Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos nabídne retrospektivu režisérů Víta Klusáka s Filipem Remundou a jejich producentské společnosti Hypermarket Film. Promítne i dokument Český sen, jenž měl premiéru před 20 lety. Pořadatelé jej označují za přelomový.
Všechno se v životě děje jenom několikrát a smrt je dávno na cestě. "Kolikrát se ještě budeš dívat na východ úplňku? Možná dvacetkrát. A přesto se to všechno zdá nevyčerpatelné," přemýšlel hrdina románu Pod ochranou nebe spisovatele Paula Bowlese. "Nedávno jsem oslavil sedmdesátiny. Kolikrát se ještě budu dívat na východ úplňku?" parafrázoval oscarový hudebník Rjúiči Sakamoto.
Ohromil publikum na Berlinale. Nyní dokument nazvaný Ještě nejsem, kým chci být také na karlovarském festivalu dokazuje, že nejen česká animace dovede být světovým vývozním artiklem. Režisérka Klára Tasovská strávila dva roky nad sbírkou fotografií Libuše Jarcovjákové. Svůj film poskládala pouze z nich. A dokázala, že obraz na plátně se nemusí pohybovat, aby uměl silně emočně pohnout s publikem.
Je to film o skupině Tata Bojs, nikoliv film skupiny Tata Bojs. Může se stát, že se jí nebude líbit, prohlásil režisér Marek Najbrt tuto středu na karlovarském festivalu. Držitel čtyř Českých lvů sem přivezl nový celovečerní dokument nazvaný Tata_bojs.doc.
Prezident Petr Pavel na karlovarském festivalu ocenil film Real ukrajinského režiséra Oleha Sencova, který se odehrává přímo v zákopech. Podle hlavy státu je důležité mít tak autentické obrázky z ukrajinské války, protože mohou lidem zprostředkovat víc než deset televizních reportáží nebo celá kniha, řekl Pavel po setkání s tvůrcem.
Celý život pracují, pečují o děti a blízké, ale v penzi se stejně potýkají s chudobou. Hrdinkami televizního dokumentu režisérky Evy Lammelové jsou matka na rodičovské a seniorka. Jejich příběhy představují dvě etapy ženského života, které bývají velmi náročné. Ne náhodou film nese název Proč jsme tak naštvané. Inspirovala ho stejnojmenná kniha odborářky Šárky Homfray, která v něm účinkuje.
Petr Janda je přesvědčený, že rocker by na pódiu neměl dát znát emoce, ani když pocítí dojetí. Před dokumentaristkou Olgou Malířovou Špátovou však tvrdou slupku odhazuje a dovoluje si smutek, stud i soucit. "Žádné téma pro něj nebylo tabu," oceňuje filmařka. Její portrét zakladatele Olympicu nazvaný Django začala kina promítat tento čtvrtek, v den zpěvákových 82. narozenin.
Natočit film, jehož hrdinkou bude věznice, se může jevit jako zvláštní nápad; však také historie té uherskohradišťské zvláštní byla. Původem z 19. století, sloužila svému účelu do roku 1960. Později v ní sídlily mírumilovnější instituce, třeba školní jídelna a družina. Po roce 1989 objekt chátral, až se zdálo, že bude zbourán.
Rodiče, dvě malé děti a 80letá babička nastupují před setměním do auta, které míří k deštnému pralesu. Cesta, již se chystají pod vedením převaděče podniknout, je dostane dál od jejich rodné KLDR a blíž k bezpečí. Co všechno útěk ze Severní Koreje obnáší, zachytila poprvé v historii na video sama prchající rodina.
Na podzim 1969 se mladý student německé výtvarné akademie vyfotil, jak osaměle hajluje před evropskými památkami. Někdy v holínkách a jezdeckých kalhotách, jindy zpustlý jako hippie zdvihal pravici před římským Koloseem, sochami francouzských králů či na úpatí vesuvského kráteru.
