Ani po 40 letech, jež v neděli od jaderné havárie uplynuly, nesmíte v černobylské zóně kouřit, sedat si do trávy ani se něčeho dotýkat. Někteří lidé tam ale jezdí vyloženě ničit a brát si věci domů, říká česká průvodkyně Kateřina Vršanská. Návštěva elektrárny prý nebezpečná není, dávka záření za dva dny v Černobylu odpovídá rentgenu zubu.
„Dávno neplatí, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale podstatné je uvěřit, že to opravdu potřebujeme. Spousta lidí se pouští do cizích jazyků, ale neuspějí. Protože jen chtějí, ale nepotřebují,” říká kouč manažerů Vladimír Tuka, který při práci využívá i poznatků neurovědy. „Doba je těžká. Ale buď život zahodíme, nebo s ním něco uděláme. Pak jako společnost porosteme,” míní.
„V Africe jsem šla do školy osm kilometrů přes poušť v padesáti stupních. Kola, která tam vozíme, dětem pomáhají. Nejprve je ale musí ostravští vězni rozebrat. Návštěvy věznice jsem se hodně bála,” popisuje Viktorie Seifertová. „I když jsme malí, můžeme dokázat velké věci. Děti umí líp pracovat s mobilními telefony než dospěláci. Často vidím, že biologům například pomáhají s propagací,” dodává.
„Přestaly se mi prokrvovat nohy, odešly mi ledviny a játra, čtyři týdny jsem byl v umělém spánku. Když jsem se probudil, nevěděl jsem, co se stalo,” říká Radek Zelinka, kterého před čtyřmi lety v Plzni, kde měl hrát florbalové utkání, napadli tři cizinci a jeden z nich ho pobodal. Přišel kvůli tomu o nohu, loni už byl ale nejlepším para hokejistou sezony.
„Radovat se z Vánoc neznamená zapomenout, že je někde utrpení, ale být vděčný a pokorný k tomu, co máme. Vánoce jsou ztělesněním lásky,” říká farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká, která vydala svůj výklad starozákonní Písně písní. „Sexualita, láska a duchovní život spolu dobře souvisí. Láska lidí je pořád stejná. Mění se jen kulisy, ve kterých se odehrává,” dodává.
Hosty vysílání jsou ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, bývalý ministerský náměstek pro vysoké školy Jiří Nantl a kouč manažerů Vladimír Tuka.
„Značku Afka jsem stvořila pro městské nomády, kteří jsou od rána do večera na nohou. Ráno si halenku vezmete do práce a večer ji pomocí pásků upravíte na večírek. Je to morfující móda,” vysvětluje návrhářka Vendula Niklová. „Používám materiály, které byly odsouzené k vyhození. Některé jsou staré i více než třicet let,” dodává.
„V teple u klávesnice si neuvědomujeme, jak brutální Rusové jsou. Pálí na obytné domy, zabíjejí civilisty a dobře to vědí. Na to, když slyšíte výbuchy, nevíte, jak daleko jsou, a země se třese, se nedokážete připravit,” popisuje Andrej Poleščuk, co zažil v Bachmutu a na Donbasu. „Rusům síly nedojdou. Někde berou čipy do raket, obchází sankce. Konflikt bohužel neskončí brzo,” dodává.
„Jaké byly biblické ženy? Ze situací vychází mnohem podnikavější, odvážnější a chytřejší než muži. Až tradice je k nim nespravedlivá,” říká novinář Jan Fingerland, autor nedávno vydané knihy Hebrejky. „Nikde v Bibli třeba nenajdeme, že byla Máří Magdaléna prostitutka. Až postupem času se sloučila s jinými postavami. A někomu se asi líbilo na tom ukázat, že je možné se napravit,” vysvětluje.
