Analýza - První červencovou neděli se pomyslného žezla EU oficiálně ujalo Portugalsko. I když není žádným nováčkem - nejzápadnější země unie předsedá Radě EU již potřetí - žádné lehké úkoly ho nečekají.
Od Němců totiž přebrali "černého Petra" v podobě rozpracované revize ústavní, nyní již vlastně "reformní" smlouvy.
Co chtějí Portugalci prosadit
- konference o euroústavě: do konce roku by EU konečně měla vědět, jak bude vypadat nová reformní smlouva o unii
- EU-Brazílie: Lisabon chystá vůbec první vrcholnou schůzku včetně podpisu klíčových dohod
- migrační politika: velké šance má dohoda o pravidlech udílení azylu
A nedávný bruselský summit ukázal, že nepůjde o procházku růžovým sadem: vyčerpávající noční dohadování nakonec vedlo jen k rozhodnutí, že se o nové smlouvě bude jednat na úrovni vlád.
Portugalský premiér José Socrates chce první kolo jednání o reformě EU otevřít už tento měsíc. "Mandát ještě neznamená smlouvu. Evropa se díky mandátu ocitla na cestě. Ale nikam dál zatím nepostoupila. Naší úlohou je tento úkol dotáhnout do konce," řekl Socrates před poslanci v lisabonském parlamentu.
Socrates je vytrvalec. V běhu i politice
A jaký bude nový předseda Evropské rady? Experti očekávají, že Socrates v krizových situacích dokáže bouchnout do stolu a kompromis nakonec prosadit. I když premiér sám sebe označuje za "spíše plachého a stydlivého politika", umí být velice nesmlouvavý.
O jeho vytrvalosti svědčí mimochodem také záliba v dálkových bězích, kterou sdílí například s českým eurokomisařem Vladimírem Špidlou nebo slovenským expremiérem Mikulášem Dzurindou.
Podle všeho chtějí Portugalci maximálně vytěžit z projektů, které mají velkou šanci na dotažení do konce roku. Patří mezi ně určitě i summit EU-Brazílie, vůbec první akce portugalského předsednictví.
Slibně také vypadá prohlubování spolupráce se zeměmi Maghrebu, tedy severní Afriky. Ty jsou ostatně součástí volnější Středomořské unie, kterou chce resuscitovat zase francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
Jednání o Turecku? Ne, vzkázal Lisabon
Ne všechna přání chce ale Socrates vyslyšet. Rázně například zastavil Sarkozyho nápad na uspořádání konference k budoucnosti evropských ambicí Turecka. Na rozdíl od Francie totiž Portugalci vstup Ankary do evropského klubu podporují.
Leccos by Portugalci mohli dosáhnout i na poli migrační a azylové politiky. Podobně jako Španělé nebo Italové totiž čelí masivnímu přílivu přistěhovalců z Afriky.
Lisabon tak má dobré šance, že prosadí alespoň pravidla pro jednotné udílení azylu a zabrání tak "azylové turistice", kdy běženci putují do zemí s větší šancí získání azylu.
Znalci evropské problematiky ale varují před přílišným optimismem. Je tak docela možné, že nakonec dojde na jedno z nepsaných pravidel unijní politiky: "Úspěch je, když není průšvih".
