Dnes máme den daňové svobody. Každou korunu, kterou jsme od začátku roku vydělali, odevzdáme státu na letošních daních. Den daňové svobody je barometrem, který odděluje dny, kdy děláme na stát a kdy děláme na sebe. Tento zlom se přitom stále vzdaluje v náš neprospěch. Za stejnou práci dostáváme méně koláčů. Státní rozpočet je totiž stále hladovější. Můžeme mu přiškrtit přísun?

Kolik dnů letos děláme
na stát?	na sebe?
161	204

V některých domácnostech nejspíš ještě najdeme zvláštní nádobky na dělení výplaty: na nájem, na auto, na dovolenou atd. Kdybychom do ruky dostali celý nezdaněný příjem, piksla na daně by v běžných rodinách musela být mnohem nabubřelejší než ostatní nádobky a navíc by se rok od roku dále nadouvala. Daňové zatížení českých občanů totiž vzrůstá. Na daních tedy rok od roku platíme víc. Jasně to ukazuje Den daňové svobody. Peněženku odevzdáváme úředníkům Česká republika zná den daňové svobody od roku 2000, kdy tu byl vyhlášen poprvé. Den daňové svobody tvoří poměr mezi daňovým zatížením a počtem dnů v roce. Pod pojmem daňové zatížení si však nesmíme představit jen částku, kterou zaplatíme na dani z příjmů fyzických osob. Patří sem také další daně, a to přímé i nepřímé, a zdravotní a sociální pojištění. Den daňové svobody ukazuje, jak dlouho ten který rok děláme na provoz státu a ten je stále dražší. Dokazuje to fakt, že narůstá období mezi dnem daňové svobody a začátkem roku. Letos na stát děláme o pět dnů déle než v roce 2000. Odvádíme tak víc např. na provoz státní zprávy, policie, krajů, ale třeba také na provoz senátu, léčení prostitutek, nechtěné děti v dětských domovech a placení dluhů zkrachovalých bank.

Jak se posouvá den daňové svobody?
2000	6.června
2001	6. června
2002	11. června

Každým rokem tak přenecháváme úředníkům právo, aby rozhodovali o osudu čím dál větší části našich peněz. Ze státní pokladny přitom nečerpáme všichni stejně. Tím, jak se zvyšuje objem společných peněz, roste i možnost žít na úkor druhého. Jak se bránit vyšším daním? V některých západoevropských zemích dělají občané na stát i více dnů než v České republice. Nejdéle na stát vydělávají v severských zemích. Při prázdninových cestách můžete snadno porovnat, jak s odvedenými penězi hospodaří česká vláda a vláda té které země. Naší jedinou zbraní proti narůstajícímu daňovému zatížení je náš voličský hlas. Je jen na nás, na voličích, jestli si vybereme stranu, která nám slíbí nižší nebo vyšší daně. Důležitým ukazatelem zůstává reálnost předvolebních slibů. Nakolik čeští politici drží slovo, víme ze zkušenosti. Když nějaká strana chce snížit daňové odvody, měli bychom se ptát, kde chce ušetřit. Snížením počtu státních úředníků se přitom zaklíná celé politické spektrum.

Předvolební daňové sliby: Do daňového systému chce rýpnout každá významnější strana. Snížení daňové zátěže slibují pravicové strany - ODS a Koalice. Obě by rády zároveň snížily přímé daně. Levice to vidí jinak. ČSSD chce zachovat současné daňové zatížení, ale plánuje zvýšit přímé daně. Nepřímé daně by podle sociálních demokratů měly jít dolů. Stejný postup slibují také komunisté, kteří navíc hodlají zvýšit celkové daňové zatížení. Specialitou "rudé hvězdy" je daň z luxusního zboží.

Kdo vydělá na nižších daních? Čím méně stát vybere, tím méně může přerozdělit svým občanům. Zůstává ale otázkou, jestli je to dobře nebo ne. Platit co nejnižší daně vyhovuje především lidem s vyššími příjmy. Do státního rozpočtu totiž odvádějí víc než lidé s nižší mzdou. Na sociální dávky lépe postavení lidé nedosáhnou ani s vyššími, ani s nižšími daněmi. Na větším společném koláči tak vydělají především sociálně slabší spoluobčané. Tomu také odpovídá, z kterých sociálních vrstev se rekrutují voliči té které strany.