Minulé dny se o rozruch v bankovním sektoru postarala Česká spořitelna. A to svými předběžnými hospodářskými výsledky, ohlášeným záměrem majoritního vlastníka (Erste Bank) o skoupení všech zbývajících akcií za cenu 375,- Kč za kus a v neposlední řadě také svým záměrem poskytnout sponzorský dar parlamentním politickým stranám. Každá z těchto událostí by i samostatně vyvolala velký rozruch. V následujících řádcích tyto události zasadíme do širších souvislostí. 1. Hospodářské výsledky Když byla v roce 2000 prodána Česká spořitelna rakouské Erste Bank za 19 miliard korun, slavila to vláda jako veliký úspěch. Taktně se při tom mlčelo, že spořitelna se již v roce 1998 zbavila části špatných úvěrů, za které stát zaplatil 4 miliardy korun. Stejně tak se mlčelo i o jiných formách státní pomoci (např. formou navýšení základního kapitálu a podřízený dluh Konsolidační banky). Samotný prodej byl doprovázen dalšími státními garancemi za špatné úvěry a dalším očištěním banky. Za takovýchto startovních podmínek se nelze divit , že se novému vlastníkovi podařilo přetočit hospodaření spořitelny z šestimiliardové ztráty v roce 1999 do téměř dvoumiliardového zisku v roce 2001. Tím rozhodně nezpochybňuji přínos nového většinového vlastníka a jím dosazeného vedení, ale jeho výkony musí být posuzovány v souvislosti se startovními podmínkami, jež byly více než dobré. 2. Skoupení zbývajících akcií Současně s oznámením předběžných hospodářských výsledků České spořitelny za rok 2001, oznámila Erste Bank svůj zájem o další spořitelní akcie a to za cenu 375 korun za kus. Jak už to tak bývá, tak se po tomto oznámení rozproudila diskuse o skutečné vnitřní hodnotě akcie a tím tedy i adekvátnosti nabízené ceny. Až na výjimky panuje mezi odbornou veřejností shoda - nabízená cena je nízká a měla by se pohybovat mezi 400 až 450 korunami. Při posuzování názorů odborné veřejnosti je však třeba brát v úvahu její stádní chování, tj. stádo běží stejným směrem a kdo s ním neběží je považován za neseriozního. Při posuzování ceny nabízené Erste Bank je pro změnu třeba brát v úvahu, že kupující má vždy zájem nakoupit co nejlevněji. To se zřejmě projevilo i v podzimní nabídce městům a obcím, kde se nabízená cena za jejich prioritní akcie s omezenou převoditelností nevyšplhala ani 200 korun za kus. Shlédnutí analýz Erste Bank, kterými během půlroku dospěla ke dvěma velmi rozdílným cenám akcií České spořitelny, by asi bylo velmi zajímavým. Takto totiž vypadají nabídky přinejmenším velmi neseriózně. Jakou cenu nabídne Erste za další půlrok? 3. Sponzoring politických stran V roce 2002 se Česká spořitelna rozhodla sponzorovat částkou 2,5 milionu korun ČSSD, ODS a Koalici. Vzhledem k tomu, kolik stálo její postupné očišťování se jedná o pakatel. Místo spekulací o tom, koho a co si tím chce banka koupit, či co tím komu splácí, bych se raději zaměřil na smysluplnost tohoto kroku. Banka jej zdůvodňuje snahou o podporu demokratického procesu, tržního hospodářství a posilováním právního prostředí. Nevím, jak toho chce dosáhnout sponzorováním lidí, kteří se podíleli na současném neuspokojivém stavu - každá z výše zmíněných stran byla nebo je vládní a někteří její členové se na vládě podíleli ve vícero "dresech". Nebylo by lepší raději podporovat školství? Vždyť vzdělaní lidé jsou motorem společnosti a jsou nositeli společensky příznivých změn. Co dodat závěrem? Česká spořitelna pod novým vlastníkem bezesporu udělala velký krok vpřed. Nebylo to však jen zásluhou Erste Bank ale i několikamiliardové pomoci státu, kterou financují a ještě budou financovat všichni daňoví poplatníci bez ohledu na jejich politické přesvědčení. V roce 2002 se banka rozhodla podpořit několika miliony jen některé reprezentanty občanů, kteří na ni a její činnost svými daněmi přispěly. Jedním z uváděných důvodů tohoto kroku byla podpora tržního hospodářství, jehož ukázku nám Erste Bank jako rozhodující vlastník spořitelny ukázal při diametrálně odlišné nabídce odkupu akcií v půlročním rozmezí. Jak se vám to líbí?