Věřili byste, že koupě auta na úvěr může přijít levněji než leasing? Nejspíš ne, protože u leasingu se spoléháme především na láci, která je jeho hlavním tahákem a podvědomě je nám sugerována sloganem "nulové nebo velmi malé navýšení". Naše rozhodnutí pro leasing podporuje také poměrně jednoduché a rychlé vyřízení a žádné ručení a proto hlavní nevýhodu leasingu - omezení užívacího práva, která pramení z vlastnictví vozu (nepatří nám, ale leasingové společnosti) - sice neradi, ale jakž takž "tiše" spolkneme. Jenže ji (vedle požadavku směrnice EU) nespolkl zákonodárce; a vadili mu i jiné věci, například takové "prkotiny" jakými je psaní dodatečných podmínek malými písmeny a uvádění měsíčních úroků místo ročních, což mnohé klienty (často záměrně) mate a mátlo. Nepřehledné v celkové kalkulaci ceny vozu byly i jiné pojmy (leasingový koeficient, finační služby, pojištění, "nadstandard") a všechno co leasingové společnosti "přidaly" k ceně výrobku a co zákazník často nemohl dobře porovnat a posoudit. Ostatně o srovnatelnosti se leasingové společnosti dohadují (a na ničem se dosud neshodly) celou dobu své existence; a není to nic divného, vždyť právě na ní, resp. na její nesrovnatelnosti vytvářejí své propagační kampaně. A tak parlament přijal s platností od 1. ledna letošního roku zákon o sjednávání spotřebitelských úvěrů. Jinými slovy, podřídil leasing zákonu o úvěrech. Srovnání cen leasingových společností jednak mezi sebou a jednak s prodejem na splátky by už tedy nemělo být napříště takovým problémem. Ano, srovnatelnost je jedním z hlavních důvodů, proč byl nový zákon přijat. Dalším je úprava vztahů mezi společností, která poskytuje finanční služby, například splátkový prodej a majitelem věci (v případě leasingu je samozřejmě majitelem samotná leasingová společnost, která danou věc pronajímá, a teprve až po skončení splácení ji převádí do vlastnictví nájemce). Zákon zavelel všem účastníkům stejně: z hrušky dolů! Co teď? Asociace leasingových společností zákon respektovat nechce, protože prý z každé smlouvy je "naprosto jasné" kolik zákazník zaplatí. Leasingové firmy jsou ale mnohem opatrnější (protože asociaci de facto nic nehrozí, jim ale ano) a tak sice pomalu a nerady, leč přece jenom, kloní hlavy. Košile je bližší kabátu. Jasně se například vyjádřila GE Capital Leasing: zákon respektujeme a od 1.1.2002 ve smlouvách uvádíme roční procentní sazbu nákladů. Stanoviska společností nabízejících splátkový prodej zatím není příliš slyšet, asi vyčkávají jak uspějí leasingové společnosti. A co si myslíte o novém zákonu o sjednávání spotřebitelských úvěrů vy, je užitečný?