Callie McAlary dále popsala noc a okamžik, kdy si uvědomila, že je něco opravdu špatně. „Najednou byla hrozná bouřka. Probudil mě obrovský hrom a blesk. Pak jsme slyšeli, jak jedna z tábornic přiběhla a volala: ‚Hej, naše chatka je pod vodou!‘ Věděla jsem, že některé holky spaly tu noc na kufrech, jiné musely sdílet postele, další spaly na zemi, protože se nemohly vrátit do svých chatek, tři chatky byly úplně zatopené.“
