Narodili se po roce 1995 a patří do generace Z. Údajně neodtrhnou oči od mobilu, sociální sítě jsou pro ně drogou, nezajímá je politika, chtějí, aby je práce hlavně bavila, a rodinu odkládají na později. Mohlo by se zdát, že jejich životy jsou jednoduché, plné možností a příležitostí. Šest následujících příběhů ale ukazuje, čím vším si mladí lidé mohou procházet.
U nastupující generace se prodlužuje období, ve kterém její členové hledají sami sebe. Jak ovšem upozorňuje sociolog Martin Buchtík, množství a dostupnost životních cest, kterými se mohou ubírat, zároveň přináší riziko, že u žádné z nich dlouho nevydrží. Obraz mladého člověka, který cestuje, zakládá start-upy a žije ekologicky, navíc podle šéfa agentury STEM odpovídá jen větší polovině dvacátníků.
Stanislav Holubec se na Jihočeské univerzitě a Historickém ústavu Akademie věd České republiky věnuje výzkumu sociálních dějin i proměnám evropské společnosti ve 20. století. “Klíčovou zkušenost současných mladých lidí bych nazval jako vědomí určité krize,” říká.
O internetu se často mluví jako o místě, kde dospívající čelí kyberšikaně ze strany predátorů, s nimiž se nikdy dřív nesetkali. Tato představa je podle psycholožky Lenky Dědkové z Masarykovy univerzity mylná. S neznámými osobami totiž chatují hlavně teenageři, kteří nemají kamarády nebo čelí problémům v rodině. Opakovanými útoky v on-line prostředí navíc náctileté trápí hlavně jejich spolužáci.
Touží být ve středu dění. Chtějí se předvést před ostatními. Potřebují zahnat samotu a utéct od problémů nebo jenom přebírají chování, které vidí u svých rodičů. Všechny tyto motivace podle psychologa Jana Kulhánka přitahují dospívající k používání moderních technologií. Kdy už brouzdání sociálními sítěmi nebo virtuálními světy počítačových her překračuje zdravou míru, vysvětluje v rozhovoru.
Po rozsáhlé rekonstrukci se v září znovu otevřel pražský Vinohradský Parlament, kromě změny designu se provozovatelé v čele se šéfkuchařem Janem Pípalem rozhodli vsadit i na změnu jídelníčku. Tradiční česká jídla a sezonní pokrmy, jako jsou zvěřinové hody nebo zabijačka, doplnili o širokou nabídku knedlíků na několik způsobů. Jak přiznává Jan Pípal, důvodem byla i snaha se odlišit.
Česko ročně navštíví miliony turistů z celého světa. V průměru zde stráví tři až čtyři dny a utratí necelé dva tisíce korun za den. Stejně jako v jiných částech Evropy i v tuzemsku lze najít místa, která zasáhl fenomén takzvaného overtourismu neboli přetíženosti návštěvníky. On-line deník Aktuálně.cz proto připravil speciál, který poukazuje na pozitivní i negativní aspekty cestovatelského trendu.
Počet turistů přijíždějících do Česka stoupá, vloni jich sem zavítalo 10,6 milionu. To je shodou okolností stejné číslo jako aktuální počet obyvatel země. Nejčastějším cílem je Praha, ale počty návštěvníků rostou i jinde a některá místa už pociťují přetížení. Existuje způsob, jak přimět turisty, aby jezdili i jinam než na nejoblíbenější místa? I na to odpovídá ředitel CzechTourismu Jan Herget.
Život Miroslava Šnejdara by vydal na dobrodružný román. Rodák z Brna zažil druhou světovou válku, nástup komunistické moci i porevoluční uvolnění. Na konci 80. let odešel do důchodu, aby procestoval svět. Letos, ve svých 90 letech, se zapsal do České knihy rekordů jako nejzcestovalejší Čech. Projel všech 577 států ve všech šesti světadílech. O dobrodružném životě se rozpovídal pro Aktuálně.cz.
Před rokem skončil v Českém Krumlově projekt Kateřiny Šedé, zabývající se „normálním životem“ uprostřed turistické vřavy. Tím však její upozorňování na dopady turistického ruchu nekončí. Na konci srpna spustila další projekt, na Lofotských ostrovech v Norsku zkoumá, jak turisté mohou přispět ke zlepšení života obyvatel. Overturismem i jeho možnými řešeními se zabývá také v rozhovoru s Aktuálně.cz.
