


Nejvíc vybereme po katastrofách, za ty nemůžou politici, říká finanční šéf Člověka v tísni
Vše začalo v roce 1992, kdy zahraničním reportérům kolem Jaromíra Štětiny přestalo stačit dovážet do republiky informace a chtěli na postižená místa také vyvážet humanitární pomoc. Reagovali na válku v Náhorní Karabachu, krátce po něm následovaly země bývalé Jugoslávie. Člověk v tísni byl původně malou partou nadšenců, dnes se jedná o předního evropského hráče na poli humanitární a rozvojové pomoci. Působí i v Česku, v terénu se stará o sociálně slabé rodiny, pomáhá také vést studenty k mediální gramotnosti a občanské uvědomělosti. "Ve válce se snažíme pomáhat na obou stranách konfliktu. Všude jsou obyčejní lidé, kteří jsou jeho oběťmi, říká finanční ředitel Člověka v tísni Jan Kamenický.





































