Fotograf Michal Novotný strávil během roku 2021 pět měsíců na cestách po světě - navzdory pandemii. "V panické hrůze, že zase zavřou hranice, jsem vyrážel fotografovat, kdykoliv to bylo možné," říká. V komentovaném výběru jeho nejlepších snímků se můžete podívat třeba do Pákistánu a Egypta nebo na honosné svatby v rumunském regionu Tara Orasulu.
Po útoku jsem propadla depresím a úzkostem. Nenahlásila jsem to, protože jsem se bála střetu s institucemi a přišlo mi, že můj boj je vnitřně prohraný, říká Dominika, která v zveřejnila svůj příběh v novém dokumentu Znásilnění pod kůží. Obrázek o obětech je zkreslený, dodává. Režisérka Kateřina Hrochová chce dokument dostat do škol. Musí se o tom mluvit, prohlašuje.
Už půldruhého roku zachycuje dokumentární fotograf Jan Jirkovský život sokolů v pražské Libni. "Různé sporty fotografuji už dlouho, ale Sokol je z mého pohledu naprosto výjimečný," říká muž, který byl za svou práci mimo jiné oceněn i na Czech Press Photo. Pojďte se s ním podívat mezi lidi, kteří mají "v srdci vlast a v pažích sílu".
Kamarádi ho varovali, že jakmile se mu narodí dítě, toulání po světě bude passé. S touhle představou se ale fotograf Milan Bureš nechtěl smířit, a tak letos v září s manželkou Emou a tehdy sedmiměsíčním synem Ottem vyrazil do Norska za polární kruh. Cestovali v obytňáku, za 30 dní urazili sedm tisíc kilometrů a vedle dechberoucích přírodních scenerií se zajímali taky o mentalitu místních obyvatel.
Policie začne prověřovat, zda podpis na listině ke svolání sněmovny, kterou ve čtvrtek ukázal její předseda Radek Vondráček (ANO), byl skutečně prezidenta Miloše Zemana. Informovaly o tom Seznam Zprávy. Jak by mohla policie dále postupovat, nastínil soudní znalec v oblasti ručního písma Aleš Čulík. Ideální by bylo za prezidentem zajít a provést zkoušku podpisů, zřejmě to ale nebude možné, míní.
České poutě často ztratily původní duchovní význam a zůstaly jen střelnice, kolotoče, piva v kelímku, cukrová vata a stánky s cetkami. U polských sousedů je tomu naopak. V polovině srpna se tam desetitisíce věřících vydávají na poutě, při kterých je důležitější modlitba na posvátném místě než jízda na kačerech.
Miloň Novotný patří ke hvězdám české humanistické fotografie. Na svých snímcích zaznamenal významné události, například pohřeb Jana Palacha nebo okupaci Československa v roce 1968, fotil také slavné osobnosti. Především však uměl zachytit kouzlo všedního dne, ať už na české vesnici nebo třeba v Londýně. Nyní jsou jeho snímky k vidění v pražské Leica Gallery.
Jak vypadá dnešní Velká Británie a co je vlastně anglické? Na tyto otázky se ve svém projektu Svědectví o individualitě pokouší odpovědět fotograf James Bannister. Zároveň řeší problémy identity a různorodosti v současné společnosti. Projekt vznikl díky grantu, za kterým stojí prestižní magazín British Journal of Photography a výrobce fotoaparátů Leica.
Dokumentární fotografie nemusí zachycovat jen utrpení, války a katastrofy. Ukazuje to i nová série fotografky Renee Osubuové, která zobrazuje běžný život v Londýně. Zaměřila se přitom na otce a jejich vztah s dětmi, a to v černošských komunitách britské metropole. Fotografie vznikly v rámci projektu Svědectví o každodennosti, který vyhlásil magazín British Journal of Photography.
Ústup pandemie a návrat do stavu, který alespoň trochu připomíná normální život, může mít různé podoby. Pro americké striptérky, které se začaly vracet do práce, nejsou první dny nijak veselé. "Do klubu přichází málo lidí, naše výdělky jsou zatím tak třetinové oproti těm před covidem," vypráví jedna z nich, která si říká Brittney. Jejich svět zachytila fotoreportérka agentury Reuters.
