legionáři

Jiří Werich Petrášek a jeho podoba s otcem, Janem Werichem

Werich měl desítky hostů denně, říká jeho hospodyně. Anticharta ho zasáhla

Eva Tůmová patří k posledním žijícím pamětnicím domácnosti Jana Wericha. Byla mu hospodyní, kuchařkou i chůvou jeho vnučky Fanči. Jak vzpomíná, vařit u Werichů znamenalo obsloužit desítky hostů, kteří denně do jeho vily přicházeli. Ve své právě vycházející knize A taky jsem vařila u Werichů... nevypráví jen o zážitcích s Werichem, ale také o strastiplném dětství a tatínkovi, známém legionáři Karlu Střelkovi. Za vznikem knihy stojí i Werichův nemanželský syn Jiří Werich Petrášek.

Fotogalerie / Legionáři v Rusku a výprava po jejich stopách / Jan Gazdík / 2018

Nenávidění i respektovaní. Hroby československých legionářů v Rusku budí silné vášně

Rusko se ani po sto letech nedokáže shodnout v názoru na československé legionáře. Zatímco jedni je na smrt nenávidí, druzí je přinejmenším respektují. Rusové stále tápou v tom, na jakou historii chtějí navázat: zda na carskou, anebo na bolševickou z let občanské války a Sovětského svazu. Při týdenním putování Uralem a Povolžím je možné narazit na oba protipóly.

Foto: Křížem krážem Ruskem. Tady před sto lety legionáři bojovali za Československo

Ruská místa, kde před sto lety bojovali a umírali za republiku čs. legionáři (a po jejím vzniku 28. října 1918 ještě pak další dva roky), navštívila dosud nejreprezentativnější česká sestava: potomci legionářů, členové obce legionářské či náměstkyně ministra obrany Alena Netolická s experty svého týmu. A byla to týdenní, místy velmi emotivní a napínavá, mise. "Existenci našeho státu bereme jako samozřejmost, jenomže když stojíte u hrobu třiceti legionářů kdesi na Urale, bez jejichž oběti bychom tu možná nebyli, tak se vás to obrovsky dotkne. Člověka to změní," svěřuje se Dagmar Martínková, předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně. Ve fotogalerii shrnujeme putování po stopách čs. legií v Rusku.

Běločech jako nepřítel. Rusové dodnes na legionáře nevzpomínají v dobrém

Běločech jako nepřítel. Rusové dodnes na legionáře nevzpomínají v dobrém

V roce 1918 sváděli českoslovenští legionáři rozhodující bitvy s ruskými bolševiky. Dodnes na ně Rusové nevzpomínají lichotivě a jsou neochotní jim stavět pomníky. Sledujte videoreportáž Tomáše Vlacha.

Obrazem: Po stopách československých legionářů v Rusku

Obrazem: Po stopách československých legionářů v Rusku

Před sto lety, v létě a na podzim 1918, sváděli českoslovenští legionáři rozhodující bitvy s ruskými bolševiky. I když na své východní "československé" frontě byli úspěšní, proti obrovské síle revoluce sovětů neměli šanci. Jejich angažmá zůstalo v Rusku dodnes v historické paměti. Většinou však ne zrovna v pozitivním světle.

Běločeši vyvolali občanskou válku, odmítají Rusové pomníky československých legionářů

Vzpomínková akce u příležitosti oslav 100. výročí bitvy u Zborova

Kyjev vede s Českem spor o text mohyly, vadí mu "slovanská země". Překrucování dějin, říká historik

Ukrajincům vadí jedno slovo na pamětní desce mohyly padlých československých legionářů v ukrajinském Zborovu. Píše se zde o "staré slovanské zemi", podle Kyjeva by však text z roku 1927 měl být přepsaný na "starou ukrajinskou zemi". Mohyla, ve které spočívají ostatky 173 legionářů z bitvy u Zborova z roku 1917, byla loni zrekonstruována českým ministerstvem obrany.

Hrdinství legionářů v Darney. Přísahali na Československo, na frontě čelili i smrticím plynům

U francouzského Darney se 30. června 1918 shromáždilo na 6000 legionářů, aby přísahali věrnost československému státu. Přečtěte si rozhovor s pravnukem tehdejšího legionářského kapitána.

