Spoléhat se v budoucnu jen na starobní důchod, je u dnešních třicátníků holý nerozum. Kdo si nic neuspoří, bude mít v důchodu smůlu a mnoho radosti si neužije.
Demografický vývoj společnosti hovoří nekompromisně. Národ stárne a je možné předpokládat, že tento trend bude pokračovat i nadále. V budoucnu tak přibude lidí v důchodovém věku, kteří budou odčerpávat peníze ze státní kasy a naopak ubude lidí v produktivním věku. Současný systém mezigenerační solidarity sice asi ještě bude fungovat, ale rozhodně v trochu jiné podobě, než je tomu dnes. Jelikož v budoucnu bude méně lidí, kteří budou vydělávat na důchody penzistů, nebude ve státní pokladně tolik prostředků, aby starým lidem byl zachován přibližně stejný životní standard, jaký mají penzisté dnes.
Zcela nejhůře jsou na tom lidé ve věku okolo 30 let. Ti stále budou ještě řadu let ze svého platu hodně odvádět do důchodového systému, ale sami se velkých výplat v budoucnu nedočkají. Až se tito lidé budou blížit k důchodovému věku (přibližně za 30 let), bude již fungovat jiný systém. Ten bude lidem méně vyplácet z titulu mezigenerační solidarity než dnes a naopak bude více založen na osobní odpovědnosti každého pracovníka za své stáří (kolik si každý naspoří, tolik bude mít). Bez větší nadsázky je tak možné říci, že dnešní třicátníci to odnesou nejvíce.
Čím dříve se začne na důchod spořit, tím lépe
Jedinou možností, jak se dostat z této nepříjemné pasti, je začít spořit co nejdříve. Lidé se ale často snaží start co nejvíce oddálit, své vydělané peníze si užít hned a naopak raději se ještě zadlužit. Čím později ale lidé přistoupí ke spoření na důchod, tím více je pak potřeba měsíčně ukládat. Například člověk, který začíná střádat ve věku 30 let, by měl dávat stranou alespoň deset procent svého výdělku. Pracovník, který začíná na "zadní kolečka" myslet až o deset let později, by měl ukládat již 15 procent ze svého platu.
Tento model je ale jen přibližný, správně sice nabádá k brzkému startu spoření, nedává však konkrétnější představu o tom, jakou životní úroveň si člověk střádáním ve stáří zajistí. Pro tento účel je dobré si udělat přesnější propočet, kolik si za určitou dobu člověk naspoří pravidelným měsíčním ukládáním a jaký měsíční důchod po jistou plánovanou dobu mu tento nastřádaný fond přinese.
Výsledek je přímo děsivý - děsivý v tom smyslu, kolik je potřeba naspořit, aby si člověk i ve stáří dopřál trochu slušnou životní úroveň. Od státu totiž toho lidé moc očekávat nemohou. Asi reálný model je takový, že stát bude vyplácet důchod přibližně na úrovni životního minima, o zbytek se lidé musejí postarat sami.
Kolik mohou lidé naspořit za 30 let
Zajímavé výsledky přináší propočet, kde člověk spoří do 60 let věku s cílem si zajistit pravidelnou měsíční rentu po dobu dalších 25 let. Například střadatel, který je ve věku 35 let (spoří po dobu 25 let) ukládá měsíčně 2000 korun, má vlastními silami na penzi přichystáno asi 950 tisíc korun (předpoklad ročního čistého zhodnocení 3,5 procenta bez dalších výnosů). Po dobu 25 let bez uvažování inflace má tento střadatel zajištěnou měsíční rentu ve výši 4727 korun.
Pro srovnání člověk, který ukládá stejnou částku, ale již od svých 30 let, si v šedesáti na 25 let zajistí za stejných podmínek rentu 6264 korun měsíčně. Není ale možné zapomínat na inflaci. I relativně malé roční znehodnocování peněz se při dlouhodobém spoření na výsledné rentě podepíše velmi významně. U podobných kalkulací jsou ale vždy velkou neznámou vstupní předpoklady - tedy především uvažovaný roční výnos a právě míra inflace. V tomto směru je například potřeba již pamatovat na plánovaný přechod Česka na hotovostní euro.
Obecně se doporučuje, aby si lidé začali střádat na důchod nejpozději okolo věku 30 let. K tomuto účelu je možné využít celou řadu investičních variant. Stejně jako u investování, tak i u dlouhodobého spoření platí, že není vhodné sázet pouze na jeden způsob. Ideální je, aby byly prostředky rozloženy do více aktiv.