Jak se v době koronaviru žije zamilovaným nebo těm, kteří lásku hledají? Vypráví o tom kniha dokumentaristky Terezy Hronové. Autentické příběhy lidí, kteří se potýkají s koronavirovými omezeními, do knihy nafotografoval vítěz Czech Press Photo 2019 Lukáš Bíba. Ve fotogalerii se můžete podívat na jeho snímky.
Existuje sexuální násilí, znásilnění, hromadné znásilnění a pak tenhle zločin. Poté, co jsem si přečetl lékařské zprávy, jsem na měsíc upadl do deprese, líčí Richie Mehta, autor série Netflixu Delhi Crime o případu z Indie, za kterou získal cenu Emmy. Policistky, které případ vyšetřovaly, jsou hrdinky. Mužské myšlení naráží na hranice pochopení toho, co musí některé ženy každý den snášet, říká.
Nový seriál v rubrice Foto na Aktuálně.cz postupně představí kompletní série snímků, které byly nominovány na prestižní ocenění Czech Press Photo. První díl začíná hlavními zpravodajskými kategoriemi Aktualita a Reportáž. Kromě koronavirových fotografií porotu zaujal například soubor Lukáše Kaboně o střelbě v ostravské fakultní nemocnici nebo série popisující osudy arabských koní ve válce v Sýrii.
Fotograf Jan Jirkovský pracuje na reportáži o lidech, kteří se vracejí z vězení do běžného života. "Abych lépe pochopil, z jakého prostředí přicházejí, navštívil jsem i mužskou věznici v Kuřimi," říká. Jeho fotoreportáž nahlíží do cel, ukazuje trénink odsouzených na charitativní běh Yellow Ribbon Run i zkoušky kapely Wsedě (basa tvrdí muziku), se kterou si chodí zahrát i herec Petr Čtvrtníček.
Fotograf Karel Bucháček zachytil na unikátních snímcích, jak komunisté zdemolovali v 80. letech starou část pražské čtvrti Žižkov. Snímky pocházejí z téměř zapomenutého a nebývale rozsáhlého souboru negativů, který zachycuje nejrůznější podoby Prahy a odhadem je v něm přes 70 tisíc snímků.
Když bylo Lene Marii Fossenové deset let, rozhodla se, že přestane jíst. Strach ze světa, budoucnosti i dospělosti se proměnil v mentální anorexii, kterou měla 23 let. Přestože jí zmítala řada problémů, dokázala přes objektiv fotoaparátu pořídit neopakovatelné portréty. Její příběh zfilmoval norský fotograf Espen Wallin, který její odkaz nyní předává dál. Lene zemřela pár měsíců před premiérou.
Před třiceti lety se na Staroměstské náměstí v Praze vrátila expedice Tatra kolem světa. Bez většího zájmu tak skončila tříletá výprava napříč všemi obydlenými kontinenty. Když přitom posádka v roce 1987 vyrážela, zájem byl obrovský. Z cesty vznikly i dva celovečerní dokumenty, které ale nebyly nikdy odvysílány a dlouho byly považovány za ztracené.
Fotoreportérka Alžběta Jungrová viděla při své práci hodně děsivých věcí - fotila HIV pozitivní děti, překupníky drog, chudobu rozvojového světa. Teď na výstavě Exit v pražské Trafo Gallery představuje úplně jiné snímky. Zachycují především ženy a od dokumentu se stále více odklánějí k výtvarné fotografii.
Mnoho vynikajících amerických fotografů se ve 30. a 40. letech minulého století zapojilo do programu organizace Farm Security Administration. Vznikly díky tomu unikátní fotografie amerického venkova, který se vzpamatovával z krize a z drastického sucha. Později se k nim přidaly také snímky běžného života v zemi, která po japonském útoku na Pearl Harbor vstoupila do druhé světové války.
Ve středu táborského sídliště, kterému místní neřeknou jinak než „Sojčák“, se i přes hrozbu bouřky schází desítky místních. Před bývalou základní školou je tu napnuté promítací plátno, na kterém za chvíli poběží dokument, kvůli kterému všichni přišli. Za rok a půl ho místo poflakování natočila parta kluků ze sídliště. Pokusili se zachytit vývoj a život v místě, kde vyrůstali. Bez vysokých finančních nákladů, jen s tím, co měli sami k dispozici. Teď chtějí ostatním ukázat, že pokud je něco baví, je na čase to vzít do vlastních rukou. „Protože kdo jiný než my?“ vzkazují.