Zeman se vrátil z Ruska. Poslední den položil věnec na hrob legionářů

Prezident Miloš Zeman se vrátil do České republiky z Ruska, kde strávil pět dní na státní návštěvě. V pátek v Jekatěrinburgu uctil památku československých legionářů a navštívil taky montážní halu.

Československé legionáře začínají konečně jinak vnímat a ctít i v ruské Samaře, postaví jim pomník

V ruské Samaře padla zřejmě poslední překážka, aby 117 československých legionářů, kteří v roce 1918 padli při osvobozování města obsazeného bolševiky, získalo konečně znovu důstojný pomník. Ten byl už před mnoha desetiletími, ještě za sovětské vlády, nenávratně zničen. Starosta Samary Oleg Fursov se v dopise z minulého týdne definitivně zavázal náměstkyni ministra obrany Aleně Netolické, že radnice zaplatí instalaci pomníku v centrálním parku města.

Rozsáhlá rekonstrukce bitvy u Zborova připomněla sté výročí

Foto: V Milovicích jako u Zborova. Velká rekonstrukce připomněla veřejnosti sté výročí známé bitvy

Po sto letech si v neděli v Milovicích na Nymbursku příznivci vojenské historie připomněli bitvu u Zborova, která se odehrála 1. až 2. července 1917 na území dnešní Ukrajiny. Proti sobě se postavily desítky účastníků v dobových uniformách a s historickými zbraněmi, bojovaly mezi sebou Československé legie a Rakousko-Uhersko spolu s Německým císařstvím. Rekonstrukci bitvy přihlíželo několik stovek lidí.

ČESKOSLOVENŠTÍ LEGIONÁŘI. Lukáš a Jiří Langmajerovi.

Obrazem: Langmajerovi, Lábusovi i Krausovi. Známí filmoví bratři v kalendáři ztvárnili legionáře

Legionáři se oslovovali "bratře" a mysleli to vážně. Když mezi sebou chtěli někoho potrestat, přestali mu "bratře" říkat. Právě z bratrství vznikl i současný nápad na nový kalendář, připomínající čs. legie. Na dvanácti fotografiích je třicet opravdových bratrů. Jde o známé umělce, kteří bez nároku na honorář podpořili pokus připomenout sto let starou historii. Každá z fotografií vypráví jeden z příběhů, kterými čs. legionáři ve skutečnosti prošli. Každý z těchto příběhů by mohl vydat na samostatný film. Československé legie bojovaly ve třech zemích: Francii, Itálii a Rusku. Tvořili je dobrovolníci, kteří toužili po vzniku samostatného Československa.

Hraný velkofilm o čs. legionářích dokončíme. Navzdory finančním problémům, slibuje režisér Nikolaev

Scény z filmu o čs. legionářích "Opravdoví bratři" se měly natáčet na den přesně od stého výročí bitvy u ukrajinského Zborova, která se odehrála 2. července 1917. Podle režiséra snímku Petra Nikolaeva to ale kvůli finančním problémům nevyšlo. O připravovaném snímku i o svém osobním vztahu k legionářům mluvil režisér Nikolaev s reportérem Aktuálně.cz Janem Gazdíkem během nedávného letu armádního speciálu na připomínku zborovské bitvy na západní Ukrajině.

"Každý národ potřebuje své hrdiny". Češi i Slováci si připomněli legionáře z bitvy u Zborova

Sto let od známé bitvy od Zborova, kde vítězství československých legionářů na straně ruských vojáků nad rakousko-německými jednotkami napomohlo vzniku samostatného státu, si v neděli připomněli čeští i slovenští politici, potomci legionářů, krajané, zástupci místních úřadů i místní veřejnost. Sešli se u nově zrekonstruované Bratrské mohyly na okraji někdejšího bojiště na západě Ukrajiny.

