V sobotu se uskuteční online sjezd sociálních demokratů, jehož delegáti budou už po několikáté v řadě řešit, zda existuje způsob, jak stranu vyvést z krize. Podle jejího znalce a ředitele Masarykovy demokratické akademie Patrika Eichlera to bude složité, pokud strana nenajde nový způsob, jak definovat konflikt, ve kterém by měla co říct.
Po letošních volbách vznikla vůbec poprvé po listopadu 1989 vláda, jejíž součástí není ani jedna strana, kterou bychom mohli označit za tradiční. Vládu Andreje Babiše tvoří výhradně protestní strany, které vznikly po roce 2010. Čím si to vysvětlujete?
Je potřeba odlišit dvě věci. Za prvé: co je to tradiční strana. Za druhé: jaký má vztah k 90. letům.
Začal bych v opačném pořadí, protože už druhé volební období ve sněmovně není kromě ODS a lidovců politická strana, která by vznikla před rokem 2004. Což je výrazem zásadní proměny české politiky. Mezi lidmi postupně roste kritický vztah k politice vzniklé v 90. letech minulého století a k podobě hospodářské transformace, která ji utvářela.
Někdo si ještě vzpomene na iniciativu „Děkujeme, odejděte“ usilující v roce 1999 o návrat k tradici sametové revoluce. O deset let později už ale s kritikou přichází nová generace. A nechtěně se stane součástí podhoubí, které umožní nástup prvních populisticko-podnikatelských stran.
Tím se dostáváme k volbám v roce 2010…
Ve volebním období mezi roky 2010 až 2013 se kvůli skandálům vlády premiéra Petra Nečase a jeho okolí hroutí podpora ODS, což uvolnilo prostor pro nástup hnutí ANO Andreje Babiše. Je to naprosto klíčový moment, protože je začátkem proměny hlavní osy politického konfliktu v Česku. Klasický pravo-levý souboj ustupuje do pozadí, hlavní osou politického boje se stává konflikt o náš vztah k 90. letům 20. století a politické korupci.
A právě v tento moment se začíná ukazovat, že až na ODS k němu nemají ostatní tradiční strany co říct. Zatímco občanští demokraté se přece jen dokážou k tradici 90. let přihlásit, Piráti, STAN, ANO a další vznikají s tím, že je průběh tehdejší hospodářské transformace a na ni navazující podoba politiky nepřijatelná.
Doplatila na to pak především SOCDEM. Ta sice byla k transformaci kritická, zároveň ale byla jedním z pilířů polistopadové politiky. Od roku 1996 měla předsedu sněmovny, od roku 1998 i svého premiéra. S tím, jak útočí na 90. léta Andrej Babiš, který celou tuto etapu delegitimizuje, se začalo ukazovat, že SOCDEM nemá účinnou obranu anebo srozumitelný a sdílený výklad té doby.
SOCDEM ztratila politického soupeře
Přitom SOCDEM původně – za Miloše Zemana – expandovala právě díky své kritice ekonomické transformace, jejímž hlavním symbolem byl Václav Klaus. A díky tomu dokázala vyhrávat volby a sestavovat vlády, naposledy za Bohuslava Sobotky…
Jistě, po roce 1993 sociální demokracie reprezentovala určitý společenský zájem, tvořila protipól občanských demokratů, zastávala se lidí poškozených hospodářskou transformací. V dalších letech pak ODS v různých obměnách říkala, že chce zavést školné, zpoplatnit zdravotnictví nebo prosadit finanční narovnání s církvemi a sociální demokraté její záměry odmítali. Příkladů by šlo uvést povícero.
Základem ale bylo, že přes často ostrý nesouhlas nebo i obstrukce sociální demokraté ty střety s ODS jeden za druhým prohrávali. Ukazovalo se, že strana není schopná účinně hájit svou voličskou klientelu.
Pak se staly přinejmenším dvě věci. Debakl vlády Petra Nečase, která se utopila ve svých skandálech, zatýkání v okolí premiéra, zneužívání tajné služby. S tím souvisí už zmíněný nástup hnutí ANO, na který ale už tehdy – byť to nebylo tak vidět – doplatila i sociální demokracie. Její pád je oproti ODS pomalejší, ale souvisí spolu. Sociální demokraté s propadem ODS ztratili hlavního protivníka.