Vítězem letošního ročníku festivalu o lidských právech Jeden svět se stal film Život je skvělý palestinského režiséra Mohameda Jabalyho o životě v norském exilu. Cenu poroty za režii obdržela Kumjana Novakova se snímkem Když rozum mlčel. V hlasování diváků zvítězil dokument Moje nová tvář režisérky Jarmily Štukové.
Jakutský šaman Alexander Gabyšev se v roce 2019 vydal na osm tisíc kilometrů dlouhou cestu z východního Ruska do Moskvy, aby vyhnal tamního prezidenta Vladimira Putina. Nařídil mu to prý Bůh, podle kterého Putin není člověk, ale démon. K šamanovi se cestou přidávali další Rusové a Gabyšev se stal místní celebritou. Na festivalu Jeden svět bude od příštího týdne k vidění film mapující jeho příběh.
Petr Jančárek natáčel Václava Havla poslední tři roky jeho života. Zachytil ho, jak pobíhá v županu po hotelové chodbě, když si chce dát přes nesouhlas manželky další pivo, ale i v nemocnici po mozkové příhodě. "Chtěli jsme ho ukázat v nečekané poloze. Natáčel jsem za obří důvěry a respektu," říká režisér filmu Tady Havel, slyšíte mě?, který jde v dubnu do kin.
V Barbielandu režisérky Grety Gerwig vládnou ženy a muži existují pouze v jejich stínu. Utopická idea z loňského filmu zdaleka nebyla první. Už před více než 100 lety s podobnou vizí přišla bengálská myslitelka Rokeja Hosen. Teď její Zemi žen oživila španělská animátorka Isabel Herguera. Snímek nazvaný Sultánčin sen uvede festival Jeden svět, který začíná příští středu 20. března.
Ještě nedávno pojem bodyshaming neznala. Když si o něm ale začala číst, bylo jí jasné, o co jde - urážky kvůli vzhledu si sama vyslechla. Filmařka Dagmar Smržová natočila první český dokument na toto téma. Vypráví několik silných příběhů o poruchách příjmu potravy, závislosti na cvičení i narušeném sebevědomí. Snímek Tělo v mé hlavě uvede festival Jeden svět, který začíná příští týden.
Festival Jeden svět, který se věnuje lidským právům, letos kromě dokumentárních filmů poprvé zařadí do programu hranou tvorbu. K vidění budou i snímky ve virtuální realitě. Jedním z vrcholů ročníku má být dokument Moje nová tvář o ženě, kterou napadl bývalý přítel a poleptal jí obličej kyselinou.
Je to, jako kdybyste se dívali přímo do pekla, zhodnotil na Facebooku jeden z diváků snímek 20 dní v Mariupolu. Je to strašný film, plný bolesti, strachu a utrpení. Devadesát minut hrůzy a také hněvu vůči těm, kteří k ruské agresi proti Ukrajině dali rozkaz.
Dokumentaristka Helena Třeštíková ve středu převzala francouzský Řád umění a literatury. Předal jí ho nový velvyslanec Stéphane Crouzat, který je ve funkci od pondělí. Vyznamenání bývá udělováno osobnostem, jež přispěly k šíření umění a literatury ve Francii i ve světě.
Vřelého přijetí se na filmovém festivalu Berlinale dočkal nový český dokument o fotografce Libuši Jarcovjákové nazvaný Ještě nejsem, kým chci být. Jeho režisérka Klára Tasovská má radost, že se líbil. Příznivě vyznívají i první recenze. Pořadatelé snímek zařadili do sekce Panorama, kde se uchází o cenu publika. Zda jej obecenstvo vybere, si autorka netroufá odhadnout.
Americká písničkářka Patti Smith svým nezaměnitelným hlasem předčítá francouzskou poezii, zatímco na plátně divák skoro jako v počítačové hře sleduje ukrajinského vojáka, jak z pohledu první osoby přechází pole. Je brzy ráno a spolu s kouřem z trávy stoupá ranní pára.
