Je to tady znovu. Po nezvládnutém náporu silného ročníku 2008 na mateřské školy a pak na ty základní se mladí dožadují vzdělání před branami škol středních. Právem. Česká politická reprezentace je ale demografickou situací překvapena. Jako vždy. Přestože se nynější stav dal snadno předvídat.
Podle bývalé guvernérky Jižní Karolíny patří americký exprezident do starého železa. Sama se teď proti němu rozhodla kandidovat v primárkách. Začíná tak hra o budoucnost celé strany. Ať už nakonec dopadne jakkoli, bude nepochybně napínavá a extrémně důležitá.
Už potřetí se v krátké době chystá opakování milostivého léta. Tentokrát umožní odpis starých nedoplatků na daních a pojistném. Budiž, řadě lidí to pomůže z těžko řešitelných situací. Mnohem důležitější je ale nastavit nová pravidla pro oddlužení. A o ta se ještě podle všeho strhne lítý boj.
Vratislav Vajnar se stane prvním vysoce postaveným komunistou, který se bude zodpovídat ze zabíjení u železné opony. A nejspíš i posledním. Bohužel.
Hotovo. Evropský parlament schválil dohodu, podlé níž už za 12 let v podstatě nebude možné vyrábět v unii osobní auta poháněná benzinem či naftou. Pro autobusy to pak začne platit ještě dříve - už od roku 2030. A na minimum mají postupně doklesat i emise těžkých nákladních automobilů. Konečně.
Mnohaměsíční drsná vyjednávání v české metropoli - a spousta koalic v dalších velkých městech - ukazují, že na obecní úrovni žádné speciální pouto mezi pětikoalicí neexistuje.
Kreml je zhrozen tím, co Česko v posledních měsících a letech dělá. Bral nás jako Ukrajince nebo Bělorusy, jako tenčí větve velkého slovanského dubiska, které se nakonec Moskvě vždycky ve všem podřídí.
Současná koalice v německé metropoli sice ideově vyhovuje většině jejích obyvatel, ale v praktické rovině podává tak katastrofální výkon, že donutila desítky tisíc lidí ze zoufalství volit i proti jejich politickému přesvědčení.
Petru Pavlovi dalo hlas 3 359 151 lidí, obří masa. Nebyl kandidátem žádné strany ani koalice, ucházel se o úřad občanskou cestou. A podle toho se taky chová.
Po deseti letech populismu se opět vracíme k postupnému zvedání věkové hranice pro odchod do důchodu. Její neustálé posouvání ale nemůže samo o sobě zdejší penzijní systém zachránit.
Byl by omyl myslet si, že odvahu dnes nepotřebujeme, že není klíčovou hodnotou. Odvážní lidé bojují s rakovinou, přemáhají vlastní závislosti, neskrývají svoji orientaci, bojují za práva druhých, utlačovaných, ponižovaných.
Agrese proti Ukrajině je zločinem, který olympijské hnutí nemůže přejít - dokud vedou útočnou válku, nemají Rusové na hrách co dělat. I sport má své politické souvislosti. To jen funkcionáři, kteří z nich jindy tak výhodně žijí, se nyní pokoušejí předstírat, že neexistují.
Turecko po zemětřesení čekají ještě další silné záchvěvy. Tentokrát ekonomické a politické. I když nebudou tak tragické jako ty geologické, zásadně ovlivní jeho další směřování.
Zahraniční politika Bílého domu se stále více stává rukojmím vnitroamerických bitev a ostrého politického rozštěpení. Pro Kyjev to není dobrá zpráva. Ve své snaze o návrat do nejvyššího úřadu se Donald Trump začíná pasovat do role "holubice" v obklíčení "jestřábů".
Bizarní aféra se vstupem čínského létajícího objektu do vzdušného prostoru Spojených států amerických připomíná polozapomenuté peripetie studené války.
Předseda hnutí si dá oddych během osmnáctiměsíční volební přestávky. A v roce 2024 ho tu máme zpět v plné síle.
Není pochyb, že korespondenčního hlasování se jednou dočkáme. Ale bylo by tuze špatné, kdyby tuto nevyhnutelnost půlka národa vnímala jako vrátka k falšování volebních výsledků.
Německé hlavní město podnikne v neděli druhý pokus o volbu svých zastupitelů. A stejně jako předloni si u toho i tentokrát samo hází klacky pod nohy. Protože se hraje především o řešení obří bytové krize, zajímá celá věc i ty, kteří jinak dění u sousedů příliš nesledují.
Pokud 70 procent lidí hlasuje v prezidentské volbě pro kariérní komunisty, zjevně už otázku minulosti nepovažujeme za nijak zásadní. Bohužel to ale neznamená, že se nám na ni podařilo najít odpověď.
Zemřel muž, který vtiskl charakter pozdnímu československému komunismu. Jihočeský rodák Lubomír Štrougal se už před rokem 1968 sblížil se zastáncem tvrdé linie Gustávem Husákem. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy se přiklonil k jeho prosovětskému postoji a v letech 1970 až 1988 byl premiérem. Dlouholetý člen komunistických vlád byl po pádu režimu souzen za zneužití pravomocí.