Národní památník na Vítkově - uložení poselství do legionářské pamětní schránky, která bude převezena do Zborova

Foto: Stát vzdává hold československým legionářům. Na Ukrajinu pošle schránku s poselstvím i zeminou

V Národním památníku na Vítkově v Praze dnes zástupci prezidenta, vlády a dalších institucí a spolků předali svá poselství vzdávající hold československým legionářům z 1. světové války. Stalo se tak v rámci oslav 100. výročí vítězství československých legionářů v bitvě u Zborova, která významně přispěla ke vzniku československého státu. Ocelová schránka bude následně převezena na místo bitvy a umístěna za obnovenou pamětní desku na mohyle, čnící nad hroby padlých legionářů.

Ruský pokus o demokracii neměl před sto lety šanci. Zklamal i československé legionáře

Rusko si připomíná sto let od svržení cara Mikuláše II. Takzvaná únorová revoluce proběhla podle gregoriánského kalendáře, používaného v Evropě až v březnu. Demokratická revolta proti autoritářskému carovi netrvala dlouho a na konci roku 1917 otevřela cestu k moci ruským bolševikům. Podle historika a spisovatele Dalibora Váchy měl krátký ruský pokus o demokracii velký význam i pro mnohatisícové legie Čechoslováků v Rusku. "A pro nás Čechy má vlastně ten význam dodnes," dodává Vácha.

Památník bitvy u Zborova v roce 1917 a dnes.

Češi hledali zedníky, kteří opraví mohylu u Zborova. Všichni jsou u vás, vzkázali jim Ukrajinci

V chátrající mohyle u ukrajinského Zborova je pochováno 195 československých legionářů. Padli zde 2. července 1917 - ve svém prvním bojovém vystoupení proti početnějším a lépe vyzbrojeným rakousko-uherským jednotkám. Československo by o rok později nevzniklo nebýt statečnosti legionářů, jejich vlastenectví a snů o svobodě. Už teď se proto na ministerstvu obrany řeší, jak k nadcházejícímu 100. výročí vítězství čs. střelecké brigády u Zborova opravit omšelý památník. Jasné je jedno: snadné to nebude.

Češi si vyjeli na Sibiř připomenout osud generála Vojcechovského, který velel legionářům v Rusku

Dvojice Čechů, Gabriela Havlůjová a Radim Chrást, odcestovala na vlastní náklady do jižní Sibiře, aby uctila památku padlého hrdiny generála Vojcechovského, který před 65 lety zemřel v ruském gulagu, potom, co ho českoslovenští státníci po 2. světové válce vydali Sovětům. Pamětní deska bude odhalena v letních měsících na hřbitově v sibiřském Oserlagu, kde je Vojcechovský pohřben. Druhá pamětní deska se bude odhalovat 12. května na budově v Konviktské ulici v Praze, odkud byl generál v květnu roku 1945 odvlečen.

Český národ neumí být hrdý. Filmem o legionářích to chci změnit, říká režisér Nikolaev

Českoslovenští legionáři v roce 1918 ovládli Transsibiřskou magistrálu. Jejich hrdinství tehdy obdivoval celý svět, psaly o něm přední americké listy. V Česku bylo desítky let opomíjeno, patřičného filmového zpracování se mu dostane až nyní, zásluhou režiséra Petra Nikolaeva a producenta Jiřího Pruši. "Cítíme to jako velký dluh těm hochům, kteří pokládali životy a na něž se zapomnělo," říká režisér Nikolaev. "Nemáme v národní mentalitě, abychom cítili hrdost. Pokud tento film někoho nezvedne, tak pak už nevím," dodává producent Pruša k filmu s pracovním názvem Opravdoví bratři.

Vzpomínka na hrdinu od Sokolova: Lidí typu Alexandra Beera je jako šafránu, říká historik

Alexandr Beer, hrdina bojů od Sokolova, Kyjeva, Dukelského průsmyku či Ostravy, zemřel v poslední den roku 2015 v osmadevadesáti letech. Při vzpomínkách jeho přátel zaznívá nejčastěji: "Saša Beer? Statečný Žid." Válečný veterán celým svým životem, zejména však v letech nacistické hrůzovlády, vyvracel absurdní předsudek, že Židé šli do plynových komor bez odporu jako ovce na porážku.