Veronika Vítková pracovala v Evropském parlamentu, prováděla výzkum ve Velké Británii, vystudovala práva. Nyní pracuje v Kanceláři veřejného ochránce práv. „Pokud neseženu peníze, nebudu moci pracovat, budu totálně izolovaná,“ říká Veronika. „Skončím a budu muset žít v ústavu.” Mladá žena trpí svalovou atrofií, je téměř nepohyblivá.
Tříkrálové koledníky potkáváme každý rok. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o bezvadnou zábavu pro děti - v podstatě takový veselý karnevalový průvod se zpěvy, a ještě se přitom jen tak mimoděk vyberou peníze pro Charitu ČR a děti si určitě i hodně zamlsají z vykoledovaných sladkostí do košíku. Když si ale člověk zkusí s koledníky obejít jednu jedinou vesnici, zjistí, že to je pořádná dřina se spoustou odříkání. Na konci je únava, zima, hlad, prázdný košíček, plná kasička a dobrý pocit z užitečného skutku. Nedělí 14. ledna sbírka končí, zatím se vybralo přes 53 milionů korun. Ještě se však nerozpečetily všechny pokladničky.
Díky Etiopanovi, který kdysi studoval v Brně, navázali Jaromír Novák a Petr Němec na jihozápadě Etiopie spolupráci se ženskou kooperativou Chanomile, která se stará o pěstování a sklizeň stromu moringa. Ženám tak pomohli zvýšit příjmy, odbyt a naučili je s rostlinou lépe hospodařit.
Lidi vás velmi rychle odsoudí, stydět se je ale cestou do pekel, tvrdí Michaela Hošková, která se svým synem a manželem rozjela projekt Maappi. Třináctiletý Matěj, který trpí Aspergerovým syndromem, kreslí po paměti mapy linek MHD z Česka i zahraničí. Rodina je pak využívá jako motivy designového oblečení a doplňků. Rozhodli jsme se, že z toho špatného uděláme něco dobrého, říká Hošková. Malování je pro syna jako antidepresivum, dodává.
Ty příběhy jsou stále stejné, stále se opakují, přesto se nedělá zrovna moc, aby se neopakovaly. Jen kolika seniorům denně změní navždy život banální pád v bytě, případně "šmejd", který zazvoní u jejich dveří a připraví je ozkoušenými triky o úspory. Ve vesničce u východočeské Dobrušky nyní vzniklo centrum Anděl na drátě, které ví, jak bdít nad starými osamělými lidmi na dálku. Stačí náramek s tlačítkem a 65 "andělů" připravených nonstop pomoci. Mimochodem, 55 z nich je zdravotně postižených, dohledové centrum je totiž chráněnou dílnou. "Projekt jsem rozjel poté, co moje maminka spadla a den ležela bez pomoci na zemi v bytě," říká zakladatel Petr Lindr. Hlavním problémem jsou finance.
Nadace Via v těchto týdnech sbírá od veřejnosti nominace pro 21. ročník Ceny Via Bona za filantropii. Filantropické počiny může nominovat kdokoli - firmy, neziskové organizace, školy i jednotlivci. "Zaslanou nominací je možné poděkovat těm, kteří svým příběhem dobročinnosti inspirují druhé. Zároveň je cena také příležitostí ukázat, že filantropem může být každý z nás," říká Monika Skopalová z Nadace Via.
Nejsilnější hurikán, jaký postihl americký stát Texas za posledních 50 let, má na svědomí tisíce evakuovaných a několik mrtvých lidí. Kromě katastrofických záplav za sebou ale také nechal několik hrdinů. Nejde jen o profesionální záchranáře, policisty nebo členy národní gardy. Jsou to i civilisté - obyvatelé zaplavených obcí. Jedním z nich je mladý Zachary Dearing, který se sám postavil do čela dobrovolníků a dříve, než dorazila oficiální pomoc, zorganizoval záchranné akce ve městě Rockport na pobřeží Texasu.
