Když David Fray před čtyřmi roky poprvé navštívil Klavírní festival Rudolfa Firkušného, mělo to rodinný nádech. Letos čtyřicetiletý Francouz trávil dětství u babičky ve Zlíně, tehdy ještě Gottwaldově. Dodnes tam má příbuzné, kteří si ho proto přijeli poslechnout na festival. Z jihu Francie zase dorazila Frayova matka.
Za koncertní křídlo v pražském Anežském klášteře usedne v pondělí 4. října Miroslav Sekera. Uznávaný interpret na nástroj C. Bechstein D 282 přednese díla svých oblíbených skladatelů Ference Liszta, Wolfganga Amadea Mozarta, Fryderyka Chopina a Josepha Haydna. Zahájí tak další cyklus klavírních recitálů Hybatelé rezonance.
Za cenu od několika stokorun měsíčně si lze půjčit domů piano od Českého hudebního fondu. Služba je určena těm, pro něž by jednorázový nákup nástroje byl příliš drahý, například pro rodiče začínajících hráčů, kde není jisté, zda u klavíru vydrží.
Má-li nějaký současný pianista potenciál vyrovnat se Garricku Ohlssonovi co do oblíbenosti u českého publika, je to Boris Giltburg.
Konstantin Lifschitz je pozoruhodný klavírista. Narodil se v Charkově roku 1976. Vystudoval moskevský institut pro nadané děti a po převratu začal koncertovat na Západě. Nikdy se neúčastnil žádné soutěže, přesto získal pozornost kritiky a publika, zejména interpretacemi J. S. Bacha a starší hudby, kterou má rád stejně jako tu současnou.
Klavírista na letišti v americké Atlantě zaujal svou hudbou i životním příběhem jednoho cestujícího, který mu přes internet založil konto, kam mu lidé z celé Ameriky poslali "dýško" ve výši 60 tisíc dolarů (v přepočtu zhruba milion a 300 tisíc korun).
Vítězem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oboru klavír se stal I Tong-ha z Jižní Koreje. Už dříve ve finále oboru smyčcové kvarteto uspěl korejský Arete String Quartet.
Finálová kola Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, která se konají zároveň se zahájením přehlídky, jsou napínavá pro publikum i účastníky. Mladým hudebníkům – do věku 30 let, ale hlásí se i mnohem mladší – jde o hodně: titul laureáta může jejich kariéru posunout ne snad rychlostí katapultu, ale přece jen podstatně.
Ondřej Gregor Brzobohatý věří, že humor léčí. V době pandemie vymyslel deskovou hru Covid-19: Jsme v tom spolu, ksakru!, která má zahnat beznaděj z vleklé krize. Vedle toho dopsal knihu o lásce k hudbě a začíná skládat symfonii. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, proč se navzdory tátovu přání nestal houslistou, proč své herectví považuje za fušeřinu a proč ve filmu někdy nejlíp hraje ticho.
Jedenáctiletá Nora Lubbadová je mimořádně nadaná klavíristka z pražských Vršovic. Vyhrává mezinárodní klavírní soutěže, získává na nich mimořádné ceny za interpretaci. Od klavíru ji rodiče musí vyhánět, když už hraje moc dlouho, občas ji vyženou i sousedi nespokojenými údery do topení. "Hrát na klavír pro mě znamená stejnou potřebu jako třeba jíst a dýchat," líčí nadšeně.
Osobní lékařka Alexeje Navalného se nenechala vyvést z klidu a po dobu razie ruské policie v jejím bytě hrála na klavír. Policistka četla Anastasii Vasiljevové nařízení, ta jí mezitím zahrála část skladby Ludwiga van Beethovena Pro Elišku.
Hvězdný americký klavírista Keith Jarrett po dvou prodělaných mozkových mrtvicích možná už nikdy nevystoupí na veřejnosti. V rozhovoru s deníkem The New York Times přiznal, že má částečně ochrnutou levou polovinu těla a potíže mu činí i chůze o holi.
Celovečerní recitál z klavírního díla Antonína Dvořáka nabídl jemu věnovaný festival. Řeklo by se, že na nejhranějším a nejproslulejším českém skladateli není moc co objevovat. Ale Dvořákova Praha každý rok vykutá nějakou raritu, jako vloni první verzi opery Král a uhlíř, nebo skladatelovu tvorbu a dílo nasvítí z nového úhlu.
Co se klavíristů týče, příští ročník festivalu Pražské jaro bude přímo exkluzivní: Američané Murray Perahia a Garrick Ohlsson, Nor Leif Ove Andsnes i Maďar András Schiff jsou jména, kvůli nimž se vyplatilo nezaspat zahájení prodeje vstupenek. V případě pětašedesátiletého Schiffa tím spíš, že se stane rezidenčním umělcem festivalu.
Osmačtyřicetiletý moskevský rodák Jevgenij Kissin je umělec s aurou génia. Jeho hra uchvacuje až nelidskou dokonalostí. Fenomenálnímu umělci, intelektuálovi, v poslední době také skladateli a básníkovi jsou běžné praktické záležitosti možná poněkud vzdálené, o to více jej však tíží geopolitická situace.
Hovoří tiše, s formulacemi si dává načas a z jeho vystupování čiší skromnost. Jeho cíle jsou však ty nejvyšší a ve všem, co dělá, jde do hloubky. Jan Bartoš platí za výjimečného pianistu a nepřehlédnutelný je jako organizátor.
Už je to 27 let, co v Praze naposledy účinkoval Marc-André Hamelin. Město se za tu dobu změnilo k nepoznání a teď se snad změní i to, co si s ním kanadský klavírista spojuje.
Rozum a cit nemohou být v opozici natrvalo, napadá člověka při poslechu nového alba pianisty Jana Bartoše. Vydal ho Supraphon a jedná se o reprezentativní výběr nejlepších skladeb Leoše Janáčka pro klavír, uzavřený dvěma kuriozitami. Specialitou Bartošovy nahrávky není jen výběr kompozic, ale především to, jak s nimi pracuje.
Co rozlítilo bývalého trenéra fotbalové Sparty Andreu Stramaccioniho a jak se Srb Novak Djokovič učí na klavír? To se dozvíte v novém dílu Sportovního Sociálu.
Zuzana Ceralová Petrofová stojí v čele společnosti Petrof, která je předním výrobcem klavírů. Navázala na více než 150letou tradici svých předků a dokázala firmu posunout na světovou špičku v oboru. V anketě Hospodářských novin TOP Ženy Česka získala druhé místo mezi podnikatelkami. Ocenění z ankety doplní celou řadu dalších cen, které Zuzana Ceralová Petrofová za svou práci a manažerské schopnosti dostala. "Ale nevidím za nimi jen svoji práci, ale i všech ostatních, rodiny, našich zaměstnanců, odběratelů, zákazníků," říká podnikatelka.