Jednoduše řečeno: SOCDEM celé roky získávala legitimitu z politického konfliktu s ODS, ten ale s propadem její podpory zásadně zeslábl. Proto jsme přišli o oba hlavní pilíře „devadesátkové“ politiky. Byť ODS tehdy v opozici našla postupně způsob, jak svou sílu aspoň trochu obnovit.
ODS se k „devadesátkám“ přihlásila
Proč se ODS zčásti podařilo obnovit důvěru a sociálním demokratům ne?
ODS nakonec řekla: „Ano, my jsme ten, kdo reprezentuje 90. léta, a hlásíme se k tomu. A, milý pane Babiši, vy nás za to sice můžete kritizovat, my ale na této pozici pevně stojíme a nikam neuhneme.“ Sociální demokraté nic podobného nedokázali a možná ani nemohli. Proto ztratili svou pozici v novém hlavním politickém konfliktu.
A nepoškodilo SOCDEM to, že byla dvě volební období ve vládě právě s Andrejem Babišem?
To je určitě pravda. Ale ne celá. Vládní účast sociálních demokratů v letech 2013 až 2017 byla na svém počátku poznamenána vnitrostranickou krizí a taky – což spolu souvisí – Milošem Zemanem na Hradě. Po volbách to začalo tím, čemu se říká Lánský puč.
Nemyslím si ale, že ten problém spočíval v tom, zda bude SOCDEM postupovat vůči Andreji Babišovi výrazněji, nebo naopak opatrněji. Jistě to bylo v celé řadě situací možné, rozhodující rozdíl – pokud jde o její budoucnost – v tom ale nevidím. Jedním z problémů bylo, že s koaličním partnerem nemůžete vést účinný otevřený střet.
Na druhou stranu: Bohuslav Sobotka se v jistý moment dopracoval k tomu, že na Babiše zaútočil, což skončilo tím, že ho vystrnadil z vlády…
Na volebním výsledku se to pak ale nijak pozitivně neprojevilo.
Vzpomínám si, jak Jan Hamáček po volbách v roce 2017 pozval několik novinářů na neveřejné setkání a vysvětloval jim, že „Antibabiš“ nefunguje a že vstoupí do vlády s hnutím ANO jako menší koaliční partner…
Problém je jinde. Sociální demokracie jako politická strana potřebuje nějaký produktivní konflikt, který se ještě ke všemu ideálně odehrává na půdě funkční sněmovny a je z něj patrné, že bojuje za lepší podmínky lidí pro život.
Místo toho nám dnes vláda i opozice vysvětlují, že o politiku zase tolik nejde, že ekonomická rozhodnutí jsou jen dobrá, nebo špatná a že nejlepší by bylo mít vládu nestranických odborníků – ideálně snad z nějakých průmyslových a profesních svazů.
Mluvíte o absenci politického konfliktu, společnost je přitom ale zřetelně rozdělená…
Dnes máme politický konflikt vymezený dvěma geopolitickými a historickými vyprávěními. Strany končící vlády převádějí střet s hnutím ANO do morální roviny. Říkají, že to, co hájí a reprezentuje, nemá být v politice. A pokud v ní bude, tak že nás odvleče na Slovensko, do Maďarska, nebo dokonce do Ruska. Součástí je také hlasitě deklarovaný antikomunismus.
Nakonec tu tedy máme dva částečně historické narativy, a ten politický konflikt je formulovaný tak, že si vybíráme buď z návratu do 90. let, anebo do 80. let.
Z obou stran je to svého druhu populismus, kvůli kterému věcný konflikt o budoucí podobu společnosti ztrácí ve veřejné debatě prostor. Společnost se totiž mění zákony a o ty v takto postavené debatě nejde.
O důchodech nebo daních se debata nevede
Jinými slovy mi říkáte, že v dominantním konfliktu, jak se posadil, řekněme, po roce 2013 až do současnosti, není pro stranu, jakou je sociální demokracie, místo?
Pro stranu, jakou byla sociální demokracie do roku 2013, tu není místo. Protože se vytratil sociální konflikt, jaký se v politice vedl od roku 1993.
Prostě žádná otázka typu školného nebo zdravotnických poplatků není ve středu pozornosti. Nevede se tady žádná skutečná debata o důchodové nebo daňové reformě. Panuje téměř naprostá shoda, že se příjmy státního rozpočtu nemají zvyšovat, že stát je přezaměstnaný a měl by se zmenšit.