I když se jedná o dlouhodobé střádání, kde se předpokládá, že se s penězi nebude v průběhu spoření nakládat, není dobré zcela zapomínat na likviditu. 20, 30 a více let znamená velmi dlouhou dobu, během níž se mohou značně změnit podmínky na finančním trhu. Investiční aktiva, která byla výnosná ještě před pěti lety, se mohou stát za několik dalších let relativně nevýhodná, a tak vznikne potřeba zcela pozměnit obsah portfolia. Z toho důvodu se proto příliš nedoporučuje hodně peněz umisťovat do dlouhodobě vázaných aktiv, s jejichž manipulací jsou spojené značné ztráty.
Lidé, kteří si uvědomují vážnost situace a není jim lhostejná jejich budoucnost, by při výběru spořících variant měli nejdříve sáhnout po státem dotovaných či jinak zvýhodněných produktech. Těmi jsou penzijní připojištění, kapitálové životní pojištění a stavební spoření. Všechny tři způsoby spoření jsou spojené jak s výhodami, tak i nevýhodami. Při rozhodování o způsobu spoření by lidé měli postupovat velmi uvážlivě a všímat si hlavně negativních stránek jednotlivých spořících variant.
Penzijní připojištění - běh na velmi dlouhou trať
Penzijní fondy je možné považovat za variantu, která většinu lidí v souvislosti se spořením na důchod napadne nejdříve. Zdaleka ale ne každý bude s podmínkami penzijního připojištění spokojen. Jedná se o velmi dlouhodobé spoření s extrémně nízkou likviditou, kde je možné dosáhnout průměrných až podprůměrných výnosů. Příčinou jsou značná omezení, jak mohou penzijní fondy nakládat se svěřenými prostředky účastníků. Lidé, kteří jsou schopni se aktivně starat o své naspořené peníze, budou penzijním připojištěním do určité míry zklamáni a to i přes podporu od státu.
Nejméně populární je penzijní připojištění u mladých lidí. To je vcelku pochopitelné, protože podmínkou pro výplatu starobní penze a tím i všech naspořených peněz je dovršení 60 let věku. Ukončit penzijní připojištění dříve je nevýhodné, protože v ten okamžik klient ztrácí nárok na již připsanou státní podporu a získává jen odbytné (vklady účastníka a připsané zhodnocení fondu).
Velkým lákadlem penzijního připojištění je státní příspěvek. Ten může činit nejvýše 150 korun měsíčně. Toto maximum je podmíněno pravidelným vkladem klienta ve výši alespoň 500 korun měsíčně. Roční státní podpora tak činí až 1800 korun a pro její získání je třeba uložit alespoň šest tisíc korun za rok. Významnost státních podpor na celkovém zhodnocení ale není možné u dlouhodobých smluv příliš přeceňovat. Spoří-li klient v penzijním fondu například 20 let (běžná délka spoření v souvislosti s podmínkou výplaty v 60 letech věku), státní podpora nedosahuje u klasické smlouvy ani jednoho procenta z celkového objemu prostředků na účtu účastníka. U dlouhodobých smluv tak vystupuje do popředí právě zhodnocení dosažené penzijním fondem.
Aby byl výčet výhod spojených s penzijním připojištěním kompletní, není možné opomenout ještě jedno zvýhodnění od státu a tím je daňový odpočet. Zaplatí-li klient za rok do penzijního fondu více než 6000 korun, může si o částku, která překročí tuto hranici, snížit svůj daňový základ, maximálně však o 12 000 korun ročně. Při maximální sazbě daně v nejvyšším pásmu progrese (32 procent) pak úspora na dani z příjmu činí 3840 korun.
Kapitálové životní je stále populárnější
Životní pojištění dnes není zdaleka jen pojistka, stále více lidí využívá tento produkt ke spoření. V takovém případě se jedná o kapitálové životní pojištění, což není nic jiného než kombinace rizikové životní pojistky a spoření. Ve světě patří životní pojistky mezi jeden z pilířů důchodového zabezpečení.
U kapitálové životní pojistky stejně jako u čistě rizikového pojištění je klient pojištěn pro případ smrti, ale pojistnou událostí je také zároveň dožití konce pojistné smlouvy. Po jejím vypršení získá pojištěný zpět svoje vložené prostředky, které jsou navíc zúročené díky hospodaření pojišťovny. Životní pojištění lze tak výhodně užít i jako spořící produkt.
Od počátku roku 2001 mohou lidé navíc uplatnit odčitatelnou položku od daně z příjmů, která po splnění podmínek může činit až 12 tisíc korun ročně.
