V devadesátých letech podpořil stát zhruba 2 milióny stavebních spořitelů a "daroval" jim až 4500 korun ročně. Dnes, když jim za celou dobu existence stavebního spoření podporu nevalorizoval se tato částka scvrkla na nějakých 2500 korun. Je správné, aby za těchto podmínek stát podporoval jenom ty klienty stavebních spořitelen, kteří si vyberou úvěr a budou později stavět? Odpověď na tuto otázku, která, mimochodem, tolik jitří širokou veřejnost, ji zároveň rozdělují na dva velké tábory. Jedni říkají ANO, ať stát podporuje jenom budoucí stavitele, druzí, stejně vášnivě, volají NE a zastávají opačný názor, proč by stát neměl pomáhat všem, stejně na tom jenom vydělá (a mají nejspíš pravdu)? Co si myslíte vy? První "inflační" argument je zřejmý a nepotřebuje další komentář. Ani druhý - stát na tom stejně jenom vydělá - není od věci. Vynaložené prostředky se mu totiž bohatě vracejí, byť nepřímo. Lidé, kteří spoří mají dost peněz a nakupují. Je to jenom pár dní co jsme byli svědky praskání hypermarketů ve švech. Při svých nákupech platili DPH - první nepřímý peněžní efekt - do státní kasy. Pak jsou tu daně z příjmů a další nepřímé efekty, jako je například růst spotřeby obecně, která pumpuje do státních finančních toků tolik potřebné peníze. Je to málo, je to dost? A je tu další pozitivní efekt. I ti klienti stavebních spořitelen, kteří "jenom" spoří musí u spoření vydržet pět let, jinak nedostanou nic. A co lepšího, než stabilní finanční systém si může stát přát, když se pětiletý kolotoč točí pořád dál a dál? Zastánci "čistého" stavebního spoření už jistě namítají: takové argumenty nejsou ničím jiným, než oslyšením spořitelních lobby! Určitě? Ostatně existují v Evropě zkušenosti. V Německu a na Slovensku už zkusili klienty o podpory připravit a celý systém - shodou okolností má kořeny právě v Německu, kde ve vesničce Wüstenrot (připomíná vám to něco?), přemluvil vesnický kovář své spoluobčany, aby se společně bránili krvežíznivým bankám a inflaci - začal kolabovat. A co si myslíte vy? Šetří stát opět na nepravém místě? Mají se věci ponechat tak jak jsou? Postačí jenom nějaká modifikace ve formě "všelidového" spoření se státní podporou?