Životní pojištění už dávno nepředstavuje pouze "zbytečný" výdaj v případě, že nezemřete dříve, než vám vyprší pojistka.

Prostřednictvím některých produktů lze dnes i naspořit docela slušnou částku. Ostatně to vám zdůrazní a vysvětlí každý pojišťovací agent.

Hlavním motivem uzavření životního pojištění je zajistit rodině existenční zázemí v případě úmrtí živitele rodiny. Základní formou životního pojištění je "klasické" rizikové životní pojištění pro případ úmrtí v tzv. pojistné době. Pokud zemřete v době trvání pojistky, dostanou pojistku vaši pozůstalí; pokud dožijete konce pojistné doby, smlouva bez jakýchkoliv dalších nároků končí. Tento typ pojištění se dnes  používá především ve prospěch věřitelů (hypotéky) jako záruka. A pozor - nevztahují  se k němu žádné daňové úlevy!

S rozvojem pojistného trhu však  pojišťovny vyvinuly daleko lákavější produkty. Nejčastějšími typy životního pojištění dnes jsou:

● kapitálové životní pojištění (spořící), případně
● investiční životní pojištění (spořící, klient sám určuje kde a jak spořit)

Kapitálové životní pojištění přináší kapitálový výnos. Je to však dlouhodobá záležitost. V prvních letech totiž pojišťovna účtuje "své" náklady (uzavření pojistky, pokrytí rizika) a teprve až v dalších letech zvyšuje tzv. kapitálotvornou část. Pojistka proto přinese určitý výnos až později a nevyplácí se ji proto brzy vypovídat.

Vlastní výnos se skládá ze dvou částí:
1. technické úrokové míry, která je stanovena zákonem o pojišťovnictví na 2,4%. Je to tedy minimum, které pojištění vynese a
2. podílu na výnosu z rezerv pojišťovny. Jeho výše závisí na investiční obratnosti pojišťoven a jejich hospodaření

Kapitálové životní pojištění lze tedy považovat za investici s nízkým rizikem a konzervativním výnosem a může proto velmi dobře posloužit i jako spoření. Není divu, že zájem o "spořící" životní pojištění je větší, než zájem o pouhé pokrytí rizika.

Investiční životní pojištění je obdobné kapitálovému, pouze rezervotvorná část pojistky není investována přímo pojišťovnou, nýbrž je vložena do klientem vybraného otevřeného podílového fondu.

Pro a proti

Jednoznačným důvodem pro je finanční nadlepšení kapitálového životního pojištění. Základem pojištění však zůstává finančně zajistit blízké osoby - manželku a děti - v případě smrti. Kapitálová složka je jen finančně zajímavým nadlepšením. Pokud se stane to nejhorší, rodina je zabezpečena. Pokud ale ve zdraví přežijete pojistnou dobu, nastupuje ta veselejší část smlouvy, inkasování výnosů.

Nezakrývejme si však, že existují i důvody proti. Souvisí s daněmi. Pro daňový odpočet je nutné především splnit dvě základní podmínky:

● Smlouva musí trvat alespoň 60 měsíců
● Pojištěný musí dosáhnout věku 60 let
● Pojistník musí být zároveň pojištěncem

Pokud podmínky nedodržíte, musíte všechno vrátit.  Nevýhodou, vyplývající z těchto dvou podmínek je nevýhodnost kapitálového životní pojištění při zajišťování krátkodobých finančních potřeb.

Praktická doporučení

Pokud tedy pojištění nesjednáváte výlučně krátkodobě k zajištění leasingu nebo menšího úvěru (v takovém případě je výhodnější klasické rizikové životní pojištění!), je rozumné se řídit těmito praktickými radami:

1. Uzavřete kapitálové životní pojištění v mladém věku. Přistoupíte-li k němu na vrcholu kariéry bude velmi drahé.
2. Uzavřete pojištění do věku minimálně 60 let. Pokud pojištění uzavřete do nižšího věku, dejme tomu 50 let, riskujete, že vám pojišťovna novou pojistku, například z důvodu zhoršení zdravotního stavu, odmítne.
3. Pojistěte se na dostatečně vysokou částku. Je velmi důležité správně stanovit výši částky, na kterou byste měli být pojištěni. Pojistná částka by měla činit dvou až pětinásobek našeho ročního příjmu.
4. Sjednejte si s kapitálovým životním pojištěním i pojištění invalidity. V případě  plné invalidity totiž nejenže nebudete schopni plnit své závazky a zajišťovat svůj pravidelný roční příjem, ale naopak budete sami potřebovat určité prostředky na zabezpečení sebe sama v nové situaci.
5. Vyvarujte se používání krátkodobých účelových pojištění, neposkytnou vám totiž celoživotní zabezpečení, které je nezbytné. Špatná volba se může stát neefektivním vyhazováním peněz.

Jak vybírat životní pojišťovnu?

Co je životní pojištění už víte. Jak si ale správně vybrat životní pojišťovnu? Než tak ale učiníte, je velmi důležité důkladně zvážit proč vlastně chcete smlouvu o životním pojištění uzavřít. Něco jiného je, hodláte-li především ochránit svou rodinu pro případ, že by se vám něco zlého přihodilo a něco úplně jiného je, potřebujete-li zajistit úvěr.

Než uzavřete smlouvu je dobré navštívit co největší počet pojišťoven a prostudovat si jejich nabídky, protože se poměrně dost často drobně mění, doplňují a upravují a byť jsou v zásadě velmi podobné přece se jenom od sebe v některých detailech poněkud liší. Důležité je také chování pracovníků pojišťoven. Nezajímáte-li je moc dnes, kdy se o jejich služby ucházíte, tím méně je budete zajímat, až budou muset plnit své závazky.

Životní pojištění a zákon o dani z příjmů

Zákon nabízí zajímavé úlevy při placení životního pojištění. Do 15. února v každém roce mohou zaměstnanci prostřednictvím svého zaměstnavatele požádat - až do výše 12 000 korun - o odečtení loňského zaplaceného  pojistného na soukromé životní pojištění od daňového základu. Při částce nad 12 000 korun už není na odpočet nárok. A ještě jednou pozor, daňové úlevy se netýkají  rizikového životního pojištění.

Důležitým předpokladem - často si ho klienti pojišťoven neuvědomují a proto vám ho ještě jednou připomínáme! - pro daňový odpočet je splnění dvou základních podmínek:

● trvání smlouvy alespoň 60 měsíců a
● dosažení věku 60 let

Pokud klient podmínky nedodrží musí všechno vrátit.

Životní pojištění a zaměstnavatel

Zvláštní roli hraje u životního pojištění zaměstnavatel a je dobré si jeho roli uvědomit. Může (ale nemusí!) vstoupit "do hry" - v případě, že smlouva splňuje zákonné požadavky - tzv. nepeněžním plněním (z pohledu zaměstnance nepeněžním příjmem), kterým je jeho příspěvek na vaše životní pojištění. Takové nepeněžní vydání - až do výše 8000 korun za rok - je pak pro zaměstnavatele tzv. daňovým výdajem. Z pohledu zaměstnance se nic nemění. Odečítá si z loňského zaplaceného pojistného příslušnou částku až do výše 12 000 korun. Nad 12 000 korun ročně sice už nemá zaměstnanec na daňový odpočet nárok, ale u pojistného na sociální a zdravotní zabezpečení se nic nemění a tak se i částka nad 12 000 korun dále zdaní jako "normální" mzda. U zaměstnavatele je to jinak, ten už musí další výdaj hradit ze zisku.