Nic proti tomu, ale už jste napsali závěť? Znáte úskalí, která vyplývají z takového vztahu a jste na ně připraveni? Nechceme nikoho děsit, ale nesezdané dvojice to mají v některých situacích přece jen složitější než manželé. Začneme u bydlení. U bytů v osobním vlastnictví a v družstevních bytech nedochází k přechodu nájmu, ale jsou předmětem dědictví. U nájemního bydlení je to jinak. Myslete dopředu! Zabránit majetkové a lidské nespravedlivosti můžou nesezdaní partneři nejlépe závětí, kterou vyloučí nebo omezí přechod majetku na osoby z okruhu zákonných dědiců. Druh pořídí závěť ve prospěch druhého partnera tak, že mu odkáže veškerý svůj majetek nebo jeho část. Celá závěť musí být napsána vlastní rukou, musí být podepsána a musí na ní být uveden den, měsíc a rok, kdy tak její pořizovatel učinil.

Kdo je kdo?  Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Osobou blízkou je příbuzný v přímé řadě, sourozenec a manžel. Jako osoba spolužijící se označuje osoba, která žila se zemřelým před jeho smrtí ve společné domácnosti a která pečovala o společnou domácnost nebo byla výživou odkázána na zůstavitele. Pokud se jedná o dědění ze zákona, musí společné soužití trvat minimálně jeden rok. Když jde o přechod nájmu bytu, dokonce tři roky.

Kam patří má přítelkyně? Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá pociťovala jako újmu vlastní. Obdobným vztahem vztahu rodinného je právě poměr druha a družky. S těmito termíny se setkáváme především v trestním právu a právu sociálního zabezpečení. Druha a družku znevýhodňuje především dědické právo. Pro ně jsou jen spolužijícími osobami a přednost při dědění mají vždy potomci. O pozůstalost se musí dělit také s manželem či manželkou, pokud nejsou rozvedeni, rodiči nebo i sourozenci zesnulého partnera. Pokud nesezdaný svazek netrval alespoň tři roky, nemůžou druh a družka při přechodu nájmu bytu konkurovat příbuzným zesnulého. Jestliže totiž nájemce zemře a nejde o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokážou, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Před spolužijícími osobami mají při dědění vždy přednost potomci. Potom manžel či manželka, pokud se druh s družkou nestačili rozvést a dále i rodiče nebo sourozenci zesnulého partnera. Spolužijící osoby dědí až ve druhé či třetí dědické skupině. Druhořadému postavení nesezdaných osob odpovídá i větší míra zdanění. Dědí-li druh nebo družka po svém partnerovi, odvádí podle hodnoty dědictví daň ve výši 1,5 až 6 procent oproti manželovi a přímým příbuzným, kteří jsou od dědické daně plně osvobozeni.