Stavební spoření by v portfoliu chybět nemělo
Ačkoliv je stavební spoření primárně určeno k řešení bytové situace svých účastníků, je možné ho s výhodou použít také ke střádání na důchod. Tato možnost pramení z konstrukce spoření. Pětileté, respektive šestileté období, které většina klientů chápe jako obvyklou dobu pro trvání smlouvy o stavebním spoření, je možné libovolně překročit. A co více, maximálně se to vyplatí. Klient totiž může čerpat plné státní podpory i v dalších letech. Stačí vždy jen na účet poslat 18 tisíc, respektive 20 tisíc korun ročně a plná státní podpora je zaručena. Jediným omezením je pouze nastavená cílová částka. Tu nelze přespořit, je možné ji ale navýšit.
Na smlouvu o stavebním spoření je možné střádat klidně desítky let s tím, že za všechna léta může účastník po vložení příslušné částky na účet získat státní podporu. Jediným omezením v tomto směru je zvolená cílová částka, kterou není možné přespořit. Cílovou částku je sice možné teoreticky navýšit, ale ne každá spořitelna toto umožní, aniž by si nekladla nějaké podmínky (například závazek v podobě čerpání úvěru apod.).
Výhodou stavebního spoření v dlouhém časovém horizontu je také vysoká likvidita prostředků. Po pěti, respektive šesti letech může klient svou smlouvu kdykoliv vypovědět, ale o státní podporu již nepřijde. Splnil totiž požadované minimum trvání spoření. Po výpovědi smlouvy klienti své peníze od spořitelny získají za dva až čtyři týdny.
Stará smlouva o stavebním spoření je dnes již kapitál. Odborníci proto klientům radí, aby ukvapeně starší stavební spoření po pěti letech nerušili a střádali dál, klidně deset, dvacet či ještě více let. Za všechny roky je možné získat plnou státní podporu.
Aktivní způsoby spoření vyžadují čas
Střádat si na důchod neznamená jen ukládat peníze do banky či pojišťovny a pak jen čekat, jak peněžní dům prostředky zhodnotí. Lidé, kteří mají čas a odvahu, se mohou sami postarat o zhodnocování svých peněz - mohou investovat, a to do nejrůznějších aktiv. Zde je ale třeba být velmi obezřetný a pečlivě dodržovat pravidla bezpečného investování. Jedním z nejdůležitějších je vhodná diverzifikace. V dlouhodobém horizontu se přitom nabízí celá řada zajímavých investičních instrumentů, které se odlišují svým rizikem, doporučovaným časovým horizontem a hlavně potenciálním výnosem. Lidé si tak na klidné stáří mohou naspořit například i prostřednictvím akcií, nejrůznějších podílových fondů, zajištěných fondů, indexových fondů a certifikátů. Nelze opomenout ani dluhopisy, strukturované dluhopisy či hypoteční zástavní listy. V časovém horizontu desítek let má význam také investovat do nemovitostí. Možností, jak se finančně připravit na stáří, je skutečně více než mnoho. Co si lidé vyberou, záleží jen na nich. Důležité je, aby si něco vybrali - tudíž aby si spořili a jen nečekali, že se o ně v budoucnu stát postará. Nepostará.
Výhody a nevýhody různých způsobů spoření na důchod
Penzijní připojištění
Výhody:
● státní příspěvek až 150 Kč měsíčně při úložkách přesahujících 500 Kč měsíčně
● kapitálové zhodnocení při dlouhodobých úložkách
● úspora na daních z příjmů až 3840 Kč ročně
Nevýhody:
● dlouhodobě vázané prostředky
● obecně nižší výnosy než v podílových fondech
Kapitálové životní pojištění
Výhody:
● úlevy na daních z příjmů až do výše 3840 korun ročně
● garantované zhodnocení
● možnost zvyšovat, snižovat či přerušit úložky
● odložená daň z kapitálových výnosů
Nevýhody:
● úspory jsou vázány dlouhou dobu
● obecně nižší výnosy než v podílových fondech
● při předčasném ukončení smlouvy je nutné dodanit předchozí úlevy daně z příjmů
Stavební spoření
Výhody:
● maximální roční státní podpora 4500 korun (u nových smluv 3000 korun)
● pevný úrok 2 až 4 procenta po celou dobu spoření
● žádné sankce po výběru peněz po pěti (šesti) letech
● nízké riziko, vysoké zhodnocení vkladu
Nevýhody:
● sankce při výběru před limitem pěti let
● vstupní poplatek jedno procento z cílové částky