Slovák Filip a Češka arménského původu Seda se seznámili v pražském tetovacím studiu Tribo. Filip tehdy nechal studia umění a designu na košické vysoké škole a šel do Prahy tetovat a zaučovat nové umělce. Na první pohled nepravděpodobný pár nyní jezdí po světě, a zatímco Filip dělá umělecké "kérky", Seda na svém počítači sepisuje disertační práci nebo odborná vyjádření k právním rozhodnutím.
Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály patří mezi nejoblíbenější místa v České republice. Skalní město u hranic s Polskem loni navštívilo téměř 400 tisíc turistů. Když má prodloužený víkend Česko i Polsko, kolabuje tu doprava a na všechno se tu stojí dlouhé fronty. Problém ale není v turistech, kapacita místa prostě není dostatečná, aby bez problémů zvládla takový nápor návštěvníků.
Když se rodák z Pustějova u Nového Jičína před rokem vrátil z dobrodružného stopovacího závodu, zařekl se, že letošní léto stráví na vlastní výpravě. Koncem jara si proto sbalil zavazadla a šlápl do pedálu 21 let staré babety, aby se vydal vstříc Gruzii. Cesta tam i zpět včetně toulání se po kavkazských horách mu zabrala necelé tři měsíce.
Každý den lidský mozek nasbírá informace o velikosti 75 gigabytů, což odpovídá paměti velkokapacitního datového disku. Přicházejí k nám z okolí, televize, rozhlasu, počítačů nebo mobilů. Rychlý rozvoj technologií a s ním i boom přenosu informací však nemusí na psychiku působit vždy pozitivně a může vyvolat takzvaný technostres. „Navykli jsme si na to, že jsme všichni pořád neustále ve spojení. Takže když někomu napíšeme, jestli už je doma a nedostaneme odpověď do patnácti minut, vytváříme si v hlavě katastrofické scénáře,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz psycholog Ondřej Pečený.
Obložený chlebíček vznikl na začátku 20. století v pražském lahůdkářství Jana Paukerta na Národní třídě. Ten vymyslel studenou svačinu na popud malíře Jana Skramlíka, a tak vznikl jeden z fenoménů české kuchyně. Chlebíčky, stejně jako nabídky pražských lahůdkářství a bister, se v průběhu let měnily a dnes kromě tradičních variant se salámem nebo vajíčkem existují i extravagantnější kousky nebo ty určené veganům.
Na lyžích stála poprvé ve dvou a půl letech v Tatrách, v pěti letech vyšplhala sama na skálu. Lásku k lezení a vysokohorské turistice zdědila Vladimíra Nováková po svém otci, který byl jedním z prvních horolezeckých vedoucích v Československu. Nyní chce pomáhat ženám, aby si našly cestu ke sportům, které jsou stále spíše mužskou doménou. "Na skále, na treku a na skialpových túrách musíte sama sebe překonat a to vás posune dál. Když pak někam vylezete, je to pocit k nezaplacení," říká.
Český Krumlov každý rok navštíví zhruba dva miliony lidí a momentálně je populární především mezi Číňany či Korejci. Velký nával turistů ale vyhání starousedlíky z centra, srdce jihočeského města je podle nich ukradené. Chybí tu běžné obchody a ceny v restauracích jsou tak vysoké, že tu místní nepotkáte.
Fronty na Pražském hradě nebo petřínské lanovce a tlačenice na Karlově mostě. Do Prahy se ročně přijede podívat sedm milionů turistů, většina z nich přitom obráží pouze nejznámější památky metropole. V posledních letech jsou tak na vzestupu projekty, jež se snaží ukazovat i méně známou tvář českého hlavního města. Ať už se jedná o speciální vycházky, netradiční průvodce nebo alternativní mapy.
Češi nedají na kempování dopustit. Spaní ve stanu nebo chatkách má své nezaměnitelné kouzlo, někteří si ale nepohodlí, spaní na zemi nebo sdílení sociálního zařízení s dalšími desítkami lidí raději odpustí. Představte si ale tábořiště, ve kterém jsou postele stejně pohodlné jako v hotelu a nechybí zde ani elektrické zásuvky nebo wi-fi připojení. Fenomén glampingu, neboli luxusního táboření, se stává po celém světě populárnějším a tento trend se nevyhnul ani Česku.
Karel Starý opustil počátkem 90. let povolání učitele a stal se průvodcem v cestovní kanceláři. Díky tomu projel stovky zemí světa a zažil hromadu neopakovatelných okamžiků. "Když si občas vzpomenu na některé situace, oklepu se a jsem rád, že už jsou za mnou. Ale každý takový zájezd dá člověku víc než roky teoretického studia cestovního ruchu někde v bezpečí v lavicích," říká. Podívejte se na jeho archivní fotky ze Sahary, Mali nebo Pákistánu.
