Druhým dubnovým dnem letos uplynul termín k podání daňového přiznání a zaplacení daně z příjmů fyzických osob většiny z nás. Z větší či menší hromádky daňového základu nám stát ukrojil až 32% podle toho, jak že se nám v minulém roce vedlo. Stát si na základě zákona o dani z příjmů sice z naší vydělané hromádky přivlastnil drobet, ale kdo ve finále bude s těmito penězi disponovat? Stát, kraj nebo třeba obec, ve které máme trvalé bydliště? V Česku probíhá reforma státní správy. Cílem reformy je decentralizace státní správy, přiblížení výkonu veřejné správy občanům a kvalitnější výkon této správy. Jestli se tento cíl podaří naplnit - hospodárně naplnit - ukáže teprve čas. Součástí reformy státní správy je i nové určení pravidel, jakému článku státní správy přijde příslušná část daňových výnosů. Tzv. rozpočtová pravidla určení daní pak upravují nejenom rozdělení daňových výnosů od fyzických osob z jejich příjmů, ale i rozdělení ostatních daňových výnosů. Tyto možná suché věty trochu zvlhnou, jestliže se řekne, že je řeč o balíku celkem pro rok 2002 plánovaných daňových výnosů přes 480 miliard korun, kteréžto prostředky si mezi sebou veřejné rozpočty a státní fond dopravní infrastruktury rozdělí. Podívejme se na rozpočítávání, které při tom používají. Nejjednodušší situace je u daně z nemovitostí. Ententýky dva špalíky tady neplatí, protože celá tato daň zůstává obci, na jejímž území leží nemovitost, za kterou se platí daň. Zajímavější to začne být u dělení DPH. Všudepřítomná daň z přidané hodnoty zůstává z plných 76% státnímu rozpočtu, cca 21% obcím a 3% nově zřízeným krajům. Toto kritérium se používá i u některých dalších daňových výnosů. Např. pro daň z příjmů právnických osob (s výjimkou situací, kdy tuto daň platí samotná obec nebo kraj) to platí dočista stejně. Pro obce trochu lépe dopadá přerozdělení daňových výnosů z daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Obec si polepší o cca 1% z těchto vybraných daní na úkor státního rozpočtu. Z hlediska obcí je ale asi nejzajímavější přerozdělování výnosů z daně z příjmů podnikajících osob. Samostatně se živící lidé přispívají z každé odvedené stokoruny cca 43 korunami do obecních rozpočtů, cca 2 korunami do rozpočtů krajů a cca 55 korunami do státního rozpočtu. Jednoznačně tedy platí, že bohatí podnikatelé dělají bohatou obec. Jsou v této souvislosti známy případy, kdy malé obce poté, co se v obci usídlila konkrétní fyzická osoba, přehodnotily svoje původní rozhodnutí o tom, jaké budou priority ohledně plynofikace obce, stavby přístupových komunikací apod. Na druhou stranu je znám i jiný rovněž konkrétní případ, kdy starosta obce prohlásil, že když má někdo na terénní automobil, přístupová cesta k jeho domu v podobě rozbité polňačky mu musí vyhovovat. Až půjdeme zase vyřizovat na úřady veřejné správy zbytečné nezbytnosti, můžeme si v některých případech přibližně i spočítat, kolika penězi jsme náš obecní či krajský úřad "podpořili". Pak už jenom stačí zjistit, jakým rozpočtem disponuje náš obecní úřad, kolik z tohoto rozpočtu odčerpá konkrétní úředník a okřídlené úsloví - "platím vás ze svých daní" pak může dostat i číselnou hodnotu. Výše uvedený závěr by byl hodně laciný a není myšlen zrovna vážně. Zcela vážně si lze naopak přát, aby reforma státní správy, jejíž součástí jsou rozpočtová pravidla určení daní, dopadla ke spokojenosti nás daňových poplatníků.