To jsou převážně systémové nebo vnější příčiny, ale nesporně existují také vnitřní příčiny úpadku SOCDEM…
Zkusím to takto: jak bychom dnes definovali typického člena politické strany? Jak se podílí na životě strany? Účastní se politických kampaní? Financuje svými příspěvky činnost strany? Volí svého delegáta na sjezdy? Účastní se voleb jako kandidát? Kolik takových členů strana má a kolik jich vlastně potřebuje?
Tyto otázky byly otázkami, které měly svou platnost u stran, které jsme si na začátku označili za tradiční. Dnes jsou ale skoro zbytečné, počet členů stran, natož těch aktivních, všeobecně klesá, vnitřní život stran je v úpadku, což má své důsledky pro jejich fungování a úspěšnost. Místo toho politici využívají možnosti personalizace politiky, což naposledy potvrdil Martin Kuba svým odchodem z ODS.
Takže problém SOCDEM mimo jiné je, že čelí oslabování vnitřní struktury?
Což započalo za Jiřího Paroubka, kdy si SOCDEM na kampaně zaplatila velké agentury. Tyto agentury z podstaty věci vytlačují straníky z účasti na volební kampani. A ve chvíli, kdy po nich nechce, aby se nějak účastnili kampaně, tak je to ve výsledku demobilizuje. Stranu to oslabuje jako entitu, která má nějaký vnitřní život.
K tomu je třeba připočíst to, co jsem už řekl: strana v čase, kdy základní sociální otázka přestala být mobilizující, nenašla nový způsob, jak definovat konflikt, ve kterém by měla co říct. A hlavně: co je to dnes sociální demokracie a jak se v politické nabídce liší od jiných politických stran?
Mám dojem, že za předsednictví Michala Šmardy, určitě pak v období, kdy stranu vedla Jana Maláčová, tu byl pokus vrátit se ke konfliktu s pravicí. Není to ale tak, že její hlavní soupeř dneska není ODS, nýbrž hnutí ANO? Už jenom proto, že právě k němu odešli její voliči…
Voliči, kteří odešli, jsou pryč. Nebudou se vracet ze sentimentu. Namístě je pracovat na tom, aby si strana vytvořila voličskou základnu pro novou sociálnědemokratickou politiku. A ano, největším soupeřem z hlediska voličských hlasů je pro politickou stranu vždycky ta strana, která k ní má programově nejblíže.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Pošlete příbuzným kilowatthodinu. Sdílení nabízí cestu k čisté a levné elektřině
Chcete sdílet elektřinu? Pomohou vám publikace Unie komunitní energetiky a Frank Bold.
Washington hrozí Bruselu odvetou kvůli "diskriminaci" amerických gigantů
Administrativa amerického prezidenta Donada Trumpa pohrozila v úterý Evropské unii odvetnými opatřeními v případě, že bude dál omezovat americké poskytovatele služeb. Varování přišlo krátce poté, co Evropská komise vyměřila pokutu sociální síti X amerického miliardáře Elona Muska.
ŽIVĚŽádné ústupky ani kompromis. Moskva vzkázala, jak je ochotna přistoupit na mír
Moskva se nechystá při mírových jednáních o Ukrajině učinit ústupky ohledně Donbasu, "Novoruska" a Krymu, prohlásil náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov. Rusko za žádných okolností ani nebude souhlasit s rozmístěním vojsk členských států NATO na Ukrajině.
Kdo je druhý hrdina z Bondi Beach? Chránil ostatní, sám za to zaplatil životem
Nedělní teroristický útok na pláži Bondi Beach v Sydney má dalšího hrdinu. Je jím Reuven Morrison, který byl zastřelen, když se snažil „ochránit lidi, které miloval nejvíc“. Dvaašedesátiletý podnikatel a člen ultraortodoxní židovské komunity se podle videí na sociálních sítích snažil zastavit střelce Sajida Akrama holýma rukama. Sám přitom vražedný útok nepřežil.
ŽIVĚVláda odmítla emisní povolenky i migrační pakt. Domácnosti mají platit míň za energie
Vláda dnes odmítla systém emisních povolenek ETS 2, které se vztahují na emise oxidu uhličitého ze spalování paliv v budovách a v silniční dopravě. Kabinet v usnesení uložil ministrům životního prostředí a průmyslu a obchodu hledat v EU podporu pro zrušení celého systému. Stát na sebe převzal i platby za obnovitelné zdroje.