Lotyšský parlament o rok odložil debatu a nové hlasování o odstoupení od Istanbulské úmluvy, která má chránit ženy před násilím. Informovala o tom ve středu lotyšská média. Minulý čtvrtek lotyšský parlament - jako první v Evropské unii - odhlasoval odstoupení od úmluvy. Prezident Edgars Rinkévičs ale příslušný zákon nepodepsal a vrátil jej poslancům zpět se žádostí, aby své rozhodnutí přezkoumali.
Lotyšský parlament ve čtvrtek večer po celodenní debatě rozhodl o odstoupení od takzvané Istanbulské úmluvy. Pobaltská země ji ratifikovala teprve loni. Smlouvu dosud ratifikovalo 37 zemí, podepsalo ji 45 států včetně ČR, která ji ale neratifikovala. Lotyšsko je první členskou zemí EU, která od ní odstoupila, předcházela tomu bouřlivá debata a protesty. Pro odstoupení hlasovalo 56 ze 100 poslanců.
Tisíce lidí ve středu večer u sídla parlamentu v lotyšském hlavním městě Rize protestovaly proti možnému odstoupení od Istanbulské úmluvy Rady Evropy, jejímž cílem je prevence a potírání domácího násilí a násilí proti ženám. Policie odhadla počet demonstrantů a demonstrantek na pět tisíc.
Skupina senátorů žádá poslance, aby napravili to, čemu oni nezabránili. Ani sedm let po českém podpisu Istanbulské úmluvy ji Senát neratifikoval. Ženám, které zažily psychické či fyzické týrání, tak v jejím rámci například neumožní dostupnější psychologickou pomoc nebo bezpečnější azylové domy.
"Inklinace k násilí je v určitých vrstvách větší. Není to dané tím, že je někdo muž," říká senátor Zdeněk Hraba k tomu, že domácí a sexuální násilí podle něj není motivované pohlavím. On a dalších 27 senátorů nepodpořilo přijetí Istanbulské úmluvy, která by mohla obětem takových činů pomoci. Především proto, že dle jeho slov zneužívá pojem "gender". Jak? A jsou jiné cesty, jak oběti chránit?
Debatu o Istanbulské úmluvě ovládlo slovo gender, strach z reality, ze světa, ve kterém žijeme. Ani nová úprava důchodů se s budoucností nijak neobtěžuje. Dopředu se nepohybujeme.
Je Istanbulská úmluva o rovnosti, násilí, migraci, nebo konci tradiční rodiny? Průzkumy ukazují, že většina lidí v tom tápe, a podle toho také vypadá veřejná i politická debata. V nové dokumentární inscenaci nazvané jednoduše Istanbulská úmluva ji zachytila režisérka Barbara Herz. “To, co se odehrává ve veřejném prostoru, je divadlo par excellence. Stačí tomu dát jen rámec,” říká.
Po konci úspěšného předsednictví začala pro Česko v unii etapa, kdy jsme dostali nálepku konstruktivní země a nejnormálnější části Visegrádu. Teď se vracíme zpátky.
Systém pomoci obětem násilí se v Česku dlouhodobě nedaří nastavit. Chybí potřebné služby i prevence. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková je přesvědčena o tom, že by k systémovému řešení přispěla takzvaná Istanbulská úmluva proti násilí na ženách a domácímu násilí.
Co je na Istanbulské úmluvě špatně? “Třeba to, že o ní mluvíme takhle strašně dlouho a rozviřuje veškeré vody veřejného mínění. Její preambule obsahuje zbytečně ideologické termíny. Třeba slovo gender, to v právním řádu nemáme a takhle se tam dostane,” tvrdí ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Proč je to špatně? A jak se staví k manželství pro všechny a co říká na kritiku Pirátů?
Členské státy Evropské unie ve čtvrtek schválily připojení bloku k Istanbulské úmluvě proti domácímu a sexuálnímu násilí. Drtivá většina zemí unie tento krok podpořila. Proti se postavily čtyři státy. Konkrétně Maďarsko, Polsko, Slovensko a Bulharsko. Česko, které patří k menšině zemí EU, jež dokument zatím neratifikovaly, si na jednání zachovalo neutrální pozici - zdrželo se hlasování.
Zaťatá menšina zuby nehty brání přijetí úmluvy, která by stát zavázala, aby mnohem víc pomáhal všem obětem sexualizovaného a domácího násilí. Přitom zhruba 40 procent populace má u nás s tímto typem zla zkušenost.
Pokračující spor mezi stranami vládní koalice o tom, jak má Česko naložit s Istanbulskou úmluvou proti násilí na ženách, vstupuje do další fáze. Vláda ve středu rozhodla, že debatě o přijetí istanbulské smlouvy na úrovni EU se Česko zdrží. O národním přístupu bude kabinet teprve jednat.
Na mladou generaci zapomněl Babiš při covidu, zapomíná se na ni při změně klimatu, nedbá se na ni, když není přijata Istanbulská úmluva, není nově definováno znásilnění, a tak můžeme pokračovat dál a dál.
Výraznou většinou 472 proti 62 hlasům posvětili europoslanci ve středu přistoupení Evropské unie k úmluvě o potírání domácího a sexuálně motivovaného násilí. Švédové coby nynější předsedové EU tak mohou celý proces dokončit a dát v červnu hlasovat o "Istanbulu" mezi členskými státy, což je i jejich ambice.
"Klukům se radí, že když holka říká 'ne', tak pokračuj, přitlač a holkám zase: nevyváděj, buď hodná a hlavně nedělej scény," říká lektorka moderní sebeobrany Jasmína Houdek o velikonoční tradici šlehání pomlázkou. Podle ní je zvyk v pořádku, pokud se na něm všechny strany shodnou. Jak ho ale odmítnout? A jak se mají ženy bránit v dalších situacích, kdy se necítí bezpečně?
Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (známá jako Istanbulská úmluva) má za sebou důležité jednání, které může ovlivnit její přijetí v Česku. Podle zjištění Aktuálně.cz se jí zabývala Legislativní rada vlády. Jde o klíčový poradní orgán kabinetu v právních otázkách a přípravě zákonů. Podle rady je úmluva v souladu s českou ústavou.
