Donald Trump usedne v Oválné pracovně, Francouzi si vyberou nového prezidenta a Evropská unie mezitím bude řešit, co si počne po odchodu Velké Británie. Přinášíme vám výběr událostí, které přinese právě začínajících 12 měsíců.
O funkci francouzského prezidenta se přihlásil dosavadní socialistický premiér Manuel Valls, čímž uzavřel seznam kandidátů, kteří mají šanci uspět. Daleko vpředu ale podle průzkumů jsou pravicový Francois Fillon a kandidátka krajní pravice Marine Le Penová. Ta chce odejít z Evropské unie. Valls nemá jisté ani vítězství v primárkách své socialistické strany. Nejspíš na něj čeká boj o to, jestli se jeho strana posune zpět doleva, nebo se bude snažit obsadit politický střed.
Premiér Manuel Valls nejspíš oznámí, že bude za socialistickou stranu kandidovat na francouzského prezidenta. Cestu mu uvolnilo rozhodnutí současného prezidenta Francoise Hollanda, který nakonec nebude funkci obhajovat. Valls bude nejdřív muset projít stranickými primárkami a vítězství zdaleka nemá jisté. Socialisté se v tuto chvíli navíc rozhodně netěší velké popularitě. Pokud by Valls stranickou nominaci získal, spíš než cesta do úřadu prezidenta ho čeká boj o budoucnost strany.
Prezidentské volby ve Francii na jaře 2017 by měl s přehledem vyhrát kandidát tradiční pravice François Fillon. Vyplývá to z výsledků průzkumu, které zveřejnila francouzská agentura Elabe. V květnovém druhém kole může podle ankety silně konzervativní Fillon porazit kandidátku krajní pravice Marine Le Penovou poměrem 66 ku 34 procentům odevzdaných hlasů. Fillon by nyní v prvním kole získal 30 procent, Le Penová 25 procent, zatímco prezident François Hollande sedm a premiér Manuel Valls devět procent hlasů. Fillon zaujal voliče voláním po radikálních ekonomických změnách, tvrdému postupu proti imigraci a islamismu a po návratu k tradičním hodnotám.
Historicky první primárky francouzské pravice s přehledem ovládl bývalý premiér Francois Fillon, kterého až do minulého týdne tamní média označovala za “černého koně” hlasování. Je velmi pravděpodobné, že o Elysejský palác se utká s šéfkou krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penovou. Pro ni bude ale mnohem silnějším kandidátem než třeba poražený Juppé či exprezident Nicolas Sarkozy. Le Penová tak kvůli nečekanému triumfu Fillona musí změnit strategii. Předvolební kampaň se nyní stočí k hospodářským tématům.
Kandidátem na prezidenta francouzské pravice bude expremiér Francois Fillon. V primárkách porazil svého stranického kolegu Alaina Juppého poměrem 66,5 ku 33,5 procenta hlasů. Fillon je zároveň podle průzkumů nejžhavějším favoritem, že v prezidentských volbách v dubnu zvítězí. Podle odborníků by měl porazit ve druhém kole ultrapravicovou kandidátku Národní Fronty Marine Le Penovou.
Představitelého populistických stran v Evropě obdivují Donalda Trumpa. Šanci svézt se na jejich vlně jim dávají blížící se volby. Mezi základní body Trumpovy předvolební kampaně patřily zkrocení imigrace, boj proti stávajícímu systému a "navrátit Americe její velikost". K jeho nečekanému vítězství mu záhy gratulovali i představitelé evropských stran, které s ním podobný pohled sdílejí. Pouze navlečený na jejich vlastní zemi. Představitelé populistického trendu, jako jsou Marine Le Penová, Geert Wilders nebo Beppe Grillo, se budou chtít svézt na Trumpově vlně. Šanci jim dávají blížící se volby.
Naděje na vítězství Norberta Hofera v rakouských prezidentských volbách posílily červencové teroristické útoky v Německu. Vzrostla obava z muslimských uprchlíků, kterou kandidát Svobodné strany Rakouska (FPÖ) sdílí a podněcuje.
Marine Le Penová, která šéfuje francouzským nacionalistům, řekla, že se ve své protievropské politice necítí sama. Jako své spojence označila Donalda Trumpa, Theresu Mayovou nebo kandidáta na rakouského prezidenta Norberta Hofera. Zmínila také země visegrádské čtyřky včetně České republiky. "Dlouho mi říkali, že jsem na mezinárodní scéně v izolaci. Já se ale vůbec necítím v izolaci," řekla Le Penová. Podle ní je nyní ve stále větší izolaci německá kancléřka Angela Merkelová a všichni, kdo ji obhajují.
