Vestavěné skříně z dubové dýhy, parketová podlaha a tmavé tlumené barvy. Nově zrekonstruovaný byt ve funkcionalistickém domě v pražských Holešovicích stále připomíná atmosféru první republiky, ale už se v něm dá moderně bydlet. Architektka Markéta Bromová upravila dispozice, aniž by se z bytu vytratily původní prvky a genius loci.
Když Ladislav Trpák před pár lety představil svůj první obyvatelný posed, byl už český glamping na vzestupu. Lidé zjistili, že díky pronájmu pozemku někde v "divočině" a poměrně malé počáteční investici do minidomku s postelí si mohou o víkendech přijít na snadný přivýdělek. Poptávka a trh se neustále vyvíjí, a tak i nový posed Max je zase o něco větší a komfortnější.
Dříve Sevastopol, dnes Palác Brodway. Dům Na Příkopě, který ve 30. letech minulého století navrhli architekti Bohumír Kozák a Antonín Černý, je na lukrativní adrese a nese status největší funkcionalistické památky v centru Prahy. Vlastnit ho ale nikdo nechce. Stát se ho snaží prodat už od roku 2021 a ani na letošní šestý pokus, kdy šel s cenou o sto milionů korun dolů, ho neudal.
V chatkové oblasti nad Sušicí v Plzeňském kraji dostali architekti za úkol vybudovat nízkonákladové bydlení pro majitelku pozemku. Na trhu proto začali hledat nejlevnější materiály, které byly v té době k dostání. Fasádu navrhli z nehoblovaných střešních latí, interiér z překližky druhé jakosti. Stavba vyšla na milion a dvě stě tisíc korun.
Je to trochu bizarní místo. U prošlapaných cestiček, které vedou kolem nejrůznějších stromů a keřů, si jako houby po dešti razí cestu vzhůru nejrůznější náhrobky, hračky a plůtky. V bohnické Zahradě přátel nejvěrnějších, jak ji v 90. letech pojmenoval její zakladatel, leží přes dva tisíce domácích mazlíčků. Kromě psů a koček tu lidé vzpomínají i na činčilu nebo potkana.
Roubenka v Jizerských horách, kterou za pandemie koronaviru koupili a přestavěli manželé Petrovi, budí dojem, jako by ve svahu u Příchovic stála celou věčnost. Dřevěné trámy, dvojitá okna a šindelová střecha navazují na techniku stavění dávných předků a interiéry kopírují původní dispozice. Jako předlohu měli majitelé starou chalupu, která na místě stála desítky let, byla ale ve špatném stavu.
Byl to podnikový dům nedaleké Waltrovky, po revoluci se z něj stal hotel. Dům v pražských Jinonicích, který v době socialismu inženýři ozdobili boletickým panelem, před pandemií koronaviru zrekonstruovala společnost PSN a jeho interiéry proměnila v malometrážní byty se společným zázemím a recepcí. Přestože ho část veřejnosti vnímá jako "ošklivou architekturu", většina bytů je už prodaných.
Ve stínu brdských kopců, kde se krajina ráno skrývá v mlhavém oparu, vyrostl bytový dům. Stojí v části obce Bohutín nazývané Vysoká Pec a nabízí bydlení pro ty, které láká život blízko přírody a zároveň nechtějí řešit údržbu vlastního domu. Apartmány od studia Karnet architekti vznikly proměnou bývalé truhlárny a staré školy, které už dávno dosloužily svému účelu.
Byly jedny vrátka, za nimi zahrádka, v té zahrádce stromy, pojďme si hrát do ní, zaznívá v úvodu filmu Zahrada, který v 70. letech minulého století nakreslil Jiří Trnka, a pražský hřbitov v Bohnicích ho něčím ukázkově připomíná. Před branou není ani živáčka, po zemi i stromech se plazí břečťan a cihlová zeď je tak dlouhá, že chce člověk vědět, co je za ní.
Tříčlenná rodina z jižní Moravy si pro svůj nový dům vybrala pozemek v okrajové části menšího města. Půdu u Modrých hor obklopují vinohrady, meruňkové sady a mírně zvlněná krajina s malebnými vesničkami. K tomu, jak má novostavba vypadat, majitelé oslovili architekty ze studia Prodesi/Domesi, kteří rodině navrhli snové bydlení splývající s okolní krajinou.