Podle posledních dat jen 14 procent Čechů věří, že by zvládlo dát první pomoc. Téměř třetina lidí by se o záchranu raději ani nepokoušela ze strachu, že by zraněnému spíše ublížila. Přitom včasná první pomoc je klíčová, ze zákona povinná a především může opravdu zachránit život. Zlepšit tato čísla zkouší mimo jiné firma PrPom, která své klienty vystavuje simulacím navozujících reálné stresové situace. Lidé si tak mohou třeba vyzkoušet, jak postupovat, když dojedou jako první na místo dopravní nehody nebo jsou u náhlého kolapsu člověka na ulici. Ostatně, podívejte se sami, jak takový kurz vypadá. Ale pozor, některé fotky nejsou vhodné pro citlivější povahy.
Před 25 lety se zformovala skupina válečných novinářů a dobrovolníků, kteří se rozhodli pomáhat v místech krizí. Ze skupinky nadšenců vyrostla organizace s osmnácti sty zaměstnanci pracujících ve 32 zemích s rozpočtem 1,7 miliard korun. Za dobu existence působila organizace v 54 zemích a pomohla více než 18 milionům lidí. Dnes se nicméně zaměřuje více na práci v Česku, kde stovky tisíc lidí upadlo do těžkého zadlužení.
Vše začalo v roce 1992, kdy zahraničním reportérům kolem Jaromíra Štětiny přestalo stačit dovážet do republiky informace a chtěli na postižená místa také vyvážet humanitární pomoc. Reagovali na válku v Náhorní Karabachu, krátce po něm následovaly země bývalé Jugoslávie. Člověk v tísni byl původně malou partou nadšenců, dnes se jedná o předního evropského hráče na poli humanitární a rozvojové pomoci. Působí i v Česku, v terénu se stará o sociálně slabé rodiny, pomáhá také vést studenty k mediální gramotnosti a občanské uvědomělosti. "Ve válce se snažíme pomáhat na obou stranách konfliktu. Všude jsou obyčejní lidé, kteří jsou jeho oběťmi, říká finanční ředitel Člověka v tísni Jan Kamenický.
Pětice kluků z Dětského domova Krompach na Českolipsku dojelo v létě na kolech až k Baltu. Během cesty chtěli vybrat peníze na seniory v chrastavském domově důchodců. Milan, Míra, Marián, Patrik a Marek ujeli denně přes sto kilometrů, ačkoliv dříve na kole téměř nejezdili. Za týden byli v cíli a na konci svých sil. Pohled na konto sbírky je nepotěšil, vybrali méně, než do akce vložili. O tomto příběhu se smutnou tečkou napsal deník Aktuálně.cz, o statečných klucích se dozvěděla veřejnost a na sbírce se sešlo přes sto tisíc korun. Ty už dnes mají senioři z Chrastavy.
Český přírodovědec Martin Mikeš se v kamerunské oblasti Bamendských hor snaží zachránit a obnovit místní horský mlžný les. Jedním z nejdůležitějších pilířů je podle něj vzdělávání dospělých i dětí. „Věřím, že vzdělávání je tou nejúčinnější a dlouhodobě nejudržitelnější zbraní v boji proti chudobě i ničení původního přírodního bohatství,“ říká. Podívejte se, jak záchrana unikátního ekosystému probíhá.
Poslední dva roky se Václav Malinský, chodec a fotograf, zaměřuje na cestování spojené s pomocí ostatním lidem. V roce 2016 přešel z východu na západ Čech, aby tak uskutečnil svůj první pomáhající pochod. Potom podnikl dobročinnou cestu do Indického Himálaje v rámci projektu Walk for Help a letos na jaře odstartoval projekt Pěšky pro Emičku, jehož cílem je vybrat co nejvíce peněz pro dívku po mozkové obrně. Toho chce Václav Malinský dosáhnout při pochodu po bývalých Česlovenských hranicích, který bude dlouhý čtyři tisíce kilometrů.