„Zájem našich žáků debatovat s kandidátem na prezidenta byl ohromný. Když se dozvěděli, že půjde o Andreje Babiše, těšili se. Nevadilo jim, že neznal odpovědi na otázky, ale to, jak se k nim choval. Necítili z jeho strany respekt,” popisuje natáčení pořadu K tabuli ředitelka ScioŠkoly Jana Chárová. „Děti si zkusily to, k čemu jsou u nás ve škole běžně vedeny - argumentovat a debatovat,” dodává.
Hosty vysílání jsou ředitelka Scio školy v pražských Nuslích Jana Chárová, analytik Andrej Poleščuk a módní návrhářka Vendula Niklová.
„Jaké byly biblické ženy? Ze situací vychází mnohem podnikavější, odvážnější a chytřejší než muži. Až tradice je k nim nespravedlivá,” říká novinář Jan Fingerland, autor knihy Hebrejky. „Nikde v Bibli třeba nenajdeme, že byla Máří Magdaléna prostitutka. Až postupem času se sloučila s jinými postavami. A někomu se asi líbilo na tom ukázat, že je možné se napravit,” vysvětluje.
„Když mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu, začal jsem se nekontrolovatelně smát. Nebaví mě jenom sedět na vozíku, každý člověk by po sobě měl něco zanechat. Musíte se snažit vytěžit ze života co se dá,” popisuje Jan Dušek, klient Domova sv. Josefa, který kvůli nemoci skončil na vozíku a na něm podnikl pouť do Santiaga de Compostela a do Černobylu.
„Servírku už jsem našel a zase ztratil. Teď už hledám samozřejmě obsluhu,” říká hostinský Jan Dobiáš, kterému inspektorát práce vyměřil 20 tisíc pokutu kvůli inzerátu, ve kterém hledal servírku a který úřad shledal jako diskriminující muže. „Chybu jsem udělal a po upozornění hned napravil. Nevzpíral jsem se, nehádal. Cítím se šikanovaný, podobných inzerátů je spousta. Budu se soudit,” dodává.
Dalšími hosty vysílání jsou lídr pražských Starostů Petr Hlaváček a spisovatel a novinář Jan Fingerland.
„Jako centrální banka nemáme kouzelný drátek, za který bychom zatáhli, a inflace se vrátila na 2 %, k jednociferným hodnotám by se měla dostat za půl roku. Stávající úroveň sazeb stačí, dřívější dramatický nárůst už nese své ovoce, spotřeba domácností spadla nejvíc za historii statistického pozorování, nic jiného inflaci nesníží,“ říká viceguvernérka České národní banky Eva Zamrazilová.
„Pokud nepřijde žádný nový šok, je rozpočet realistický. Není složité navrhnout úspory, ale najít pro ně většinu v obou komorách Parlamentu, letos nebyl dostatek času, upřednostnili jsme pomoc domácnostem před rychlejším snižováním dluhu,“ říká ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS ke schválenému rozpočtu se schodkem 295 miliard korun.
Dalšími hosty DVTV jsou místopředsedkyně Komise pro rovné příležitosti ve sportu Alice Tejkalová a sochař Dušan Dostál.
„Se stavbou lodi jsem měl asi takovou zkušenost, jako se stavbou raketoplánu. Vůbec jsem nevěděl jak na to, ale dopadlo to dobře,” popisuje mořeplavec Miroslav Račan. „Před mořem mám respekt. Když Neptun řekne, že někam nepojedu, tak nejedu. V Arktidě jsem procouval 35 mil mezi ledy, v Amazonii mě hlídali ozbrojenci. Mým hlavním cílem není obeplout celý svět, ale vidět ho,” dodává.
„Někdy se bojím co budu dělat, když bude agrese mého syna ještě větší. Potřebuji odlehčení, pomoc s péčí. Jsem na mateřské třináct let a už nemůžu,” říká Eliška Antošová, matka tří dětí z nichž jedno se nachází na autistickém spektru a má náročné chování. „Můj syn propadá sítem, není pro něj místo. Systém selhává, pomoc pro rodiče není. Končí na neurolech a dochází i k sebevraždám,” dodává.
