Medúzy čtyřhranek, mořských tvorů ze třídy spadající pod žahavce, mění své chování na základě předchozích zkušeností, ačkoliv nemají centrální mozek. To podle studie vědeckého týmu z univerzit v Německu a Dánsku ukazuje, že učení by mohlo být součástí základního fungování nervových buněk.
Následující optický klam zaujal statisíce uživatelů na sociálních sítích. Na videu se postupně objevují malé tečky, které se pohybují v přímkách po červeném terči. Jakmile se ale jejich počet začne zvyšovat, najednou to vypadá, že se společně pohybují v jednom kruhu. Přitom každá z nich stále opisuje svou přímku.
Gertovi-Janu Oskamovi bylo po zlomenině krční páteře při dopravní nehodě v Číně řečeno, že už nikdy nebude chodit. Před časem mu však lékaři implantovali zařízení, díky kterému se dokázal postavit a chodit.
V první polovině 60. let se v severních Čechách objevila agresivní nemoc, která stála život šestnáct mladých lidí včetně dětí. Zemřeli na hnisavý zánět mozku a mozkových blan. Lékaři a vědci dlouho nechápali proč. Jediné, co oběti spojovalo, byla návštěva bazénu v Ústí nad Labem krátce před smrtí. Záhadu se podařilo rozluštit až za deset let.
Mozek je jeden z nejzáhadnějších orgánů lidského těla. Váží zhruba 1300 až 1400 gramů, což představuje asi dvě procenta lidské váhy. Spotřebuje asi pětinu veškeré energie, které tělo člověka potřebuje a obsahuje mezi 50 až 100 miliardami neuronů. Poznáte na obrázku všechny jeho důležité části? Zkuste si náš kvíz.
Když si člověk s přibývajícím věkem nevybavuje jména herců, nemusí hned jít o příznaky stařecké demence. Na lehkou váhu by však neměl brát, když začne ztrácet časovou a prostorovou orientaci. Tehdy se podle neurologa Jakuba Horta může jednat o projevy Alzheimerovy nemoci. V rozhovoru popisuje, jak se před ní lze chránit, jak se vyvíjí její léčba a proč by si na ni měla dát pozor i mladá generace.
Na svět se valí jedna krize za druhou a internet je plný tolika protichůdných zpráv, že se v nich dá jen těžko orientovat. Stále více lidí proto hledá útěchu v konspiračních teoriích, které mají na všechno jasnou odpověď. "Mohou jim propadnout i univerzitní profesoři," varuje v rozhovoru psychiatr a neurovědec Jiří Horáček. Proti dezinformátorům lze podle něj bojovat jen jejich vlastními zbraněmi.
Pokud si rodiče začnou všímat, že jejich náctileté děti každých pár minut sahají po chytrých telefonech, aby zkontrolovali své internetové profily, měli by se držet na pozoru. Obsesivní používání sociálních sítí totiž podle závěrů nové vědecké studie může ovlivnit vývoj jejich mozkových funkcí.
„Dávno neplatí, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale podstatné je uvěřit, že to opravdu potřebujeme. Spousta lidí se pouští do cizích jazyků, ale neuspějí. Protože jen chtějí, ale nepotřebují,” říká kouč manažerů Vladimír Tuka, který při práci využívá i poznatků neurovědy. „Doba je těžká. Ale buď život zahodíme, nebo s ním něco uděláme. Pak jako společnost porosteme,” míní.
Porucha pozornosti s hyperaktivitou se podle světového průměru vyskytuje u deseti procent dětí a pěti procent dospělých. Část společnosti přitom stále předpokládá, že jde o výmysl rodičů, již svoje potomky neumí vychovat. Třiadvacetiletá studentka psychologie Alena Spálenská proto na instagramovém účtu Můj ADHD mozek sdílí vlastní zkušenosti s nemocí i zjištění odborníků, která mýtus nabourávají.
„Zpozornět bychom měli, když zapomeneme věci, které děláme běžně – jestli jsme zamkli nebo nechali zapnutou troubu. Pomůže říkat si to nahlas. Paměť se dá procvičovat na čemkoliv,“ říká Veronika Nešporová, autorka knihy o procvičování paměti Mozkocvična. „Jakmile začnete zapomínat ve větším měřítku, už je to většinou pozdě. Nejranější případy demence jsou kolem čtyřicátého roku,“ dodává.
Kvalitní sociální kontakty a podněcující činnosti podporují zdraví mozku, uvedla Světová zdravotnická organizace. Zároveň v příslušné brožuře vyzvala vlády, aby vytvořily podmínky pro tělesné zdraví, čistší životní prostředí, bezpečnost, vzdělávání, společenský život a dostupné zdravotnictví, neboť i to může zabránit vzniku mnoha neurologických a duševních nemocí.
Lidské obličeje, nebo děsiví mimozemšťané? Optická iluze, která se nyní šíří sociální sítí TikTok, upozorňuje na fungování lidského mozku. "Pokud se budete soustředěně dívat pouze na bílý křížek na obrázku, postupně se okolní objekty změní v podivné kreace," upozorňuje populární tiktoker Steve Rathje.
"Ovlivnil mě příběh válečného veterána, který měl poškozený mozek a jediné, čeho byl schopen, byla komunikace skrze mrkání očí. A za rok a půl začal dělat první kroky. To mi ukázalo, jak velká síla v každém je," říká Jarmila Zipserová, primářka neurorehabilitační kliniky Axon. "Česko je na špičce, ale je těžké pacientům říkat, že s nimi nebudeme pracovat, protože nemají peníze," dodává.
Režisér Jiří Havelka se v novém filmu Mimořádná událost nechal inspirovat skutečným příběhem vlaku, který i s cestujícími ujel strojvůdci před nosem. Ve splašeném motoráku rozehrál konverzační komedii, která končí až u islámského terorismu. V rozhovoru vysvětluje, proč své postavy rád trápí situacemi, ze kterých není úniku, i proč se při cestách vlakem raději nezapojuje do debat s jinými pasažéry.
Za vším hledej emoce. Tímto heslem se ve své praxi řídí psychiatr Radkin Honzák, kterému právě vyšla kniha Můj rodný blázinec. Ať už totiž léčí mentální anorexii, nebo štítnou žlázu, vždycky se zajímá jak o tělo, tak o duši. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, co s lidským organismem dělá strach a jak se s ním dá pracovat, proč se člověk neumí smířit s nejistotou a jak si navodit radost.
Máme dva tisíce pacientů, kteří jsou důkazem, že lék funguje. S daty, která máme, jsme strávili osm let, ostatní společnosti jsou 10 let za námi, říká neurolog Martin Tolar. V USA vede společnost Alzheon a vyvíjí lék na Alzheimerovu chorobu. Alzheimerova nemoc se vyvíjí 20 let, v tu dobu je už potřeba léčit. Ale ještě nevíme, za kolik se bude pilulka prodávat, dodává.
Týmu francouzských vědců se podařilo izolovat nervové dráhy, které jsou zodpovědné za plynutí času v našem mozku. Nové poznatky by mohly pomoct i pacientům s poruchami paměti.
Britští vědci objasnili, proč někteří lidé nedokážou vystát, když slyší druhé mlaskat a srkat. Může za to misofonie, neurologická porucha, která způsobuje, že má člověk nutkání sám žvýkat nebo polykat, přestože jen vnímá, jak si na jídle a nápojích pochutnávají druzí.
