Podle ministerstva financí se státní dluh loni zvýšil téměř o 100 miliard korun na 493,2 miliard. Na jednoho obyvatele včetně důchodců či dětí tak připadá dluh téměř 50 tisíc. Pod pojmem státní dluh se rozumí dluh vlády. Pokud k němu ještě připočteme dluhy dalších mimorozpočtových fondů či státních institucí, dostaneme veřejný dluh. A právě veřejný dluh vztažený k HDP je klíčový pro posuzování, zda země je zralá na přijetí eura. Ačkoliv státní dluh budí pozornost rychlým nárůstem, ve skutečnosti nemá příliš velkou vypovídací schopnost. Státní dluh totiž můžeme vykazovat podle různých metodik. Česká metodika nás přitom staví do příznivějšího světla než metodika, jakou se řídí Eurostat. A právě Eurostat je institucí, která bude nakonec posuzovat, zda plníme maastrichtská fiskální kritéria pro přijetí eura. Podle Eurostatu se výše českého veřejného dluhu ku HDP vyšplhala na 956,2 miliard. Ministerstvo financí sice ještě odpovídající číslo o veřejném dluhu nezveřejnilo, nicméně je jasné, že bude menší, než udává Eurostat. Jinými slovy, pokud nás čísla, která udává naše ministerstvo znepokojují, pak se musíme připravit ještě na horší. Paradoxní je, že nárůst státního dluhu není ekonomicky nikterak ospravedlnitelný. Schodkové hospodaření státu si lze představit, když ekonomika je v útlumu a vláda se do ní snaží deficitním hospodařením napumpovat více peněz, aby ji dostala do pohybu. Jenomže naše ekonomika rostla v roce 2003 tempem 2,9% a státní dluh se ve stejném období zvýšil o 24,6%. Letos očekáváme další zrychlení růstu i další navýšení státního dluhu. Státní rozpočet je totiž sestaven s deficitem 115 miliard. Zbývá potom otázka, jak by se dluh vyvíjel, kdyby ekonomika skutečně byla v útlumu. Dalším paradoxem je fakt, že navzdory vyhlášené reformě veřejným financí, která byla spuštěna právě kvůli boji se schodky veřejných financí, zadlužení České republiky stále roste prakticky nezměněným tempem. A to i navzdory tomu, že reforma si mezitím stačila řadou nepopulárních opatřeních získat mezi obyvatelstvem i podniky velké množství odpůrců. Kromě státního dluhu dnes byly zveřejněny také údaje o vývoji maloobchodních tržeb v lednu. I zde jsme se dočkali určitého zklamání. Jestliže ještě v prosinci rostly maloobchodní tržby tempem 6,2%, pak v lednu dokonce poklesly o 1,4%. Tento pokles je sice nečekaný, ovšem statistika maloobchodních tržeb je velmi kolísavá a tak z jednoho údaje nemůžeme dělat dalekosáhlé závěry. Domníváme se totiž, že lednový pokles byl do značné míry jen kompenzací prosincového růstu. I tak ale musíme počítat s tím, že rok 2004 bude co do tržeb slabší než rok 2003. Podepíše se na tom jednak vysoká nezaměstnanost, jednak probíhající reforma veřejných financí, která povede v mnoha oblastech k vyššímu růstu cen a následně zpomalení spotřeby domácností. Česká koruna na tuto dnešní statistickou smršť prakticky nijak nereagovala. Domníváme se, že interval 33,20 33,30 korun za euro, ve kterém se kurz právě nyní nachází, je klíčový pro změnu trendu. Takto slabé úrovně jsou atraktivní k nákupu korun za eura. Již brzy by se tedy koruna měla vrátit k 32,50 korunám za euro, kde se nedávno nacházela. Ovšem poté se bude vývoj zřejmě opět opakovat posílení bude vystřídáno oslabením a tak dále. Koruna bude ještě po několik týdnů velmi kolísavá. Markéta Šichtařová