo. Až v roce 2007 vznikl reálný projekt, který se měl týkat mnoha států napříč Afrikou: Velká zelená zeď.
Uprostřed Sahary leží tajemství, poušť vás dostane k duši, změní vás to, i když na ní jezdíte džípem. Člověk tam nezapáchá, myjete se jemným pískem, je to jako 40denní peeling. Je tam divoká příroda a smrt je tam blízko, říká průvodce a organizátor akce Putování Saharou Martin Černohorský. Svou pouť s dalšími muži neukončil ani po vypuknutí koronaviru.