V pražském kině Lucerna byly na slavnostním večeru předány ceny Gratias Tibi. Významné osobnosti české vědy a kultury i někdejší političtí vězni vysoce hodnotili počínání mladé generace. Podle někdejší předsedkyně Akademie věd Heleny Illnerové jde o zárodek budoucí uvědomělé občanské společnosti. Starší generace jim nemá tuto nadějnou budoucnost kazit, dodala.
Za posledních dvacet let Nadace Via ocenila za filantropii 122 jednotlivců a firem. Z nich odborná komise vybrala dvacet nejsilnějších příběhů ve čtyřech kategoriích. Z těchto příběhů vybrala veřejnost v online hlasování čtyři filantropy dvacetiletí – seniorku Zdenu Wasserbauerovou, která již získala pro registr dárců kostní dřeně 10 tisíc mladých lidí, mladíka Milana Dzuriaka, jenž si extrémní pomocí druhým ničí své vlastní zdraví, Jana Školníka a jeho firmu Hobra-Školník, s níž se podílí na oživení Broumovska. Cenu pro dobrou firmu pak získala ČSOB za šíři svých filantropických aktivit. Nejdůležitější zprávou večera však je: za těch 20 let už Češi umí pomáhat a přijde jim to normální.
Je jí 21 let a už má vlastní neziskovou organizaci Everyday Saturday. Kateřina Vaňáková začínala pomocí své sestře, která trpí vzácným postižením a pojišťovny na ni nemají "škatulku". Postupně pomohla stovkám klientů ve dvacítce projektů. Jedním z nejznámějších je akce Vlkodav a hudba léčí. Svou neziskovku chce vést jinak. Vadí jí neadresné přispívání na konto i zoufalé prodeje plyšových zvířátek před metrem, nesnáší kupování certifikátu kvality, kterým si neziskovky zajišťují důvěryhodnost. "My si renomé chceme vybudovat, ne si ho koupit," říká. Snaží se vychovávat nové mladé filantropy. "Ti starší spíše jen přesouvají finanční obnosy a napravují si tím karmu," usmívá se Katka.
Tomáš Slavata vyrůstal ve složitých rodinných poměrech. Svého otce nepoznal, matka utíkala k alkoholu, sestra k drogám, jeho si nikdo nevšímal, ve škole se mu posmívali. Pozornost si vydobyl závoděním s tramvajemi. Dokázal je předběhnout a lidi ho chválili. Dal se na atletiku a ve školním oblečení porážel ostatní, vydobyl si respekt. Ve 21 letech si osvojil své dva synovce z dětského domova a od té doby pomáhá znevýhodněným dětem. Aby měl na rozjezd filantropie peníze, prodal byt a šel na ubytovnu. Pořádá stovky závodů, přednášek, vyhledává sportovní talenty, pomáhá jim. Občas si nějaké dítě osvojí. A stále úspěšně závodí v triatlonu. Za svou pomoc už Tomáš Slavata získal řadu ocenění.
Land Rover vyvinul pro rakouský Červený kříž speciální verzi modelu Discovery se záchranným dronem na střeše. Ta pomůže záchranářům mnohem rychleji vyhodnotit, jak řešit následky katastrof nebo jak nejrychleji a nejlépe pomoci zraněným.
Místo poklidného důchodu v Česku pomáhá ve Středoafrické republice vytvořit novou vzdělanou generaci.
Ředitel hotelu Rigopiano, který minulý týden v Itálii zavalila mohutná lavina, několik hodin před neštěstím psal o pomoc. Poslal e-mail hned po prvním z několika zemětřesení, která lavinu spustila, napsal list Corriere della Sera. V hotelu po pádu laviny zahynulo nejméně šest lidí. Záchranné práce ale pokračují, protože 23 lidí se stále pohřešuje. Během pondělí záchranáři z trosek vyprostili i tři živá štěňata.