Vůbec první primárky francouzské pravice skončily překvapením. Uspěl v nich černý kůň hlasování, bývalý premiér Francois Fillon. Průzkumy ho dlouhou dobu označovaly za outsidera. Fillon ve svůj prospěch využil především televizní debaty. V primárkách mu také pomohla vysoká účast voličů. Fillon slibuje Francouzům rázné kroky. Za zdroj všech potíží země označuje především pokulhávající ekonomiku.
Primárky, ve kterých veřejnost volila kandidáta konzervativní pravice na francouzského prezidenta, vyhrál expremiér Francois Fillon. Podle výsledků obdržel 44,2 procenta hlasů. Druhé místo znamenající postup do druhého kola obsadil starosta Bordeaux a další někdejší premiér Alain Juppé s 28,3 procenta hlasů. Bývalý prezident Nicolas Sarkozy přiznal porážku, skončil až třetí s 20,8 procenta hlasů. Fillon s Juppém se utkají v druhém kole voleb příští neděli.
V historicky prvních primárkách francouzské pravice se v neděli utká hned sedm předních politiků. Kdo uspěje, má velkou šanci dostat se do Elysejského paláce. O něj se s nejvyšší pravděpodobností v druhém kole v květnu 2017 střetne s šéfkou krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penovou. Favority republikánských primárek jsou podle průzkumů bývalý premiér Alain Juppé nebo exprezident Nicolas Sarkozy
Bývalý premiér Francois Fillon začíná díky úspěchu v televizních debatách dotahovat dosavadní favority primárek strany Republikány. Stále sice vede expremiér Alain Juppé, který by podle průzkumu ve druhém kole porazil v primárkách bývalého prezidenta Nicholase Sarkozyho. V duelu s Fillonem by ale podle současných odhadů prohrál.
Uprchlíků se nejvíc bojí tam, kde žádní nejsou. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká Ralf Fücks, ředitel Nadace Heinrich-Böll-Stiftung, který minulý týden patřil k hostům pražské konference Forum 2000. Německo se podle něj dlouho zdálo být ostrovem stability a klidu, ale už to neplatí. "Samozřejmě má kapacitu a zdroje, aby příchod velkého počtu uprchlíků zvládlo. Klíčové bude jejich uplatnění na pracovním trhu," vysvětluje Fücks.
Francouzský premiér Manuel Valls by se mohl v jarních volbách ucházet o prezidentské křeslo, pokud se současný prezident Francois Hollande rozhodne nebojovat o další pětiletý mandát. Podle francouzských médií i předsedy Socialistické strany Jeana-Christopha Cambadélise se Valls jeví jako nejlepší možný náhradník za vládní socialisty. Prezidentské primárky proběhnou v lednu, o kandidátovi Socialistické strany rozhodnou stoupenci socialistů, radikální levice a Zelených.
Francouzská média spekulují, že do oblasti vjedou první bagry už příští pondělí. Kritici namítají, že prozatím je stále nevyjasněný osud asi 1300 dětí a mladistvých do 18 let bez doprovodu rodičů a příbuzných. Francie ještě vede rozhovory s Velkou Británií, která se zavázala přijmout zatím nejasný počet dětí a mladých.
Francouzská krajně pravicová Národní fronta vedená Marine Le Penovou chce v české sněmovně zahájit zahraniční část kampaně před volbami ve Francii. Předseda sněmovny Jan Hamáček (ČSSD) je ale proti, organizátoři podle něj zatajili, že jde o politický mítink, a mluvili jen o setkání s občany. Hamáček předpokládá, že dolní komora zářijovou akci zruší, napsal ve středu týdeník Respekt.
"Vypíši referendum o tom, zda Francie patří do Evropské unie. Ano, je možné věci změnit. Podívejte se na Brity, zvolili si svůj osud, zvolili nezávislost," prohlásila vůdkyně krajní pravice.
Francouzi vyberou příští rok v květnu nového prezidenta. Strach z terorismu a islamismu může vést k tomu, že se rozhodne mezi Marine Le Penovou a Nicolasem Sarkozym. Ten některými výroky zjevně cílí na voliče Le Penové.
Odchod Velké Británie z Unie může být začátkem potřebného restartu a regenerace evropského společenství. "Vůbec ale nepochybuji o tom, že Brexit hraje do karet ruskému prezidentu Putinovi, protože jde o oslabení Unie i její integrace. Nic lepšího si Kreml ani nemohl přát. Pokud v Evropě Brexit nemá vítěze, tak ho má v podobě putinovského Ruska," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz profesor Martin Kovář z Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Kovář se věnuje moderním dějinám Velké Británie a jejího impéria, dějinám Evropy ve 20. století, ale i evropské integraci a transatlantickým vztahům.