Pražané možná už nestojí o ikonické stavby tak moc, jak si plánovači města i developeři myslí, uvažuje v rozhovoru architektka a kunsthistorička Pavla Melková. Zamýšlí se v něm mimo jiné nad tím, proč se lidé negativně staví k návrhu na rekonstrukci pražského hlavního nádraží, jak strategie města odráží priority jeho obyvatel a proč v Česku chybí kvalitní kritika architektury.
Nádraží v Budějovicích patří mezi nejkrásnější stavby na české železnici. Vzniklo na počátku 20. století a jeho neorenesanční styl se od té doby nezměnil. V posledních letech se ale začalo dostávat do špatného stavu. Odpadávala fasáda, interiér zašel a zahltil ho vizuální smog. Správa železnic proto nechala budovu zrekonstruovat a po čtyřech letech ji v únoru plně zprovoznila cestujícím.
Umělci, politici, pionýrky, svatí i jednooký Žižka. Z motivů, které se od vzniku republiky objevily na peněžních bankovkách, jde vyčíst historii země i její dobovou kulturu. Identitu československého státu zpočátku utvářeli výtvarní umělci včetně třeba Alfonse Muchy, první skutečně ucelenou sérii bankovek mělo Česko ale až v 80. letech minulého století.
Jednací sál Poslanecké sněmovny byl v pondělí večer jako z jiného století. Do lavic usedli lidé ve večerních šatech a namísto bojovných proslovů se zaposlouchali do árií a klasické hudby. Dva hodinové koncerty barokního orchestru Collegium 1704 navázaly na dobu, kdy v Thunovském paláci bylo italské operní divadlo. U pultíku se tak místo politiků střídal Vojtěch Dyk a Simona Šaturová.
Turisté, kteří rádi zabloudí i do odlehlejších koutů Česka, budou mít v divočině nová útočiště. České lesy a firma Via Czechia pro ně v následujících letech vybudují až 150 nových míst, kde se bude dát schovat před deštěm nebo složit hlavu na noc. Některé útulny se sedlovou střechou by mohly dostat podobu, kterou navrhlo studio Landa Ruhmkorf Landscape Architekti. Prvních 20 by mělo stát už letos.
Vinohradský domov Karla Čapka a místo, kde se scházeli slavní pátečníci, se promění v muzeum podobné vile Tugendhat. Praha 10 chce do léta dokončit projekt, v němž část vinohradského dvojdomu z pera architekta Ladislava Machoně navrhuje citlivě zrekonstruovat a přizpůsobit spisovatelově stylu života za první republiky.
Byť je uvnitř zdobná a orientální, o synagogu v Čáslavi Kutnohorští dlouhé roky nezavadili. Modlitebna ve stylu maurské secese z pera architekta Wilhelma Stiassného jako by se po druhé světové válce vytratila z ikon náboženských staveb i mentální mapy místních lidí. Dostat ji tam zpátky se podařilo až mecenáši Martinu Lieblovi, který si synagogu na 25 let pronajal, opravil ji a otevřel lidem.
Měl to být hit, který nahradí panelový byt o velikosti 3+1. Montovaný domek, který v roce 1959 navrhl slavný architekt Karel Hubáček, ale nakonec úspěšný nebyl, lidé technologii nevěřili. "Nenašel se nikdo, kdo by patent převzal a dům začal nabízet, a tak zůstalo jen u prototypu," říká šéf libereckého muzea Jiří Křížek o skromné kostce z panelů, do níž se Hubáček po neúspěchu nastěhoval s rodinou.
Raději se díval, než mluvil. Karel Hubáček by se dal popsat jako skromný člověk, který se díky své píli a představivosti zařadil mezi nejvýznamnější československé architekty poválečné doby. Za návrh stavby Ještěd, která v sobě spojuje hotel a vysílač, získal uznání několika generací architektů i kolegů v zahraničí.
Jak dosáhnout velkých věcí za použití minimálních prostředků ukazuje výstava nazvaná A Lot With Little (Hodně s málem) v pražském Centru architektury a městského plánování. Kromě zahraničních projektů je v sále u Pragerových kostek také řada českých realizací, které chytře a udržitelně řeší témata jako bydlení, vzdělávání, nouzovou architekturu nebo proměny.
