V průběhu ledna se rozpoutala přestřelka mezi Českou spořitelnou (ČS) a Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), kvůli dopisům v nichž jsou klienti banky žádáni o souhlas se zpracováním osobních údajů pro široce a nejednoznačně stanovené účely. V původním stanovisku ÚOOÚ z 22. ledna 2002 o dopisu ČS konstatuje: Dopis sděluje, že Česká spořitelna žádá, aby osobní údaje poskytnuté klientem mohly být mj. využívány pro "další účely související s podnikatelskou činností naší banky," k "adresování nabídek souvisejících s poskytováním produktů a služeb naší banky a členů její finanční skupiny", "za účelem předání ke zpracování třetím osobám" atd., a podmiňuje tím poskytnutí původní požadované služby. O několik málo dní později (25.1.2002) vydaly ÚOOÚ a ČS společné tiskové prohlášení, které již tak jednoznačné není: "Úřad pro ochranu osobních údajů však konstatuje, že z dopisu klientům nevyplývá zcela jasně, že udělením souhlasu se zpracováním osobních údajů nepodmiňuje ČS a. s. poskytování stávajících služeb. ČS a. s. připraví srozumitelnější vysvětlení pro své klienty, z kterého bude vyplývat, že souhlas klienta se zpracováváním osobních údajů je dobrovolný a jeho poskytnutí či neposkytnutí nemá vliv na stávající služby ČS a. s. klientům." Proč je kolem všeho tolik humbuku? Odpověď je vcelku jednoduchá. Mimo nabídek, kterými Vás mohou svými nabídkami obesílat společnosti z finanční skupiny ČS, ačkoliv s nimi doposud nejste v žádném smluvním vztahu, je v podstatě jediným důvodem, pro který jsou tyto žádosti o souhlas bankami od klientů vyžadovány, rozjezd tzv. úvěrového registru. Tato vymoženost, která konečně dorazila i k nám by mohla usnadnit prověřování bonity klientů žádajících o úvěr, protože banky budou registr zásobit informacemi o svých klientech a zároveň v nich budou hledat informace o nových klientech, respektive o jejich úvěrové historii u jiných bankovních domů. Poctivých klientů by se fungovaní úvěrového registru nemělo nijak dotknout, ba dokonce by jim mohl pomoci k prokázání své důvěryhodnosti. Naopak problémy to pravděpodobně způsobí těm, kteří ve svém životě nějaký ten úvěr nespláceli, nespláceli včas či jinak ohrozili svou úvěrovou důvěryhodnost. Těm totiž banky po prostudování informací o jejich neslavné historii těžko uvěří, že již to víckrát neudělají. A i kdyby jim to banky uvěřily, jistě si tuto důvěru nechají zaplatit prostřednictvím vyšších úrokových sazeb a jistě se to projeví i v požadavcích na nadstandardní zajištění případného úvěru. Pokud se vývoj v této oblasti nezastaví, je vcelku pravděpodobné, že v budoucnu nebude odepřen přístup do tohoto registru i nebankovním finančním institucím (např. leasingovým společnostem), a tak by bylo vcelku moudré dbát na svou platební morálku již teď.